Jeskynní potápění je adrenalinový zážitek na druhou
Jeskynní potápění je po base-divingu a paraglidingu třetím nejnebezpečnějším sportem na světě. Pokud máte rádi lehkou dávku adrenalinu a plánujete jeskynní potápění vyzkoušet, nebo se o něm jen dozvědět více, jsou následující řádky právě pro vás.
Jeskynní potápění je jedním ze specifických druhů, dnes už i rekreačního potápění. Místa pro jeskynní potápění můžeme najít po celém světě, včetně východní Evropy, Japonska, Brazílie nebo jižního Pacifiku. Nejznámější a nejpopulárnějšími oblastmi jsou ale Florida, a Yucatanský poloostrov v Mexiku, kde vznikly jedny z nejúžasnějších krasových jeskyň světa.
Historie jeskynního potápění se časuje do 70. a 80. let minulého století na Floridu, kde vzniklo sdružení pro jeskynní potápění NACD (National Association for Cave Diving), a byla definována první pravidla pro tento druh potápění. Později se ale celé dění kolem jeskynního potápění přesouvá na mexický poloostrov Yucatán, k pobřeží karibského moře.
![Jeskyně Chuck Mool](https://g.denik.cz/s/ng/2013/09/1-648x486.jpg)
![jeskyně Eden](https://g.denik.cz/s/ng/2013/09/2-648x486.jpg)
Mexiko je rájem pro milovníky všech druhů potápění. Zatímco ostrov Cozumel platí za jedno z nejlepších míst pro korálové šnorchlování, na pevnině najdete tisíce zatopených Cenotů (Mayský výraz pro jeskyně), které jsou jedním z největších skrytých pokladů Yucatánského poloostrova.
Tyto jeskyně sice nejsou tak bohaté na faunu a floru jako bariérový útes, ale to plně vynahradí naprosto průzračná voda a krasová výzdoba. Vznikly už před miliony let ústupem oceánu a snížením hladiny podzemní slané vody. Dříve tyto cenoty sloužily místním obyvatelům jako zdroj pitné vody a vody pro zavlažování, nebo pro rituální obřady. Dnes jsou některé cenoty určené hlavně potápěčům a "šnorchlařům", některé jsou otevřené i jako obyčejná koupaliště pro turisty z nedalekých hotelu.
Přístrojové potápění v jeskynních se od klasického potápění na volných vodách nepatrně liší. Má jiná pravidla, výstroj je doplněna o pár dalších prvků jako naviják, svítilna atp. A také vyžaduje trošku "šikovnějšího" potápěče, protože v jeskyni se nemůžeme vynořit kdekoliv jako na volné vodě.
![Cenote Dos Ojos](https://g.denik.cz/s/ng/2013/09/lnenicka3-648x486.jpg)
![Proplouvání haloklinou](https://g.denik.cz/s/ng/2013/09/lnenicka4-648x364.jpg)
Hlavní a nejdůležitější pravidlo jeskynního potápění je pravidlo 1/3 vzduchu. Jak už bylo zmíněno, v jeskyni se nemůžeme, podobně jako v oceánu, vynořit kde chceme, a musíme ponor dopředu naplánovat. Hlavní pravidlo pro jeskynní potápění říká, že můžeme použít jednu třetinu vzduchu na cestu tam, druhou třetinu na cestu zpátky, a třetí třetina vám slouží jako rezerva, pomocí které můžete zachránit vašeho „buddyho“.
Buoyancy, neboli správné vyvážení, je zde důležitější než u jakýchkoliv jiných druhů potápění. Krápníková výzdoba jeskyň vznikala miliony let, a jakýkoliv dotyk nebo kontakt s krápníkem zapříčiní, že už nebude nikdy růst. V jeskyních také často proplouváme velice úzkými místy, proto také jakýkoliv kontakt se dnem a rozvíření sedimentu, pokazí výhled a ponor dalším potápěčům co plavou za vámi.
V jeskyni jsme podobně jako u vrakového potápění nuceni použít svítilnu. Pokud nám však dojdou baterky, jsme ve vteřině „oslepeni“. Další ze základních pravidel jeskynního potápění říká, že bychom sebou měli mít alespoň tři zdroje světla. V praxi, pokud nejdeme do hlubokých útrob jeskyně, pak využíváme jako jeden zdroj světla slunce, jednu hlavní a jednu záložní svítilnu.
![Cenote Julieta](https://g.denik.cz/s/ng/2013/09/lnenicka5-648x486.jpg)
![Cenote Dos Ojos](https://g.denik.cz/s/ng/2013/09/lnenicka6-648x486.jpg)
Ve většině jeskyň, určených pro rekreační potápění, jsou již dopředu připravené pro potápěče podvodní cesty (žlutý šnůra), pokud se chceme od této cesty vzdálit, měli bychom se na tuto cestu navázat a použít cívku (bílou šnůrou), a následně si tuto cestu označit vlastní značkou.
Komunikace v jeskyních probíhá podobně jako při nočních nebo vrakových ponorech. Musíme počítat s tím, že náš „buddy“ nás v jeskyni nevidí. Proto do podvodní znakové řeči musíme zapojit i svítilnu. Jeskynní potápění je ještě pak obohaceno o několik dalších symbolů, jako je například tunel, drž stopu nebo jak signalizovat problém „zamotal jsem se do šňůry“.
Rekreační jeskynní potápěč si vystačí s běžnou výstrojí obohacenou o svítilnu a cívku. Pokud se chcete stát opravdovými jeskynními potápěči, je potřeba trošku obměnit vaši potápěčskou výstroj. Jeskynní potápěči používají dvojitou lahev tzv. „dvojče“ s dvojitým uzavíratelným ventilem. Plicní automatika je také přizpůsobena jeskynním. Může se stát, že váš „buddy“ bude používat záložní stupeň vaší automatiky, a budete potřebovat proplout úzkým tunelem. Proto je tento druhý stupeň podstatně delší, aby váš „buddy“ byl schopen plavat za vámi a ne vedle vás.
![Dvojittá lahev s uzavíratelnými ventily](https://g.denik.cz/s/ng/2013/09/lnenicka8.jpg)
Pozor, mexických cenotech se velice často setkáte s Haloklinou. Haloklina, neboli efekt branické vody, vzniká smíšením dvou různých hustot (slaná a sladká voda) nebo dvou různých teplot vod. Tento efekt je v jeskynních poměrně častý, proto by na něm měl být jeskynní potápěč připraven. V praxi to vypadá tak, že při proplouvání touto vrstvou na několik okamžiků ztratíte veškerou viditelnost, najednou je všechno rozmazané, a jste schopni identifikovat pouze světlo potápěče před vámi.
V posledních letech získává tento druh potápění na oblibě hlavně mezi rekreačními potápěči, a přináší jim naprosto jiný zážitek, než který mohou zažít při běžném potápění v oceánu. O tom svědčí i fakt, že nejpopulárnější komplexy cenotů v Mexiku, jako jsou Chuck Mool nebo Dos Ojos, navštíví více jak 100 potápěčů každý den.
TEXT A FOTOGRAFIE: LUBOŠ LNĚNIČKA, worldinphotos.net