Jak to bylo s Babinským, starým lotrem mexickým

Vedle pohádkového Rumcajse se jedná bezpochyby o nejznámějšího loupežníka, který se proháněl v domácích luzích a hájích, přestože k největším hrdlořezům zdaleka nepatřil. Řeč je o Václavu Babinském, jenž se narodil, 20. srpna 1796.

Jak to bylo s Babinským, starým lotrem mexickým
Jak to bylo s Babinským, starým lotrem mexickým
Zdroj: archiv

Vzpomínáte na tuhle odrhovačku?

Na kopečku v Africe, stojí stará věznice, ach ouvej,
na kopečku v Africe, stojí stará věznice, ach jo!
Vězňové se tetelí, že maj blechy v posteli…
Mezi nima Babinskej, starej lotr mexickej…

Světlo světa spatřil budoucí loupežník v Pokraticích u Litoměřic, vždyť se mu i říkalo Pokratický Venca. Dětstvím tak nějak proplul, následně ho vyhodili z gymnázia (tedy pokud tam vůbec studoval, což není úplně jisté), chvíli vypomáhal otci se zahradničením a v devatenácti se pak dal na vojnu. Tady vydržel celkem dlouho, ale nakonec i odsud pláchnul. Někdy kolem roku 1830 dal dohromady pár kumpánů podobného ražení a začal s nimi provozovat loupežnické řemeslo. Akční rádius měli slušný – konkrétně od středních Čech (Lysá nad Labem) až po ty severní (Šluknovský výběžek).

Banda povětšinou přepadávala nic netušící počestné občany přímo u nich doma, ať to byl mlynář Antonín Hein, kterého po odchodu raubířů i s lupem sklátila mrtvice, nebo převozník Jan Krejza, jemuž sebrali celoživotní úspory na koupi hospody. Došlo i na mord, to když Babinský osmi ranami nožem sprovodil ze světa v lese u Horní Kamenice pláteníka Jana Blumberga a sebral mu vše, co u sebe nebožák měl.

Když ho definitivně lapili (ono se mu totiž podařilo z pražské vazební věznice pláchnout), soud mu v roce 1840 napařil za šest prokázaných zločinů z původních dvanácti (Babinský zatloukal, jak se jen dalo, a že to uměl) celkem dvacet let těžkého žaláře ve špilberském vězení, které bylo známé široko daleko svými skutečně nelidskými podmínkami.

Babinský ale Špilberk přežil, a když tuhle věznici v roce 1855 zrušili, putoval na zbytek trestu do Kartouz, což jsou dnešní Valdice. Od roku 1861 si mohl užívat svobody, a jelikož se za mřížemi skoro až neuvěřitelně napravil (choval se uctivě a při každé příležitosti se modlil), získal práci zahradníka u jeptišek v jejich klášteře v Řepích u Prahy. V pražských hospůdkách pak za nějaké to jídlo a pivo rád vyprávěl četným posluchačům své loupežnické historky, které umně nafukoval a přibarvoval. Ještě za Babinského života začala vycházet sešitová vydání dobrodružných příběhů o jeho osobě. Bývalý loupežník a na stará kolena také celebrita v Řepích roku 1879 zemřel a našel zde i místo posledního odpočinku.

Pavlína Pitrová

 

Související články