Drobní ptáci uletí během migrace neuvěřitelných 13 000 kilometrů
Budníček větší, jeden z našich nejmenších ptáků, tráví období zimy v subsaharské Africe. Vědci ze Švédska zjistili, že kvůli cestě za teplem procestuje kus světa a nezapomíná ani na přestávky.
Budníček větší hnízdí na rozsáhlém území Evropy a také v Asii, kde zasahuje až po východní Sibiř. Evropská populace je odhadována na 40 milionů párů. V České republice hnízdí v počtu 500 000 až milion párů. V posledních letech ale jeho početnost na našem území mírně klesá.
Vědci ze Švédska se rozhodli zaměřit na jeho migraci. Na severovýchodě Ruska odchovali tři budníčky, kteří se instinktivně s přicházející zimou vydali na jih. Odborníci si původně mysleli, že jsou připraveni na všechno, ale nakonec museli sledovací studii předčasně ukončit. Zatímco baterie v měřících zařízeních se vybily, budníčci i po necelých 13 000 kilometrech letěli stále dál.
„Předpokládáme, že mohli zvládnout nejméně dalších 1000 kilometrů,“ říká spoluautorka studie Susanne Åkesson.
Po pěti týdnech pauza
Ačkoli budníček větší váží jen kolem 10 gramů, jeho výkon je úctyhodný. Díky sledování teď víme o jeho cestě zase o něco víc. Ukázalo se, že jakmile sledovaní ptáci opustili hnízdo na Sibiři, zamířili do jihozápadní Asie. Zhruba čtvrtinu dne udržovali rychlost kolem 9 metrů za sekundu.
Po pěti týdnech cesty si našli čas na odpočinek a doplnění zásob. Větší zastávku si dopřáli právě v Asii. Po dvou týdnech se ale opět vydali na cestu, tentokrát s cílem odpočinout si v Keni nebo v Tanzanii. V těchto afrických zemích se někteří budníčci usadí a jiní po oddechnutí pokračují ještě dál, vstříc jižní subsaharské Africe.
Vnitřní kompas místo navigace
Ví se, že existují ptáci, kteří migrují mnohem dál než budníčci větší. Například rybák dvouocasý překoná každý rok kolem 70 000 kilometrů. Je však potřeba vzít v úvahu, že rybák je zhruba desetkrát větší než budníček.
„Je obdivuhodné, že budníčci zvládnou dlouhou cestu už během prvního roku svého života,“ dodává Åkesson. Od samého začátku následuje své instinkty a nechá se vést vnitřním kompasem.
Zjištění naznačují, že ptáci proto, aby udrželi správný směr, čerpají informace ze slunce a také z magnetického pole Země. Vnitřní solární kompas ptáka naviguje. S místním časem se synchronizuje až po několika dnech odpočinku. Vědci se navíc domnívají, že opeřenci využívají i vnitřní magnetický kompas, který jim umožňuje měřit úhel sklonu magnetického pole Země, a tak bezpečně proletí celou cestu bez bloudění.
Zima nepočká. Ptáci musejí být ve správný čas na správném místě. Není možné jedna jinak. Jde o otázku přežití.
