Lyon, druhé největší město Francie, sídlo Interpolu i bankovní uzel, má za normálních okolností něco přes milion obyvatel. Za zcela nenormálních okolností se však počet lidí zvyšuje až na čtyři miliony! Stává se tak každoročně na začátku prosince během tradičního Festivalu světel (Fête des Lumières). V Indii bych se takovým počtům nedivil, ale v Evropě?

Šokující údaj o přílivu tří milionů návštěvníků ve mně vyvolal neutuchající zvědavost, přestože se velkým městům, natož tlačenicím, snažím vyhýbat. Audiovizuální podívané však neodolám: jedná se totiž o jednu z největších světelných show na světě. Očekávají se dynamicky i staticky osvětlené významné budovy, nápadité umělecké instalace v ulicích a v den zahájení také ohňostroj a kolaps metra. Snad mě neušlapou.

Snědený Lyon

Už den před slavnostním zahájením si jdu podle distribuovaného plánku obhlédnout nejzajímavější místa, abych zmapoval vyvýšené body na fotografování se stativem nebo rozmístění zátarasů. Technici kvapně dokončují montáže, zakrývají kabely, kalibrují projektory. Jinak v centru Lyonu panuje klid před bouří. Lidi možná vyhnal z ulic neobvykle silný mráz. Rozhodně nezávidím místním prostitutkám pracujícím typicky v dodávkách, vzadu bez oken, kterým Francouzi říkají MBC (Bordels Mobiles de Campagne čili mobilní polní nevěstince).

Mnoho lidí uteklo před mrazem do tepla stovek místních restaurací. Ostatně svou vynikající gastronomií je Lyon vyhlášený i za hranicemi Francie. Najdete tu jak malé stylové hospůdky zvané bouchon, nabízející lyonské lidové speciality, tak přehršel exotických restaurací z celého světa: od korejské, přes libanonskou, až třeba po malijskou.

Lyon platí za velmi kosmopolitní město, kde žijí či studují příslušníci národů snad z celého světa. U mě dnes večer vítězí plody moře: francouzská rybí polévka, kotlík mušlí v šafránové omáčce, sklenka Chateauneuf du Pape z vyhlášených vinic v údolí Rhony a samozřejmě voda zdarma servírovaná obvykle v elegantní skleněné karafě.

Den díkůvzdání Panně Marii

Jak Festival světel vlastně vznikl? Když v roce 1643 postihla Lyon morová epidemie, místní se obrátili s modlitbami k Panně Marii a slíbili vzdát ji hold, pokud město přežije. Povedlo se. Od té doby každoročně stoupalo slavnostní procesí k místní bazilice Fourvière, kde lidé zapalovali svíčky a vzdávali Marii své díky. V roce 1852 (8. září) mělo dojít ke slavnostnímu odhalení nové sochy Panny Marie. Bohužel tomu zabránila velká povodeň, a tak byla oslava odložena na 8. prosince. Na nový termín byl mimo jiné naplánován ohňostroj, osvětlení baziliky a dalších významných budov. Kvůli zuřící bouřce však byla slavnost opět zrušena a vyhlášeno posunutí o týden. Nicméně večer se přece jen udělalo pěkně a natěšení obyvatelé Lyonu sami spontánně zapalovali svíčky ve svých oknech. Tato tradice stále trvá. Ani přes bombastické světelné atrakce nemůže návštěvník Lyonu tisíce svíček v oknech obytných domů přehlédnout.

Hoří bazilika Fourvière!

Nekonečné proudy lidí se hrnou ze všech východů metra organizovány bariérami, značkami a policisty na obrovské náměstí Bellecour sevřené mezi Rhonou a Saonou kousek před jejich soutokem.

Vypuká slavnostní zahájení festivalu. Harmonikář se vznáší nad hlavami davu zavěšen pod bílým balónem. Za ním se neslyšně pohybují obří hlavaté postavy na chůdách. Následuje videoprojekce na plachtou potažené zdejší ruské kolo. Prodírám se řekou lidí, která ucpává i ty nejširší bulváry, k červeně nasvícené budově opery a hotelu de Ville. Na náměstí Terreaux sleduji sochu koňského spřežení na fontáně Bartholdi oživlou pomocí celé série projektorů.

Když po cestě k nábřeží Rhony přecházím jednu z mála neuzavřených silnic v centru, sviští po ní kolona ortodoxních židů se svými sedmiramennými svícny menora na střechách aut. Každý slaví svátek světel po svém. Na druhém břehu mohutné řeky se točí veliké neonové větrníky.

Stoupám do krásné staré čtvrti Croix Rousse, která proslula svými dílnami na zpracování hedvábí. Málokdo ví, že Lyon byl od 16. centrem hedvábnictví celé Evropy. Z parádní vyhlídky odtud najednou vidím, jak se slavná bazilika Notre-Dame de Fourvière, dominanta Lyonu na protějším kopci nad Saonou, utápí v červené záři a kouři. Začala hořet! Po chvilce překvapení jsem teprve pochopil, že se jedná o další z vizuálních efektů.

Souboj výrobců světla

Další excelentní podívaná podtržená hudbou se odehrává u gotické katedrály Sv. Jana Křtitele, sídla arcibiskupa. V projekci na její průčelí se nejprve zdánlivě postaví, pak zaroste liánami, popraská a nakonec se rozpadne do hejna letících racků. K mému úžasu na druhém břehu Saony periodicky vychází a zapadá Měsíc, samozřejmě umělý a pomocí jeřábu. Zmíněná bazilika Fourvière nad ním mění své barvy a modré paprsky reflektorů z její kopule pomalu skenují celý Lyon.

Připadám si jako ve světě surrealistických malířů, jen ti dnešní umělci dostali místo štětců výbojky, zářivky, žárovky, barevné filtry, lasery, LED diody, projektory a asi i pěkně tlustý kabel k napájení veškeré té parády. Přípravy a montáže některých výtvorů trvají často týdny i měsíce. Jejich financování a realizaci obvykle zajišťují přední firmy z oblasti osvětlovací techniky ve spojení s designéry a umělci – docela nevtíravá reklama, které člověk ještě rád zatleská.

Davy mě neušlapaly, i když to kolikrát byla hrůza. A do metra mě po delší chvíli čekání pomocníci z Alžíru a Čadu nakonec taky vmáčkli. To už ale máme skoro hodinu po půlnoci. Podzemkou jedu v lehké euforii pod dojmem všech těch smysly zahlcujících zážitků.

Letošní Fête des Lumières se koná 8.–11. prosince 2011.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

• Uzbecká bavlna dala práci a zničila zdraví. A s ním i přírodu
• Návod zkušeného fotografa: Jak zachytit noční nebe
• Bátú – Mongol, který málem dobyl Evropu a udělal z Ruska velmoc