Tanec i zbraň otroků. Jak capoeira změnila Brazílii

Bojové umění? Zábava? Rituální tanec? To všechno a ještě mnohem víc je a byla capoeira. Především ale přinášela otrokům naději…

Tanec i zbraň otroků. Jak capoeira změnila Brazílii
Tanec i zbraň otroků. Jak capoeira změnila Brazílii
Zdroj: archiv

Capoeira má podobné kořeny jako karate nebo kung-fu. 

Brazílie by nevznikla, kdyby nebylo otroků. Od 16. století do Jižní Ameriky dorazilo asi 3,5 milionů otroků z Afriky. Při takovém množství se stávalo, že otroci uprchli – a ocitli se sami ve zcela neznámé zemi. Přežít jim pomáhala capoeira.

Kde přesně se vzala, není úplně jasné. Podle mnoha antropologů vznikla už v Africe. Zřejmě má kořeny v rituálních a loveckých tancích středoafrických kmenů. V Americe totiž neexistuje jen v Brazílii, ale nezávisle na tom se na dalších místech Ameriky objevují velmi podobná bojová umění. Najdeme je na Kubě, Martiniku a dalších místech. Ale i přímo v Africe existují podobné bojové tance – jedním z nejslavnějších je ngolo, který provozuje kmen Mukope. Podívejte se na ukázku:

Historici vám řeknou, že do 18. století o capoeiře nemůžeme mluvit – první písemná zmínka totiž pochází až z jeho druhé poloviny. Vyznavači capoeiry tehdy byli kriminalizováni a pronásledováni policejními složkami. Toto bojové umění totiž používali především uprchlí otroci, kteří utekli z plantáží. Místo, aby v nesnesitelných podmínkách sklízeli cukrovou třtinu, prchali do pralesů, kde zakládali komunity nazývané quilombo. V nich se míchaly kultury potomků desítek afrických kmenů, ale žily v nich i zbytky původních obyvatel Ameriky a také občas černoši, kteří prchali před zákonem. Objevovali se v nich také pronásledovaní Židé a někdy i Arabové. A v tomto multikulturním kotli se formovala kultura, která stvořila dnešní Brazílii.

Nejslavnější quilombo se jmenovalo Palmares. Nebyla to žádná vesnička, podle dobových údajů v něm žilo téměř 20 000 uprchlých otroků! Vládní úřady na něj poslaly 24 trestných výprav. Všechny byly odraženy. V historických pramenech z druhé poloviny 17. století se píše o tom, že obránci bojovali technikou s podivnými pohyby… Nakonec bylo Palmares zničeno vojenskou výpravou vyslanou guvernérem roku 1694. 

Uprchlí otroci měli spoustu problémů, tím největším však byl nedostatek zbraní. A když nejsou k dispozici zbraně, jediným použitelným bojovým nástrojem se stává samotné lidské tělo. Tento princip se objevil v mnoha kulturách – například na japonském ostrově Okinawa, kde vzniklo karate, nebo při povstáních čínských boxerů, kteří zase zpopularizovali kung-fu. Capoeira pomáhala proti policii i proti lovcům uprchlých otroků. A stejně jako ve výše zmíněných asijských zemích se kvůli tomu dostala mimo zákon.

V 19. století se počet quilomb a jejich vliv natolik zvýšil, že vznikl speciální zákon proti capoeiře – platil až do 20. století. První legální škola, kde se toto bojové umění vyučovalo, tedy mohla vzniknout až roku 1927. Za otce moderní verze capoeiry se považuje muž, který tuto školu založil, Brazilec nazývaný Mestre Bimba. A pak už to šlo rychle – ze zakázaného ovoce se stal sport, který Brazílii uhranul. V 70. letech 20. století povýšila na brazilský národní sport a dodnes je po fotbale nejpopulárnějším sportem této fascinující země.

Jak vypadá capoeira

Capoeira je založena na třech rovnocenných složkách – na hudbě, zpěvu a pohybu. Při zápasech se hraje na primitivní strunný nástroj nazývaný berimbau. Ten určuje rytmus boje a jemu se zápasníci přizpůsobují. Obecenstvo zpívá, případně tleská, často se rytmus vytváří i pomocí bubínků nebo tamburín. Divoké pohyby tanečníků jsou nepředvídatelné – respektive měly by být. Základní pohyb se nazývá ginga (neboli sem-tam) – je to rytmický systém úkroků, které  umožňují tanečníkovi/bojovníkovi, aby plynule a rychle měnil pozici i těžiště. Z různých pozic pak může vyrážet nečekanými výpady nebo se stáhnout do bezpečí. Podívejte se na ukázku  v krátkém klipu: 

Capoeira dnes

Od 70. let 20. století se stala capoeira jedním z nejlepších brazilských vývozních artiklů. Díky tomu, jak fotogenická a "sexy" je, začali mistři capoeiry vyrážet do zemí celého světa, aby zde zakládali školy a výcviková centra. Na místní školy a festivaly zase jezdí desetitisíce uhranutých příznivců z Evropy, Severní Ameriky i Asie. S rozmachem smíšených bojových umění se zase prvky capoeiry začaly objevovat i na turnajích MMA. Bohužel se však ukazuje, že v konkurenci tvrdých bojových umění (jako je thajský box nebo brazilské džiu džicu) není capoeira konkurencí. Je na to příliš zábavná, hravá a veselá. A právě takovou ji její fanoušci mají nejraději…

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Související články