Jakmile částice vyvržené Sluncem dosáhnou Země, můžou narušit činnost satelitů, pozemní komunikace i elektrické sítě. Vědci očekávají další erupce, neboť Slunce je letos na vrcholu aktivity v rámci svých jedenáctiletých cyklů.

Místa erupce nebyla v přímé cestě k Zemi, proto se vážnější problémy nepředpokládají. Částice ale mohou zasáhnout některá kosmická zařízení amerického Národního úřadu pro letectví a vesmír (NASA).

"To, co je na těchto událostech zajímavé, je skutečnost, že následují rychle po sobě," prohlásil Robert Massey z britské Královské astronomické společnosti. "To jasně naznačuje, že se dostáváme k jedenáctiletému vrcholu. Nemůžeme přesně říci, kdy se tak stane, určíme to až zpětně."

Sluneční aktivita byla přitom letos až do nynějška poměrně klidná. Silné erupce byly nepravidelné a sluneční skvrny, kolem nichž erupce nejčastěji nastávají, nedosahovaly hodnot naměřených v posledních letech.

Poslední intenzivní výrony energie to ale tento týden změnily. Odborníci je zařadili do třídy X, což je v rámci mezinárodní klasifikace nejvyšší stupeň. Třídy mají ještě takzvané lineární měřítko od jedničky do devítky, což upřesňuje sílu erupce. Například erupce X2 je dvakrát intenzivnější než X1 a X3 má oproti X1 trojnásobnou intenzitu.

První ze zaznamenaných erupcí, která se udála v pondělí, astronomové ohodnotili jako X1,7. Ještě téhož dne ji následovala X2,8, v úterý pak X3,2 a v noci na středu X1.

"Tyto mimořádné erupce tříd X odpovídají miliardě vodíkových bomb. Mluvíme tedy o kolosálním množství energie," dodal Massey. "Dobrou zprávou je, že ačkoli mohou způsobit problémy, při nejhorším s dodávkami elektrické energie a podobně, nám nic nehrozí."

Magnetická bouře, které po erupcích Zemi zasahují, mohou nejen narušit komunikační systémy, ale také ohrozit životy astronautů. S bouřemi souvisí také polární záře. Intenzivnější bouře umožňují pozorovat záře v nižších zeměpisných šířkách.

Mnoho slunečních erupcí je mírných a nezpůsobí na Zemi žádné škody. Z minulosti je ale známo několik výjimek. Například v roce 1958 poškodila elektromagnetická bouře podmořský komunikační kabel v Atlantiku, v roce 1972 telekomunikační kabely na severozápadě USA a v roce 1989 transformátory elektrárny v Quebecku, což vyvolalo devítihodinový výpadek elektřiny v USA i Kanadě.

Gigantická sluneční bouře postihla Zemi v září 1859. Tehdy vyzkratovala telegrafní dráty ve Spojených státech i v Evropě a způsobila rozsáhlé požáry a polární záři pozorovali i obyvatelé tropických oblastí.