Divoké noční tance na hřbitovech. I tak vypadají oslavy svátku mrtvých v Mexiku

Ze smrti máme většinou přirozený strach. Než ji schovávat a dělat, že není, je lepší ji pořádně oslavit a přijmout jako součást života.

Zdroj: Líba Taylor

Día de los muertos, neboli naše dušičky, jsou v Mexiku velkým svátkem, možná i větším než Vánoce. Mexičané mají ke smrti až neobvykle pozitivní vztah. Smrt je prostě součástí života, a tak jako život, i smrt se musí oslavovat. A tím, že Mexičané nade vše milují oslavy, dušičky jim k tomu dávají jednu z mnoha příležitostí.

Cukrové lebky 

Ten den je v Mexiku státní svátek, lidé cestují z daleka, aby byli pohromadě se svými rodinami a připomínali si zemřelé předky. Samozřejmě k tomu nechybí komerce, byznys je byznys, a obchody a trhy jsou dny dopředu plné cukrových lebek, chleba mtvých, květin a koster všech velikostí a tvarů, oblečených i neoblečených. Hlavně z koster vyzařuje mexická lidová představivost a kreativita, a z některých se dokonce staly i sběratelské kousky.

Není mexického umělce nebo spisovatele, který by se tradicí dušiček mexického stylu nezabýval ve svém díle. Přestože dnes je Día de los muertos katolický svátek, původ prý má ještě v předkoloniální době a říká se, že se datuje zpátky až 3 000 let. A přestože katolíci se na smrt nějak zvlášť netěší a bojí se jí, katoličtí mexičané ji vnímají trošku jinak. Bojí se také, jak by ne, ale smrt si vesele připomínají a vysmívají se jí, často s hudebním rámusem.

Od rána do rána 

Vše začíná přípravou domácích oltářů - v obýváku nebo v jídelně se umístí soška panenky Marie, která v Mexiku nechybí v žádné domácnosti, a fotografiemi pozůstalých. Místnost se vyzdobí květinami, umělými i čerstvými, obou je v Mexiku požehnaně, a zapálí se svíčky. A po celou dobu se vzpomíná na nebožtíky.

Na hřbitovech se umyjí hroby a vyzdobí se květinami a svíčkami. Těm žlutým se také tradičně říká flor de los muertos - květina mrvých. Každý hrob je ošetřen, není snad rodiny, která by se ulila… K večeru se všichni na hřbitov opět vrací, tentokrát s košíky jídla, které měl nebožtík rád. Ale jídlo samozřejmě není pro něj, je pro pozůstalé, kteří se na noc uvelebí na hřbitově a hodují, jedí a pijí to, co by si normálně dal rád i ten, který už nějaký čas mezi nimi není.

Matriarchát i třetí pohlaví. Vítejte v mexickém Juchitánu

Pozůstalí věří, že tu noc budou naštíveni duchy nebožtíků, a ti rádi uvidí, jak na ně rodina pamatuje. Na mrtvé se vzpomíná v dobrém a oslavují se bujaře. Jídlo a pití, které se nebožtíkovi přineslo na hrob, se konzumuje živými pozůstalými, a tequila nebo mescal, klasický mexický alkohol na posílení nálady, posiluje i u hrobů pozůstalých. V případě zemřelého malého dítěte, rodina přinese na hrob i hračky.

V Acatlanu se na hřbitově tančí. Pronikla tam skupina maskovaných muzikantů a s velkým rámusem se snad snažili mrtvé probudit. Masky jsou jedním z tradičních artiklů bohaté mexické lidové tvořivosti a maska tygra je prý velice vzácná. Asi proto, že v Mexiku tygři nejsou, a tudíž neexistuje žadný živý model, podle kterého ji vyrobit. Tygr a jiní tančí kolem hrobů za velkého hukotu tónů mexické populární hudby, při které převládají trumpety a která na člověka chtě nechtě působí. Čumilů je také dost, je přece svátek, na který se všichni těšili a dlouho připravovali… A tak nebožtíci v Mexiku nejsou nikdy zapomenuti…

Velikonoce v Mexiku: Jidáš hoří a tequila teče proudem 

Dnes mexické dušičky soupeří o přízeň s americkým halloweenem, který se slaví den před dušičkami a kdy se navečeří s pozůstalými. Vliv USA je asi logický a ne nadarmo si Mexičané často postesknou, že jsou „tak daleko od Boha a tak blízko Spojeným státům“…

2. listopadu Día de los muertos končí a začíná příprava na další fiestu. To nejsou ale až Vánoce… Předtím se ještě musí náležitě oslavit Nuestra Seňora de Guadalupe, patronka všech Mexičanů. A to je daší fiesta, která stojí za to.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

 

Související články