Dům na lyžích, se saunou a horolezeckou stěnou. Tak se staví na Antarktidě
V roce 2005 oznámila British Antarctic Survey vítěze soutěže designu nahrazující stávající výzkumnou základnu Halley na Bruntově šelfovém ledovci. Vyhrál futuristický design na mechnických nohách a obrovských lyžích. Co o něm říkají vedoucí architekt Hugh Broughton a český projektant stanice Alois Suchánek?
Vítězný tým inženýrské firmy Faber Maunsell a Hugh Broughton Architects přišel s futuristickým designem, který se skládá z 12 dobře izolovaných a do sebe zapadajících modulů postavených na mechanických nohách a obrovských lyžích. Moduly váží mezi 65 až 130 tunami a dohromady mohou poskytnout místo a pracovní prostor až pro 52 vědců a techniků. V letošní sezóně 20011 / 2012 se předpokládá dokončení stanice. O projektu hovořil vedoucí architekt Hugh Broughton s U.S. NEWS.
Co je největší výzvou při stavění v takových extrémních lokalitách?
Teploty, kdy zde v zimě jsou běžné hodnoty -58 oC a vítr, který může vát až rychlostí 160 km/hod i po dobu dvou týdnů. Na stanici Halley roste sněhová pokrývka ročně zhruba o 120 cm, takže stavba se potřebuje vyrovnat i s touto narůstající sněhovou vrstvou.
Právě proto bude stanice na nástavcích…
To je klíčová část. Každoročně se každá noha zvedne postupně nad sníh a nový sníh se dostane pod ní. Celá stanice se jednoduše mechanicky zvedne, aby se přesunula na novou úroveň sněhové pokrývky. Je to podobné, jako když máte na nohách sněhule a stojíte napadaném sněhu. Jednu nohu jste schopen z hlubokého sněhu vytáhnout a sníh otřepat. Potom dále se na ní zase postavíte.
Proč jsou nohy postaveny na lyžích?
Protože je základna lokalizována blízko moře na pohybujícím se ledovcovém splazu. Led postupně teče do moře rychlostí cca 400 m za rok. Současná stanice nám „odjela“ tak daleko směrem k moři, že během příštích desíti let je nebezpečí, že se ledovec s ní odlomí a stanice zmizí na ledové kře v moři. Nová stanice bude proto postavena na lyžích, takže ji bude možno kdykoliv odtáhnout na nové místo, kde už nebude nebezpečí odlomení ledu.
Jakou plánujete životnost nové stanice?
Tu první, která byla postavena už v roce 1956, tvořily chatky, které postupně zmizely ve sněhu. Další tři základny byly zničeny a rozlámány tlakem okolního ledu a sněhu. Současná základna, postavená v roce 1992, je jednou z nejstarších na Antarktidě, která byla vybudována na pilotech. Vydržela 13 let a po připravované výstavbě nové stanice bude vyřazena z provozu. Naše základna, protože je přemístitelná, má minimální životnost 20 let, ale díky její flexibilitě si myslím, že vydrží mnohem déle.
Jak to bude tady s vědou?
Vědci ovlivňují už samotný tvar stanice. Základna zkoumá meteorologické procesy v okolní atmosféře, studuje se zde ozónová vrstva. Mimochodem pávě zde byla v roce 1985 poprvé zaznamenána ozonová díra. Takže jsme museli zajistit instalaci všech potřebných přístrojů na střeše, kde budou umístěny pod ochrannými kupolemi.
Strávit zimu v Antarktidě je tvrdé. Co jste udělali proto, aby to měli vědci snazší?
Stanici jsem vybavili místnostmi pro odpočinek a relaxaci. Najdete zde hydroterapii, saunu, posluchárnu, cvičnou horolezeckou stěnu atd… V centrálním modulu je i hydroponický skleník, kde bude možno pěstovat zeleninu a ovoce.
To zní, jako bychom si povídali o výstavbě vesmírné stanice.
Budete překvapeni, jak moc to se scifi literaturou a scifi filmy souvisí. Jeden z kolegů, který strávil v Antarktidě 25 let a dnes pracuje v programu NASA pro výstavbu kosmických stanic říká, že budování antarktických stanic je velice blízké plánování a navrhování stanic, které se vytváří pro pobyt v kosmu nebo na okolních planetách. Podmínky jsou na Antarktidě tak extrémní, že je to k těm vesmírným opravdu malý krůček. Chybí už jen nepřítomnost gravitace a kyslíku.
Takže, kdy budete stavět na Měsíci?
(smích) …Určitě už na to zasedají komise.
(volný překlad z U.S.News)
Co na novou architekturu říká ing. Alois Suchánek, projektant České antarktické stanice?
Co na takový design říkáte?
Zajímavá je vítězná představa, jak by mohla být technicky řešena náhrada za stávající stanici. Ta je rovněž postavena na nohách. Jednak z důvodu dostatečné výšky nad sněhem a jednak proto, aby sama neoteplovala své okolí a podklad.
Tento problém při novém návrhu nebude tak rozhodující, poněvadž tohle řešení je jistě tepelně technicky navrženo tak, aby bránilo promrznutí – což současně brání úniku tepla ven.
Už při prvním pohledu mne ale napadlo, jak to bude ukotvené?
Nevím, ale vypadá to na zajímavý problém k řešení. Jak přenést dostatečně bezpečně, aby nedošlo k různému sedání podkladu, bodové zatížení podpor na led. Uvažuji-li teoreticky, tak zákon zachování energie funguje i při tlaku na led. Z toho vyplývá, že se zřejmě mění na teplo. Co s tím? Co to bude dělat? Jak se to projeví? To je ale problém pro fyzika, a tím nejsem.
Zaujme zvedání jednotlivých nohou při vyprošťování stanice ze sněhu. Je to vůbec reálné?
Tenhle problém bych neviděl moc složitě – hydraulika zmůže velmi velké síly.
Dá se tu najít nějaké srovnání s naší stanicí?
Moc ne, protože naše problémy se stavbou stanice jsou úplně jiného rázu. Naše stanice má jiné zadání – stojí v deglaciované (odledněné) oblasti, to znamená na pevné zemi. A hlavně je sezónní, připravená pro využití v antarktickém létě. Musíme ale mít pořád na paměti jinou věc…
Jakou?
Angličané se pobytem v polárních oblastech, včetně řešení technických problémů, už zabývají bezmála století. Navíc, na rozdíl od nás Středoevropanů, pracují se zcela jinými financemi.
Tady je jeden z důvodů, proč si mohou dovolit i zprvu futuristické, ale posléze technicky řešitelné experimenty. A srovnání se stavbou kosmických základen má tady své opodstatnění. Je to hodně zajímavý návrh a ukazuje směr, kudy by se mohl design příštích stanic ubírat.
Připravil: Hynek Adámek
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:
