Viděli jste někdy fascinující snímky noční oblohy s hvězdami roztočenými do kruhu? Jedná se o desítky minut dlouhou expozici. Hvězdy na fotografickém médiu rozmáznou díky rotaci Země kolem své osy. I když musí být splněn skoro tucet předpokladů, pokuste se sami takový snímek pořídit. Zažijete malé dobrodružství, které za to stojí. S dobrými podmínkami se obvykle setkáte na vašich cestách do hor či exotických zemí.

Nad spouští vyzrajete obyčejnou čelovkou s pružným páskem.

Co budete potřebovat?

• fotoaparát s funkcí „B“
• čerstvě nabitou baterii
• kvalitní stativ
• čelovku nebo jinou baterku
• místo bez světelného znečištění
• jasnou oblohu
• noc bez padající rosy či námrázy
• noc bez svítícího Měsíce
• energii na asi hodinovou noční akci

 

 

 Návod krok za krokem

1. Pokud se nacházíte vysoko v horách, v širé stepi, hluboko v poušti, na odlehlém ostrově, prostě daleko od svítících měst, jásejte! Světelné znečištění noční oblohy v civilizovaných oblastech světa náš záměr totiž znesnadňuje. Jestliže vám po perném cestovatelském dni ještě zbývají síly, odejděte od případných místních zdrojů světla (domy, lampy, silnice) a zkontrolujte oblohu.

2. Předem si zjistěte, zda nebude svítit Měsíc, který by náš plán zkazil. Časy jeho východu a západu pro libovolné datum kdekoliv na světě si můžete snadno vyhledat třeba na webu www.timeanddate.com (menu Sun&Moon, položka Moon Calculator). Dále nesmí v noci padat rosa nebo se tvořit námraza, což by při dlouhé expozici zamlžilo objektiv. A když je jasná obloha bez oblačnosti, připravte techniku!

3. Fotoaparát umístíme na stativ, jehož kvalitě bude odpovídat výsledná fotografie. Se zrcadlovkou na vietnamském stativu za pár set korun z profilovaného hliníku to zkrátka nebude ono, zvlášť když zafouká vítr (u lehkých kompaktů nejsou nároky tak velké). Volání po stativu renomované značky zde rozhodně není obchodním trikem. Stativ postavte na tvrdém podloží, případně nasaďte vhodné koncovky pro daný terén. Nevysouvejte raději středovou tyč – její torze totiž bývá slabinou i lepších stativů. Abyste zabrali co největší část oblohy, použijte širokoúhlý objektiv (např. ohnisko 16 mm či méně), u kompaktů jednoduše nevysouvejte zoom. Nastavte manuální ostření a zaostřete na nekonečno. Zaměřte fotoaparát na sever (na jižní polokouli na jih), kde se nachází zdánlivý střed rotace Země.

4. S kompozičními pravidly na paměti umístěte do spodní části scény horizont krajiny či objekty v popředí. Protože v hledáčku či na displeji nebude v podstatě nic vidět, tuze pomůže, když si baterkou osvětlíte popředí a podle něj „chytnete“ spodní okraj scény. Pomocí souhvězdí Velkého a Malého vozu najděte Polárku a pokuste se ji umístit na některý z bodů zlatého řezu. Okolo Polárky se hvězdy „roztočí“, protože se nachází v bodě, kam pomyslně směřuje zemská osa (to je ta ocelová trubka, kterou jsem si jako malý chlapeček představoval procházející planetou a trčící na pólech ven).

5. Nenechte se vyvést z míry tím, že měření expozice (stejně jako automatické zaostřování) při svitu hvězd nefunguje. Nebude potřeba! Zrcadlovky a lepší kompakty disponují expoziční funkcí „B“ (někdy „T“), což značí možnost otevřít závěrku na libovolně dlouhou dobu, po kterou držíte spoušť. I když nemáte elektronickou nebo drátěnou spoušť s možností aretace, nezoufejte, neutrácejte! Výborně poslouží například pružný pásek čelovky – šikovně ho navlékněte přes tlačítko spouště (případně podložte poskládaným papírkem apod.). Deaktivujte blesk, nastavte malé clonové číslo (např. 4.0) a nízkou citlivost (např. ISO 100), která vám zajistí minimální šum a zrnitost výsledného obrazu. A konečně, zmáčkněte spoušť!

6. Nezapomněli jste si před akcí dobít baterii? Pro výsledný efekt totiž budeme exponovat 20 až 60 min. Přitom celou dobu bude aparát držet otevřenou závěrku a u zrcadlovek i zvednuté zrcátko. A co možná netušíte: stejně dlouhou dobu se pak bude snímek ještě zpracovávat (systém pro redukci šumu vznikajícího na čipu). To už ale můžete i s vrnícím fotoaparátem klidně zalézt do spacáku.

O následných úpravách pořízené digitální fotografie směrem k realitě nebo naopak výtvarnému vyjádření rozhodněte sami. Doporučil bych základní úpravu tonality, stažení červené barvy, posun pozadí oblohy do modrých odstínů a redukci šumu pomocí (např. v programu Neat Image).

Pokud jste měli štěstí na počasí a postupovali jste pečlivě, stane se tato fotografie vaší chloubou a budete si roky pamatovat, jak jste při ní v noci třeba mrzli někde na Kamčatce…

Nechť jsou vám hvězdy nakloněné!

 

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

• Jak jsem fotil polární záři nad Šumavou
• Fotila jsem na nejstřeženější hranici světa
• Hrůza u Putina, aneb na foťáku tolik nesejde