Tajemný rodokmen meteoritů známe i díky Čechům. Video ve 3D
Na noční obloze zasvítí „padající hvězda“. Romantik pozorovatel stihne akorát vyslovit jedno přání a obloha znovu potemní. Ovšem mezi námi jsou i ti, co dokáží z takového okamžiku vyčíst všechno podstatné - odkud k nám tohle těleso přiletělo, kudy letělo, jestli z něj něco dopadne na zem, kde asi dopadlo, jestli má cenu ho začít hledat a najít ho
![](https://g.denik.cz/s/ng/2012/01/11-218x240.jpg)
Prim v tomhle vyhlášeném oboru, laikům připomínající hledání malé jehly v obrovské pyramidě sena, hrají už přes 50. let čeští astronomové.
Na začátku úplně nového astronomického oboru byla obrovská práce doktora Zdeňka Ceplechy (27.1.1927 – 4.12.2009), který jako první začal sledovat noční obloku za pomocí fotografií pořízených bolidovými kamerami. Po počátečních obtížích vybudoval u nás i jejich první síť.
Vymyslel algoritmy pro výpočty nejdůležitějších charakteristik padajících těles a hlavně - v roce 1959 se mu podařilo na základě snímků pořízených jednoduchými kamerami ze dvou stanic spočítat dráhu jasného bolidu (na obloze zasvítil 7. dubna) a určit místo jeho dopadu.
Nalezený meteorit dostal jméno Příbram a stal se prvním meteoritem s rodokmenem na světě – meteoritem o kterém jsme se poprvé dozvěděli prakticky všechno, především však odkud z meziplanetárního prostoru k nám přiletěl.
Viděli jste na obloze bolid? Můžete našim vědcům pomoci když vyplníte TENTO FORMULÁŘ. Všechna tato pozorování se kopií dostanou okamžitě k doktoru Spurnému a jsou přístupná i ve veřejné databázi Astronomického ústavu. |
Dnes v jeho práci úspěšně pokračuje tým pod vedením doktora Pavla Spurného z Astronomického ústavu Akademie věd v Ondřejově. Ve světě je v současnosti už známo osmnáct meteoritů s rodokmenem, z toho 10 z nich objevili nebo se zásadní měrou na jejich objevu podíleli čeští vědci
![](https://g.denik.cz/s/ng/2012/01/3-320x213.jpg)
Jedním z jejich posledních úspěchů je Mason Gully - meteorit s rodokmenem nalezený v roce 2010 v australské Nullaborské poušti – skvělý výsledek dlouhodobé spolupráce s australskými a anglickými kolegy. Největší záhadou pro všechny laiky je pořád skutečnost že se dají spočítat ze záznamu světelné čáry hořícího bolidu všechny parametry tak, abyste jej mohli nalézt.
Pavel Spurný upřesňuje: "Základ je v záznamu bolidové kamery. Pomocí matematického aparátu dokážeme spočítat jestli se těleso zcela nevypařilo, kudy letělo než přestalo zářit a případně i kde dopadlo. Díky tomu umíme i poměrně přesně určit dopadovou oblast."
Co všechno ale ovlivní začátek – rozhodování zda má cenu vůbec něco začít počítat?
![](https://g.denik.cz/s/ng/2012/01/21-179x240.jpg)
Pavel Spurný: "Naše Země má díky své atmosféře dokonalý filtr pro tato tělesa a 99,9 % malých meziplanetárních těles, které se Zemí srazí v její atmosféře shoří. Aby těleso dopadlo na zem musí být dostatečně hmotné, a zároveň musí být natolik soudržné, aby přežilo drsný průlet atmosférou a především musí se pohybovat relativně malou rychlostí, řekněme pomaleji než 25 kilometrů za sekundu."
Bolid ze kterého nakonec byl meteorit Mason Gully toto splňoval, ovšem jak dlouho zářil?
Pavel Spurný: "Jeho světelná dráha trvala 6 sekund, krátký okamžik, ale nám to stačilo. Za tu dobu se dá všechno velice spolehlivě určit pokud máme tak kvalitní záznamy jaké dostáváme z našich automatických kamer.
Na druhou stranu ovšem musíte do astronomických a fyzikálních hledisek zapojit i meteorologii a počítat i s větrem ve vysokých vrstvách atmosféry. Zkrátka vysoko v horních vrstvách atmosféry se těleso rozzářilo, zachytily ho naše kamery a postupně brzdilo z původní kosmické rychlosti, v tomto případě 14,5 kilometrůza sekundu na nějakých 3-4 kilometry za sekundu. To už je rychlost, kdy se jeho povrch netaví a těleso padá po takzvané temné dráze. Tam nám mizí. My jsme jej naposledy viděli v okamžiku kdy bylo 24 kilometrů nad zemským povrchem a jeho rychlost pak velice rychle klesala na rychlost volného pádu. Takže z těch 24 kilometrů na zemský povrch let pro meteorit, který jsme potom našli, trval 7 minut. To je právě doba, kdy o tom tělese nic nevíme. Jeho dráhu můžeme pouze modelovat."
![](https://g.denik.cz/s/ng/2012/01/9-658x493.jpg)
Ale místo dopadu na Zem jste se trefili s přesností 150 metrů…..
Pavel Spurný: "Tady už to samozřejmě je i o štěstí, ale hlavně je to je výsledek našich metod a dlouhodobé zkušenosti. Už se nám to v minulosti vícekrát podařilo a tak už víme co se s tím tělesem děje, jak moc je ovlivňováno během letu po temné dráze stavem atmosféry. V tomto případě, kdybychom nebrali v potaz vítr tak bychom hledali asi o 7 kilometrů jinde a v žádném případě bychom meteorit nenašli."
Obrázek vlevo: Mapka bolidové sítě v Austrálii – dnes jsou zde umístěny čtyři automatické bolidové kamery české výroby, které pokrývají území dva a půlkrát větší než je rozloha naší republiky.
Obrázek vpravo: Modelování temné dráhy meteoritu Mason Gully v čelním pohledu.
Meteorit Mason Gully je teprve patnáctý případ v historii, kdy se podařilo určit kompletní rodokmen meteoritu včetně jeho původu ve sluneční soustavě, průletu atmosférou a místa dopadu. Už se ví co přinesl k poznání Sluneční soustavy?
![](https://g.denik.cz/s/ng/2012/01/4-240x240.jpg)
Pavel Spurný: "Teď putuje různými světovými laboratořemi. Momentálně je v Londýně na Imperial College v rukou našich kolegů, kteří pracují na tomto projektu a z největší části jej financují. Ti si rozhodují, kdy která laboratoř ho bude mít a co se na něm bude dále zkoumat.
Pro všechny odborníky je ale takový kámen něčím, co se dá přirovnat k mnohasetstránkové knize. Je to dobrodružství - otáčíte její první listy a snažíte se pochopit jak jsou popsány a těšíte se na další kapitoly. Nacházíte informace za jakých podmínek bylo to těleso vytvořeno, jakou historií prošlo od vlastního stvoření až po pád, který se odehrál 13. dubna 2010.
![](https://g.denik.cz/s/ng/2012/01/5-189x240.jpg)
Těleso samo o sobě je velmi starý materiál, tak starý jako naše Sluneční soustava - nějakých 4,5 miliardy let. Mějte na paměti že žádná pozemská hornina tak stará není, protože Země za tu dobu prošla geologickým vývojem a vše zde bylo geologicky přetvořeno.
Najednou držíte v rukou materiál, ze kterého se skládá protoplanetární mlhovina a ze kterého se formovala první tělesa. V podstatě se díváte na prapočátek vzniku Sluneční soustavy. A protože jsme schopni nějakým způsobem zpětně vysledovat dráhu toho tělesa, tak jsme schopni i určit, z které oblasti Sluneční soustavy pochází. Tento meteorit pochází z vnějších částí hlavního pásu planetek, který se nachází mezi Marsem a Jupiterem. Díky tomu jsme pak schopni říct jak to tam vypadalo hodně zpátky dozadu a jakou srážkovou historií to těleso prošlo – tedy velice mnoho o časovém úseku 4,5 miliardy let zpátky."
Fotografie, mapky, plánky a grafy - archív Pavla Spurného