Borgiové jsou dodnes synonymem těch nejhorších zločinů a neřestí, za vzestupem šlechtického rodu z daleké Valencie přitom vlastně stojí náhoda. Papež obyčejně pocházel z řad některé z mocných rodin Apeninského poloostrova, když se však v roce 1455 nemohli na pontifikovi shodnout, padla volba na nenápadného Alfonse de Borja.

Člověku vlkem

Ten jako Callixtus III jmenoval kardinálem svého pětadvacetiletého synovce Rodriga, který se po Callixtově smrti sám stal papežem Alexandrem VI. Prý proto, že ze své diecéze vyvedl nejvíce peněz a přeplatil ostatní kandidáty. Tehdy teprve šestnáctiletý kardinál Giovanni Medicejský měl o právě proběhlé konkláve prohlásit, že „nyní jsme v moci vlka, nejchamtivějšího, jakého svět viděl.“

V té době neměl papež jen patent na Boha, ale vládl celé střední Itálii a běžně se míchal do evropské politiky. A to i mečem, byly-li ohroženy zájmy církve, rozuměj Borgiů. Alexandr platil za mimořádně schopného politika a obratného diplomata, zároveň se však nepokrytě obohacoval z papežských kas a prodával či rozdával církevní úřady jako na běžícím pásu.

Pokora a mravnost skutečně nepatřily mezi Alexandrovy silné stránky. Se svojí dlouholetou milenkou měl čtyři děti a jinými ženami dalších šest. Šuškalo se o divokých orgiích, které v Apoštolském paláci svatý otec pořádá. Jednou prý hostil banket zakončený soutěží v počtu orgasmů, které asistovala padesátka kurtizán. Vítěze jeho svátost štědře obdarovala tunikami z hedvábí a dalšími luxusními předměty.

Alexandr ale také byl patronem umění, pracovali pro něj Raphael či Michelangelo, a podporoval vzdělanost. Když byli ze Španělska, Portugalska či Provence brutálně vyháněni Židé, nabídl jim ochranu za branami věčného města.

Nedaleko od stromu

Významnou osobností své doby byl i Alexandrův syn Cesare, kterého otec hned po studiích jmenoval kardinálem. Měl se stát nástupcem svého otce, ambiciózní mladík však snil spíše o vítězných bitvách a kariéře světského státníka.

O pár let později se proto stal prvním kardinálem v historii, který se vzdal svého úřadu. Je možné, že dokonce zabil svého bratra Giovanniho, aby získal jeho léna a pozice.

Nutno říci, že se jako voják a politik velmi osvědčil, tedy pokud přijmeme tezi, že účel světí prostředky. To Cesareho sestra Lucrezia, vyhlášená kráska se světlými vlasy až po kolena, se zase proslavila jako travička.

Příšera ve zlaté kleci

Ve dvanácti letech byla zasnoubena s hned dvěma španělskými princi, aby ji otec o rok později provdal za potomka mocného italského rodu. Aliance obou rodin se však brzy rozpadla a Alexandr potřeboval nové spojence.

Zosnoval tedy zavraždění nepohodlného zetě, který z Říma uprchl na poslední chvíli poté, co jej Lucrezia varovala. Papež manželství alespoň prohlásil za neplatné s argumentem, že prý nikdy nebylo naplněno. Mladík musel podepsat prohlášení, že je impotentní.

Lucreziino srdce v té době stejně patřilo jinému. Protože by však skandál snížil její „hodnotu“ na sňatkovém trhu, nechal Cesare milence zavraždit i se sestřinou komornou. Lucrezia se musela vdát za prince Aragonského, ovšem ani jeho mocnou rodinu Borgiové nepotřebovali navždy. Jednoho dne byl mladý Alfonso nalezen uškrcený ve svojí komnatě.

Kdo s čím zachází

Poté, co Alexandr VI. zemřel na malárii, se impérium Borgiů začalo drolit. Ze všech stran jim vraceli účty i s úroky, Cesare přišel o svoje vévodství a později dokonce o svobodu. Vzestup a pád rodu zachycuje dvanáctidílný seriál Borgia, který se vysílá každý pátek na kanále FilmBox Extra 1. Natáčel se v barrandovských ateliérech a hraje v něm dlouhá řada českých herců jako Miroslav Táborský, Jiří Mádl nebo Tereza Voříšková.

Lucreziino manželství s vévodou d'Este bylo nakonec šťastné; nejspíš proto, že s ním odešla do severoitalské Ferrary mimo přímý dosah svojí rodiny. Bez úhony přežila pád klanu a jejích sedm potomků patří mezi předky většiny současných evropských královských rodin včetně té britské, a také Habsburků.

Všichni Brogiové ovšem nebyli zkorumpovaní a zaslepení mocí. Pravnuk papeže Alexandra se stal jezuitou a pečoval o opuštěné děti, za což byl nedlouho po svojí smrti blahořečen.