Chlapec, jehož věk lékaři odhadli na tři až čtyři roky, chodil po čtyřech a k podávanému jídlu nejdřív čichal, než ho začal jíst. V noci odmítal spát na posteli, lépe se cítil zalezlý pod ní. Neobvyklý případ nalezeného vlčího chlapce se dostal až do televizního zpravodajství a do nemocnice poté nečekaně přiběhla mladá žena, která tvrdila, že je chlapcovou matkou. Lékaři jí dovolili navštívit pokoj, kde se hoch zotavoval. Zeptali se ho, kdo je tato žena. Zachráněný chlapec tehdy pronesl první lidská slova: "Lina, máma!"

Jak žena vysvětlila, chlapec se jmenoval Trajan a ve skutečnosti mu bylo už sedm let. "Jeho otec byl tyran, utekla jsem od něj k rodičům, když byly Trajanovi čtyři roky. Chtěla jsem vzít malého s sebou, ale muž to nedovolil, řekl, že dítě je podle romských zákonů jeho. Když jsem pak chtěla Trajana vidět, bylo mi řečeno, že není doma. Otec ho zřejmě bil, a tak se rozhodl také utéct. Doufala jsem, že ho adoptovala nějaká jiná rodina," popsala svůj příběh Lina.

Podle lékařů by chlapec nebyl schopen v divočině přežít tak dlouho sám. Z jeho podivného chování usoudili, že se o něho na útěku starali divocí psi, kteří se potulují rumunskými horami a lesy.

Trajan byl po dvou měsících v sirotčinci předán do péče matce, která žije s rodiči a dalšími šesti sourozenci pouhých deset kilometrů od místa, kde ho našel pastýř.

Zpočátku s ním prý byla těžká práce. "Neuvědomoval si nebezpečí, která číhají na ulici. Když viděl kočku, vrhnul se za ní do silnice, i když tam jelo auto," vyprávěla Trajanova matka. "Byla jsem ale ráda, že přibýval na váze, protože když sem přišel, nemohl ani vystoupat pět schodů, tak byl zesláblý. Myslím, že kdyby byl v divočině delší dobu, nejspíš by nepřežil."

Trajan ale nakonec přežil, a dokonce se mu podařilo začlenit se zpět mezi lidskou společnost a žít normálním životem.