Smrt stářím: Existuje nebo ne? Vědci ji razantně popírají

Lidé obvykle umírají vlivem nevyléčitelné nemoci nebo v důsledku vážného zranění. Někdo se ale těší úctyhodného zdraví až do devadesáti let, jednoho večera si jde lehnout a ráno se už neprobudí. O takovém člověku pak řekneme, že zemřel pokojně stářím. Z lékařského hlediska to však není přesné.

"Nádherná, záviděníhodná smrt," říkávají pozůstalí o svých zemřelých, kteří odešli na věčnost v pokročilém věku ve spánku, aniž by předtím trpěli bolestivou nemocí. Co ale vlastně bývá příčinou takového úmrtí?

Jednoznačnou odpověď překvapivě nenajdeme. U osob, které zemřely ve vysokém věku, totiž nebývá podezření na cizí zavinění nebo záhadnou skrytou vadu, takže se obvykle neprovádí pitva, jež by přesnou příčinu smrti určila. Řečeno polopaticky, když je vám přes devadesát let, může to přijít každou chvilkou. Smrt se v takovém věku prostě očekává a nikdo to nepovažuje za nic neobvyklého, takže se to dále nezkoumá.

"V mnoha případech se do úmrtního listu napíše jen to, co se považuje za nejpravděpodobnější příčinu úmrtí, aniž by bylo nutné to přesně lékařsky ověřovat," vysvětlil americký geriatr Dr. Tuly Rosenfeld. "Obvykle se uvede srdeční záchvat, srdeční zástava. Pokud jde o starého člověka v pečovatelském domě, nejčastěji se napíše pneumonie."

Podle lékařů je vyloučeno, aby někdo umřel jen tak "věkem". Buňky organismu sice stárnou, ale nikdy nezestárnou natolik, aby samy od sebe náhle odumřely. Skutečnou příčinou smrti tak bývá selhání nějakého životně důležitého orgánu v důsledku nemoci nebo dokonce souboru nemocí, kterým se tělo ve vysokém věku nedokáže bránit.

Pokud tedy vaše devadesátiletá babička zemřela pokojně ve spánku, přesnou příčinu jejího úmrtí se nejspíš nikdy nedozvíte. Každopádně ale můžete pronést citaci z klasické literatury: "Šťastná to žena!"

Související články