Termín harém pochází z arabského slova haram, což znamená zakázaný. Dnes je spíše chápáno jako okruh žen, které v polygamní domácnosti patřily coby manželky a milenky jednomu muži. V arabské tradici se jedná o část domu, kam je zakázán vstup jiným mužům, než pánovi domu. My se ale podíváme do sultánových harémů - komplexů jak z pohádek tisíce a jedné noci.

Představy o sultánských harémech, které většinou máme, jsou velmi zkreslené. Sultánovy skutečné manželky rozhodně neměly platnost pouhých sexuálních otrokyň. Naopak požívaly značných výhod a měly výrazný vliv na život u dvora i politické dění. V harémech panovala přísná hierarchie a samozřejmě mezi ženami bujely někdy až život ohrožující intriky, když ženy soupeřily o přízeň sultána či jeho matky.

Kdo žil v harému ?

Do sultánova harému mohly být umístěny dívky od sedmi let a v dobách největší slávy Osmanské říše v něm bydlelo na 2000 žen. Kromě sultánových manželek a konkubín v něm žily i jeho matka, sestry, příbuzné a jeho děti (synové až do jejich 12 let ). Rovněž byste v něm našli otrokyně, které obyvatelkám sloužily coby služebné, a také vykastrovaní sluhové a strážci, kteří dohlíželi na to, aby do harému nepronikl někdo nepovolaný či z něj nikdo neutekl.

Kdo a jak mohl být obšťastněn ?

Ač se to zdá být neskutečné, tak pohlavní akt probíhal za jeho zdmi čistě za účelem plození potomků. Sultán si tak zajišťoval své nástupce, kteří mu po dosažení dospělosti mohli pomáhat rozšiřovat jeho mocenský aparát. Akt mohl být uskutečněn pouze za souhlasu starší generace. Tedy rodiče určovali, kdy může proběhnout sex u jejich dětí. Sexualita tak v sultánově harému podléhala přísným pravidlům a kontrole.

Postavení žen.

I když toho v Osmanské říši ženy moc nesměly, nebyly jen slabými zranitelnými schránkami určených pro potěšení. Často totiž výrazně ovlivňovaly názory panovníka. Mnoho sultánů v 16. a 17. století bylo navíc nezletilých, takže v zemi do jejich plnoletosti v podstatě vládly jejich matky, které pak určovaly, kam se bude země v příštích letech ubírat. Mezi ženami v harému panovala řevnivost, protože všechny doufaly v lepší postavení a přízeň sultána, a proto se neváhaly pomlouvat a zostuzovat.

Jak se žilo v harému.

Manželky a milenky v harému nesměly téměř nic dělat a ani ho opustit (maximálně cestovaly s panovníkem, když někam odjel). Všechnu práci pro ně dělaly služebné. Ženy tak žily v překrásných zlatých klecích. Středem harému byl pavilon s obrovským nádvořím, kde se ženy mohly koupat v bazénu nebo se podívat na zahradu, či oknem do města. Ženy si zde společně četly, modlily se nebo si jen povídaly. Harém mohl obsahovat až 400 pokojů pro spaní, zábavu a bydlení.

Jak to bylo s eunuchy ?

Do harému směl vejít jenom sultán a jeho nejbližší šlechta. Ochranu zajišťovali kastrovaní muži - eunuchové. Typicky se jednalo o otroky, kteří se dělili na dvě skupiny - černí (Sandali) a bílí. Těm černým byly zcela odstraněny penis i varlata a mohli tak přicházet do styku s ženami. Těm bílým byly odstraněny varlata, ale pyj byl ponechán. Protože ale existovalo riziko, že by mohli být i tak sexuálně aktivní, tak s dívkami nesměli být. Celý systém práce Sandali byl ovládán hlavním eunuchem Kizlar Agasim.

Hierarchie žen v harému.

V harému panovala hierarchie. Nejvýše stála sultánova matka, poté následovala první manželka a další manželky. Pod nimi byly milenky (ikbály) a pod nimi pak stály otrokyně - komorné (odalisky) a nakonec služebné (gedik). Odalisky pro sultána tančily, nebo hrály na hudební nástroje. Konkubíny byly ženami na jednu noc. Pokud byla odaliska nějak mimořádná, mohla se stát konkubínou. A když se z milostného aktu milenky se sultánem narodil syn, tak se mohla stát jednou z manželek.

Svobodné nebo otrokyně.

Všechny ženy v harému nebyly jen otrokyněmi. Svobodné byly všechny příbuzné sultána a rovněž jeho manželky. Ovšem žádná z žen nesměla harém opustit, takže svoboda spočívala spíše v tom, jaké měly v harému postavení, komu musely sloužit a kdo sloužil jim. Sultán nespal se všemi ženami v harému, ale vždy získal to, co chtěl. A tak se díky jeho přízni mohly z otrokyň koupených na trhu stát svobodné s velkými výhodami.

Postavení matky a první manželky.

Pokud nebyl sultán plnoletý, tak zemi vládla jeho matka - valide sultan. Byla rovněž hlavou harému a pro svého syna například vybírala konkubíny, takže mohla rozhodovat o osudu a příležitosti otrokyň. Na její přímluvu se z milenek mohly stát manželky ať už sultána, nebo některého z jeho blízkých šlechticů. Druhou nejvýše postavenou v harému pak byla první manželka - Hasseki Sultan. Na tento post favoritky se dostala podle počtu synů, které panovníkovi porodila.

Milenky na odreagování.

Jak už bylo dříve uvedeno s manželkami a otrokyněmi žily v harému i konkubíny. Tyto nesvobodné milenky sultánovi sloužily k odreagování od starostí s manželkami a jeho rodinou. I mezi nimi panovala hierarchie. Nejvýše postavené byly čtyři Hasseki Kadins a v celkové hierarchii harému stály na úrovni běžných manželek. Jejich obliba u panovníka se projevovala množstvím drahých darů a místem, kde v harému žily a kolik otrokyň jim sloužilo.

Vzdělání.

Žena v harému neměla mít jen skvělý vzhled, ale musela být i určitým způsobem vzdělaná. V podstatě byl harém takovou internátní školou, kde se dívky zdokonalovaly v umění podbízivosti, aby zvedali sultánovi náladu a sebevědomí, ale i v psaní a čtení, matematice, vyšívání a náboženství. Dostávalo se jim tak vzdělání, které by běžně nemohly dosáhnout, a proto bylo pro rodiče poctou, když se jejich dcera do harému dostala.