Škola pro gejši. Jak vypadá a co byste se v ní naučili?

Gejša je symbolem Japonska. Patří k němu jako suši nebo samurajové. Mladé dívky se musí docela dlouho učit, než se z nich stanou opravdové gejši. Co to ale konkrétně obnáší?

Autor: Redakce / sed

02. 04. 2020

Učednice na gejšu se nazývají majko. Výchova budoucí gejši začíná už v útlém věku (u dcer gejš už ve 3 letech a 3 dnech). Děvčátka se začínají učit tančit, zpívat, společensky konverzovat. Učí se i nezbytnému umění čajového obřadu, kaligrafii, hru na šamizen (loutnu) a další hudební nástroje. V současnosti je už kariéra plně v rozhodnutí každé ženy.

Ve 14 letech se z nich stávají učednice a začíná se jim věnovat starší a zkušenější gejša. Učednice ji doprovází na různé společenské události a seznamují se s lidmi a novými zákazníky. Pravými gejšami se mohou stát až ve svých 18 letech. Tím ale učení zdaleka nekončí! Součástí celého života je neustálé vzdělávání.

Zajímavostí je, že původně toto povolání plnili jen muži, a až v 18. století se pomalu začaly prosazovat ženy. Na konci století se to stalo výhradně záležitostí něžného pohlaví.
„Gejša“ pochází ze slova gej (umění) a ša (to znamená přítomnost nebo společnost ve smyslu doprovázení lidí). Slovo gejša tedy znamená přítomnost umění nebo doprovod umělkyně.
Bílý make-up si gejši neroztírají až úplně ke vlasům, a přiznávají tak masku a současně poodhalovaly svou vlastní tvář. Ke zvýraznění obočí a na oční linky používaly uhlík vyrobený z větviček japonského stromu. Make-upem si opticky zmenšují rty, aby co nejvíce odpovídaly ideálu krásy. Účesy jsou velmi pracné a gejši nosí různě vyčesané vlasy podle věku a ročního období
Pásek obi je také samostatnou kapitolou. Začíná u hrudní kosti a končí u pupíku. Uzel na zádech je velmi komplikovaný, a aby správně vypadal, používá se spoustu vycpávek. Jiný uzel mají učednice (je větší a konce sahají až na zem) a jiný starší a zkušenější gejši (je jednodušší a kratší).

Co ve skutečnosti gejši jsou?

Na Západě jsou gejši synonymem pro prostitutky. Tato interpretace však není správná. Pokud byla gejša žádaná a krásná, mohlo se stát (a asi se i stávalo), že jí muži nabízeli milenecký poměr. Tento vztah se ve společnosti nijak netutlal a gejša z něj měla nemalé výhody – obvykle se pak nemusela starat o výdaje za bydlení nebo jídlo.

Tradiční japonské prostitutky nosili podobné oblečení a účesy, takže bylo někdy těžké je odlišit. Jedinou výraznou odlišností byl jiný pásek obi. Na konci 40. let se začalo do Japonska cestovat více a návštěvníci nerozeznávali rozdíly mezi gejšami a prostitutkami. Japonská společnostbyla po 2. světové válce v těžké situaci, gejši stejně jako kdokoli jiný potřebovaly peníze, a tak některé z nich přistoupily na prostituci.

Tradice v současnosti upadá

Na začátku bylo v jednom městě až tisíce gejš, dnes je to pár tisíc na celé Japonsko (většinou jsou v Kjótu a Tokiu). Pro samotné Japonce se gejši stávají exotikou. Pracují spíš jako hostesky firemních večírcích a na ulici je nejspíš nespatříte. Leda byste měli opravdu velké štěstí. Úspěšné gejši mají zákazníky z politiky, byznysu nebo i podsvětí. Pak se jejich honoráře pohybují ve stovkách tisíc korun.

FOTO: Isifa