Analýza dechu není samoúčelná a kromě identifikace osob, která by ovšem vypadala poněkud komicky, nabízí důležité využití v medicíně pro určení diagnózy, včetně zjištění nemoci, která ani nezačala mít nějaké vnější projevy, které by pacient zaznamenal. Takový postup by byl mnohem pohodlnější než dosavadní stěry, vzorky krve, moči či dokonce tkání. 

Dech totiž obsahuje hutnou zprávu o lidském metabolismu. Ovlivňuje ji nejen, co jsme měli aktuálně k obědu, ale veškeré biochemické procesy, které organismus udržují v chodu. Vytvářejí ho jak faktory předávané v rodové linii a dlouhodobé návyky, tak i ty krátkodobé, jako jsou právě infekce.  

Člověk při výdechu vypustí z úst více než směs dusíku, kyslíku, argonu a CO₂. Přítomné jsou i metabolity, tedy molekuly vznikající na základě látkové přeměny v těle, což zahrnuje přeměnu látek a energie v buňkách. A tyto nepatrné molekuly jsou specifickými nositelkami informace, kterou je možné zachytit a přečíst. 

Už například v roce 2011 proběhl experiment, který ukázal, že psy je možné vycvičit natolik, že s 90% úspěšností rozeznávali podle dechu lidi s rakovinou žaludku. Nová studie upozorňuje, že dech se může stát zdrojem pro stanovení individuální diagnózy, která může být přesnější a rychlejší, než jakou nabízela medicína dosud.

Výzkumný tým vedený chemikem Renatem Zenobiem s pomocí spektrometrie čtyřikrát denně analyzoval metabolity jedenácti dobrovolníků během devíti dní a zjišťoval jaké molekuly a v jakém množství jejich dech obsahoval. Výsledky pak poměřoval s tím co ukázaly vzorky odebírané tradičními metodami.

Přestože se během času - během dne i s odstupem dní - projevily změny ve složení dechu, na pozadí všech testovaných dechů, zůstával jedinečný individuální podpis. Tento prvotní výzkum potvrdil možnosti nového postupu, které má však nyní ověřit rozsáhlejší studie na větším vzorku populace a s většími časovými odstupy.