Hudba nás skutečně spojuje, potvrzují vědci

Vědci strávili roky zkoumáním archivů, knihoven a soukromých sbírek, aby sestavili komplexní databázi písní a následně provedli mezikulturní analýzu podobností a rozdílů v naší hudbě.

Navzdory odlišnosti kultur se ukazuje, že při skládání hudby čerpáme ze stejných reakcí naší psychiky na zvuk.

Studie se zaměřila na hudební nahrávky sesbírané z 86 kultur. Nevynechala ani ty velmi rozmanité, jakými jsou kočovníci v Etiopii, obyvatelé deštných pralesů v Indonésii či potomci afrických otroků žijící v Austrálii. Tým prošel také rozsáhlou etnografickou datábází 315 kultur a hledal jakékoli zmínky o písních.

Do databáze se nakonec dostalo přes 5000 písní, včetně více jak 2000 překladů textů písní. Nastala poté doslova mravenčí práce s katagolizací a následným vyhodnocováním. Při něm se používala řada nástrojů, včetně názorů posluchačů či expertních přepisů a souhrnů.

Ukázalo se, že všude hudba doprovází člověka životem nejen, když tančí, ale i když se zamiluje, uzdraví, vstoupí do svazku manželského, válčí, oddávají se náboženským rituálům nebo se s ním jeho blízcí loučí na poslední cestě.

Co je však nejvíce zajímavé, výzkumníci došli k závěru, že v hudbě napříč světem se objevují velmi podobné základní struktury a melodické prvky. Takže behaviorální kontext písně lze předvídat pouze na základě jejích akustických vlastností. „Studie tak dává za pravdu myšlence, že existují nepsaná pravidla, kterými se lidská mysl řídí při produkci hudby,“ vysvětluje Samuel Mehr, vědec z Harvardské univerzity a hlavní autor studie.

„Až nyní, kdy jsme shromáždili dostatek údajů k testování z mnoha různých zdrojů, můžeme potvrdit, co jsme si dlouho mysleli, a to, že hudba spojuje,“ dodává Mehr. Což ostatně popírá názor, že je primárně tvořena vlivem kultury, ze které pochází. Naopak se zdá, že vliv muziky ovlivňuje kulturu.  

„Společné hudební rysy jsou silnější než odlišnost našich životů. Je jedno, kde se ocitnete. Taneční písničky znějí po celém světě podobně, protože mají svoji specifickou funkci. Všude jsou rychlé, živé, rytmické a pulsující. Stejně stereotypní jsou ukolébavky – pomalé a plynulé,“ vysvětluje spoluzakladatel studie a profesor antropologie Luke Glowacki.

Samozřejmě došlo i k určitým odlišnostem - například některé písně jsou více formálnější, jiné více náboženské či se silnějším erotickým podtextem. Ale tato rozmanitost je výraznější mezi písněmi v každé kultuře. Tím nejdůležitějším vzkazem rozsáhlé studie je, že hudba hovoří univerzálním jazykem, nehledě na národnost.