1. Potřebuji trekové boty. Poradíte mi? 

Stejně jako boty na běh, tak i ty na trek by měly být o číslo až číslo a půl větší. Toto pravidlo nerady slyší ženy. Jenže jakmile si do terénu, kde je noha nadměrně zatěžována, vezmete příliš těsnou obuv, vystavujete se riziku nepříjemných otlaků, puchýřů, v případě dlouhých sestupů problémů se slézajícími a zarůstajícími nehty. Lidé se také spoléhají, že se boty roztáhnou. Ale myslím, že pro běžného turistu je naprosto zbytečné dostat se do situace, kdy bude čekat, jestli dřív povolí bota nebo to odnese noha. Na delších cestách do hor radím vzít si s sebou i sandále a využít je na rovnějším terénu, aby si noha odpočinula.

Při zkoušení bot se řiďte pravidlem, že by vám obuv měla precizně sedět – v patě by měla být doslova přibita. Zároveň byste měli mít dostatek prostoru pro chodidlo, a to jak po stranách, tak ve špičce, noha však nesmí v botě cestovat. Určitě je dobré vyzkoušet boty různých značek a šířek. Další věc, na kterou se zákazníci upínají, je potřeba nepromokavých bot. Jenže pak je venku ošklivo a oni zůstanou doma. V tu chvíli je zbytečné pořizovat si membránové boty. Membrána sice zvyšuje voděodolnost, ale snižuje prodyšnost. Když však vyrážíte do přírody i za horšího počasí, je lepší zvolit botu s membránou nebo koženou, kterou dobře ošetříte, aby nenasákla vodu. Pořád je ale potřeba hledat kompromis mezi prodyšností a voděodolností. 

Zdroj: Shutterstock

2. Jak získat v přírodě kvalitní pitnou vodu?

Lidé začínají čím dál častěji jezdit do míst, kde nezávadná pitná voda v přírodě není běžně k mání. Nejde jen o cesty do hor, ale třeba i o dovolené v Africe nebo Asii. Letos byl proto enormní zájem o filtry, zvlášť o malé, které se vejdou do batohu či ledvinky. Je potřeba si však uvědomit, že běžný filtr dokáže zlikvidovat 99 % všech bakterií a mechanických nečistot, ne však ty chemické. Také pozor na chybu, kterou často lidé dělají – naberou si vodu přímo do lahve nebo pitného vaku a tu si pak přefiltrují do hrnečku, ze kterého pijí. Jenže tím si nádobu zbytečně kontaminují. Mnohem lepší je postup obrátit a do rezervoárů lít už vodu přefiltrovanou. Ze zkušeností z cest po České republice vím, že voda je u nás relativně čistá, přesto je lepší dát u řeky přednost postranním přítokům před hlavním tokem.

3. Proč a jak vrstvit oblečení na outdoorové aktivity?

Češi stále nepochopili, že systém vrstvení může být funkční, jen když bude funkční každý kus oblečení. Typickým příkladem je zákazník, který se rozhodne investovat do drahé membránové bundy a očekává, že když bude pršet, bude suchý, a když teplo, bude se cítit dobře. Jenže to platí jen za předpokladu, že všechny vrstvy pod bundou budou spolupracovat a podílet se na výsledném komfortu. Ne náhodou se vrstvení říká cibulové oblékání.

Úkolem první vrstvy (tričko) je odvést přebytečné vlhko od těla a udržet ho v suchu. V zimě má udržet tělo v teple (např. merino) a v létě spíše v chladu (syntetické materiály). Bavlněné tričko je sice příjemné na běžné nošení, ale na cestách nasákne vlhkost, kterou drží u sebe, kvůli čemuž pak plavete ve vlastním potu. Druhou vrstvou je fleecová mikina, která udrží tělo v teple a dovolí potu jít dál od těla do poslední – třetí – vrstvy, kterou může být právě již zmiňovaná membránová bunda. Na funkčnost je dobré myslet i při výběru ponožek.  

Zdroj: Shutterstock

4. Který stan je letos číslem jedna?

Největším lákadlem letošního ročníku výstavy byly samonafukovací stany, které jsou ideální pro rodinnou dovolenou s malými dětmi, kdy vytáhnete pumpu a za chvíli máte stan postavený. Je však potřeba počítat s atypickou konstrukcí a velkým objemem, takže to není stan, který přenesete na zádech nebo na kole. Hodně se prodávají rodinné stany, což odráží i fakt, že letos jsou kempy nejen v Čechách, ale i v zahraničí beznadějné obsazené. Je vidět, že Češi rádi vyhledávají kontakt s přírodou. Už si ale zvykli na určitý komfort, kterého se nechtějí vzdát, proto neváhají a do stanu si pořizují skládací postele, matrace místo karimatek, vyhřívané koberce, křesla, židle, kuchyňky…

Při výběru stanu je dobré položit si otázku, jak často jej využiji. Pokud jednou za rok, stačí zvolit konstrukci z ocele či laminátu, jestliže chci stan skládat častěji, vyplatí se investovat do duralových prutů, které jsou odolnější. Co se však snažím Čechům vymluvit, je tendence upínat se na čísla, a to v případě vodního sloupce. Každý výrobce tento údaj uvádí v jiných souvislostech a rozhodně neplatí pravidlo, že čím vyšší číslo, tím lepší stanování. Pro běžný pobyt přírodě v Česku a v evropských zemích stačí vodní sloupec 3000. Jakmile vsadíte na 5000 nebo dokonce 10 000, počítejte s tím, že do stanu sice nenaprší, ale bude hůř „dýchat“.

5. O co Češi ztrácejí zájem?

Jednoznačně o softshellové oblečení. Za poslední tři roky zaznamenal softshell stagnaci a zdá se, že tento trend bude pokračovat. Výrobci jej sice nechávají v nabídce, ale v menší míře než před pěti lety, kdy měl každý softshellové kalhoty, boty i bundu. Myšlenkou softshellu bylo vytvořit něco, co zákazník využije na všechno. Jenže nevýhodou univerzální věci je, že je na všechno, ale na nic stoprocentně. Češi už tuto skutečnost pochopili a raději si koupí jednu větrovku, jednu fleecovou mikinu a jednu zateplenou zimní bundu.

Naopak je vidět, že Češi stále víc myslí na svoje bezpečí. Při pobytu v přírodě nechtějí nic podcenit, a proto se často ptají, co mají pořídit kromě karimatky, stanu a spacáku. Já jim jednoznačně říkám, že lékárničku, ve které by mělo být něco na popáleniny, alergie, průjmové onemocnění, kapičky na očí, prášky na teplotu a bolest, dezinfekce, případně jehla a nit. Vždycky se vyplatí u sebe mít nůž, čelovku a filtr na vodu. 

Text: Iveta Vařečková