Z ráje do pasti – na Novém Zélandu uvízli čeští turisté

„Měli jsme za sebou téměř celý trail, a najednou jsme ho museli přerušit, návrat do reality byl drsný.“ Říká Češka, která kvůli koronaviru uvízla v karanténě na Novém Zélandu Její život se ze dne na den změnil k nepoznání. Posledního čtvrt roku musela řešit jen co bude jíst, kde bude spát a kolik kilometrů ušla. Nyní se ale musí potýkat s úplně novou situací, kterou zaznamenala jen z doslechu, protože po většinu cesty byla bez signálu.

Zdroj: Redakce

Před třemi měsíci se Sylvie Korbařová se svým přítelem vydali na tři tisíce kilometrů dlouhý Te Araroa trail přes celý Nový Zéland. Tuto cestu plánovali velmi dlouho a důkladně se na ni několik měsíců připravovali. Byla to pro ně cesta snů. Vyrazili ze severního cípu a dostali se až do poloviny Jižního ostrova, když museli trail přerušit. Situace byla vážnější, než se původně zdálo.

„O šest dní později, když jsme se dostali zpět na příjem, už byla všem nařízena čtyř týdenní karanténa, zavíraly se silnice a stejně tak i hranice,“ říká Sylvie.

Jelikož se nestihli včas vrátit zpět do České republiky, museli si během dvou dní zařídit ubytování. Naštěstí se jim to díky pohostinnosti zdejších lidí povedlo velmi rychle. „Několik místních, které jsme na treku potkali, nám nezávisle na sobě psalo, jak jsme na tom, jestli máme kde být a jestli máme dost peněz.“ Nakonec se ubytovali u kamarádů, které potkali již během cesty. Nabídli jim svůj domek ve vesnici Te Anau, který běžně pronajímají pro hosty Airbnb.

 

Jak vypadá život v karanténě na Novém Zélandu?

Kromě zavřených hranic i silnic, musí všichni dodržovat dvou metrové rozestupy a nesmí se stýkat s ostatními lidmi, což je pro Sylvii a Matěje největší změna. Na treku byli zvyklí přátelit se s ostatními lidmi, sdílet zážitky i zkušenosti a denně ujít několik desítek kilometrů.

Právě díky přísným opatřením se zdá, že se vládě na Novém Zélandu podařilo dostat šíření nemoci pod kontrolu. „Většina lidí zůstává doma, pracují tu jen tzv. "essencial workers" jako lékaři, a další, kteří jsou opravdu nezbytní.“

V nařízené karanténě se nic, kromě nákupu nejdůležitějších potravin a krátké procházky bohužel dělat nedá. Sylvie má alespoň čas dávat dohromady zážitky a fotky z trailu, ale také se musí smířit s tím, že posledních šest set kilometrů, které jim do konce trailu zbývá, nebudou moci dokončit. Nyní jim nezbývá nic jiného než čekat, jak se bude situace vyvíjet dál.

Autor: Tereza Šolcová

Související články