Lecián přišel na svět poslední říjnový den roku 1900 v Ostrožském Předměstí, což je část města Uherský Ostroh ležícího na jihu Moravy. Jako malý si určitě užil své, otec byl totiž alkoholik a matka se potýkala s psychickými problémy. Mládí pak strávil v polepšovně, kde ovšem jeho chování rozhodně nedoznalo změny k lepšímu. Když v osmnácti letech opustil brány ústavu, ihned vkročil na šikmou plochu zločinu. Ani na vojně rozhodně nezahálel, to když na sebe upozornil krádežemi, poškozováním cizího majetku a několikerou dezercí, za což párkrát pobýval za mřížemi.

Po posledním útěku to pak už „na svobodě“ skutečně rozjel ve velkém, když se bez jakýchkoli skrupulí pustil do vykrádání obchodů, kanceláří a páčení trezorů. Pokud se mu někdo při jeho loupežných výpravách připletl do cesty, musel počítat s tím, že Postrach Moravy střílí ostrými. Své by o tom mohli na onom světě vyprávět třeba obecní strážník Rudolf Hanák, hlídač František Marčík nebo četnický strážmistr Antonín Stuchlý.

Na Leciánovo dopadení byla vypsaná odměna 10 000 korun, ovšem on sám si z toho příliš velkou hlavu nedělal. Začal se sice maskovat, ale v kriminální činnosti pokračoval dál. Navíc se prohlašoval za vůdce jakési neexistující „mezinárodní lupičské společnosti“, která měla brát peníze pouze boháčům a peněžním ústavům. I z toho důvodu o něm mezi lidmi začaly kolovat zcela smyšlené příběhy, v nichž vystupoval jako galantní kasař, jenž má spadeno pouze na movité zazobance. Mnozí navíc naivně věřili, že by dokonce mohli nějaký ten drobák od Leciána dostat.

Kvůli řádění Postrachu Moravy bylo nakonec zalarmováno četnictvo i armáda. Leciánovi se ale vždy podařilo z utahující se smyčky vyklouznout, a to i když byl v jedné přestřelce s muži zákona poraněn. Nakonec spadla klec v Novém Bohumíně, kde ho v místní hospodě bleskově přemohli dva policejní agenti v civilu. Soudní proces skončil vynesením rozsudku smrti oběšením. To by však nesměl být Lecián, aby se ještě před popravou nepokusil společně s jakýmsi dezertérem o útěk. Akce se nakonec nezdařila, nicméně i tak při ní zahynul strážný Ferencz Kiss, Leciánova jedenáctá a poslední oběť.

Potom už mu po zamítnuté žádosti o milost od prezidenta republiky nasadil v šest hodin ráno v olomoucké vojenské věznici provaz na krk popravčí Leopold Wohlschläger, který právě popravou Postrachu Moravy zakončil svoji dlouholetou katovskou činnost a odešel do zaslouženého důchodu.

Pavlína Pitrová