Beatbox pomáhá odhalit skrytá tajemství lidské řeči a jejího vztahu k hudbě
Neuvěřitelný tanec jazyka, který předvádějí beatboxeři, uhranul i vědcům z Jižní Karolíny. Snaží se odhalit možnosti lidské řeči a její složitý vztah k hudbě.
Kopák, činel, virbl… a ještě mnohem více dokáží prostřednictvím svého hlasu napodobit beatboxeři, jejichž umění může pomoci osvětlit dosud skrytá tajemství lidské řeči.
Tak pravil Xixao
- Lidská řeč, vzniklá zdokonalením opích skřeků, odlišuje člověka od ostatních živočichů. FOTO: Michal Josephy
Lidská řeč nesporně patří ke schopnostem, které člověka odlišují od ostatních živočichů. Vznikla v období před cca 300-200 tisíci lety, kdy se u našich předků vyvinul vokální trakt poklesnutím hrtanu a vytvořením třech rezonančních dutin, které mají zásadní význam pro artikulaci hlásek.
Ačkoliv se teorie vzniku řeči různí, shoda víceméně panuje v postupném zdokonalování „opičích skřeků“ - tu prostřednictvím potřeby vyjadřování emocí, tu díky libozvučnému napodobování “hlasů přírody“.
Lidské hrdlo je tak ve výsledku schopno vyluzovat i neuvěřitelně bizarní zvuky, které však často nesou zcela konkrétní jazykový význam. Příkladem mohou být křovácké mlaskavky známé i z populárního filmu Bohové musí být šílení. „Někteří považují jiné jazyky za ošklivě znějící, jestliže užívají hláskových kombinací, které lidem připadají odlišné,“ přibližuje „estetiku zvuku“ lingvistický antropolog Zdeněk Salzmann.
Beatbox a blackbox
Používání lidského hlasu k perkusním efektům není samo o sobě novinkou. Uplatňovalo se v čínském imitačním umění Kouji již před asi 2 300 lety, a je součástí jihoindického „bubnování ústy“ zvaného Konnakol. Samotný beatbox však představuje relativně mladou uměleckou formu, někdy popisovanou jako „pátý element hip-hopu“. Jeho fanoušky a zároveň vědce z University of South Carolina napadlo podívat se „do beatboxu“ zevnitř, a poodhalit tak mechanismus, jenž se obvykle skrývá „v černé hrací skřínce“.
Pomocí snímků magnetické rezonance zachycované v reálném čase si „posvítili“ na 27letého beatboxera z Los Angeles, který svůj repertoár předvedl v několika rozličných tempech, od pomalého až k 104 úderům za minutu. "Byli jsme doslova unešeni elegancí vokálních pohybů a virtuozitou zvuků vytvářených prostřednictvím beatboxu, který je sám o sobě úžasným uměleckým projevem,“ přiznává lingvista Shrikanth Narayanan.
Tanec jazyka
- Jazyk Makuů patří rověž k jazykům Bantu, podobně jako v beatboxu uplatňovaný Xhosa… FOTO: Michal Josephy
„Beatboxing se tak ve výsledku ukázal nejen jako neuvěřitelný „tanec jazyka“, vyjadřující rytmus a emoce, ale i jako široký inventář zvuků uplatňovaných v nejrůznějších světových jazycích,“ přibližuje výsledky srovnávacího výzkumu lingvista Michael Proctor.
Přestože beatboxer hovořil „jen“ americkou angličtinou a panamskou španělštinou, využíval při imitaci perkusí zvuky vzdálených jazyků, které neovládal. Ve chvíli, kdy napodoboval virbl, „vyslovoval souhlásky“ obvyklé v mnoha afrických jazycích, jako například Xhosa (Jižní Afrika), Khoekhoe (Botswana) či Xóõ (Namibie).
Když dělal kopák, uplatňoval fóny jazyků jako je Nuxáalk (Britská Kolumbie) či Hausa (Čad, Nigérie). V rámci navazujícího výzkumu by se vědci rádi zaměřili na detailnější vyobrazení jazyka, patra a zvláště pak jejich mechanické souhry při vytváření hry na více nástrojů či současném propojení beatboxu s mluvením. Michael Proctor se domnívá, že tak můžeme více porozumět lidské schopnosti tvořit a imitovat zvuky i tomu, jakým způsobem se hudba a jazyk mohou vzájemně překrývat a sbližovat.
Podívejte se na video z výzkumu ukazující, jak umí jazyk beatboxera doslova tančit:
Úvodní foto: Michal Josephy