Jaké je reálné riziko atomové energetiky: Přijdou další jaderné katastrofy?

Jak změnily svět havárie jaderných elektráren? A jaké jsou vlastně jejich důsledky? A má vůbec ještě jaderná energetika budoucnost?

Přijdou další jaderné katastrofy? Naučme se s nimi žít...

Za dobu, co fungují (60 let), si jaderné reaktory odpracovaly asi  15 000 tzv. reaktor-roků, tedy počet reaktorů krát počet let, co pracují. Za tu dobu došlo ke třem opravdu vážným haváriím. Pro  jaderné fyziky je velmi složité to popsat. 

Pokud jaderný expert řekne, že frekvence jaderných havárií této síly je třikrát za 15 000 let, odpoví laik: „Ale ono se vám to stalo třikrát za 50 let.“ A částečně bude mít pravdu – problém je v neschopnosti jaderných vědců vysvětlovat složité problémy lidem bez fyzikálního a matematického vzdělání.  

Největší nehody

Nejhoršími jadernými katastrofami v dějinách byly Černobyl, Three Mile Island a Fukušima. Následky Fukušimy přitom ještě nejsou úplně zpracované, ale zdá se, že je druhá nejhorší v dějinách – její důsledky představují asi 20 procent následků Černobylu. 

11. března 2011 zasáhlo japonské pobřeží zemětřesení v síle okolo 9 stupňů Richterovy škály. Bylo jedno z mála této síly v dějinách. Byly zasaženy celkem 4 elektrárny, nejvážnější situace však nastala v elektrárně Fukušima. Samo zemětřesení nemělo na čtyři zasažené jaderné elektrárny velký dopad – jen byly odstaveny reaktory. Kdyby neštěstí skončilo jen tímto extrémně silným zemětřesením, elektrárny by to zvládly. Bloky by sice byly dlouhodobě odstaveny kvůli kontrolám, ale nedošlo by k úniku radioaktivní páry.

Za to mohla až obrovská vlna cunami, která přišla hodinu po zemětřesení. Zemětřesení uvolnilo energii odpovídající síle 600 milionů bomb, jaké byly svrženy na Hirošimu! Způsobilo to rozhýbání asi 20 miliard tun vody a vyvolalo cunami o výšce 10–20 metrů. Dopady zemětřesení na japonsko byly obrovské a ještě stejně veliké budou.

Nehoda ve Fukušimě měla další, tehdy nečekanné důsledky. A ty teď míří na USA.

Právě v oblasti, kam cunami udeřila, jsou totiž elektrárny pro velkou část Japonska. Během pár minut tak země ztratila asi deset gigawattů energie v jaderných i klasických elektrárnách; ty zničilo už zemětřesení, nikoliv vlna cunami. Podobně je tomu podle Drábové i s oběťmi – doposud se registruje asi 23 00 úmrtí vlivem zemětřesení a cunami, zatím není doloženo ani jediné úmrtí na radioaktivitu. 

Kde udělali Japonci chybu?

Fukušima patřila k místům s největší koncentrací jaderné energetiky na světě. Souvisí to s japonskou mentalitou: Japonci rádi koncentrují podobné věci a činnosti do jednoho místa – to sice funguje bezvadně, ale jen do té doby, než se něco pokazí. Pak jsou následky o to horší… Když udeřila vlna, byly tři ze šesti reaktorů odstaveny; celkem má Japonsko 54 bloků, z nichž čerpá asi třetinu energie (zhruba stejně jako Česko). 

Bloky byly odstaveny proto, aby se zmírnily následky po zemětřesení, jen se odvádělo zbytkové teplo – které je bohužel nemalé. Hlavní ničivá síla vlny se na elektrárnu vrhla ve výšce asi 10–14 metrů. Mohli s tím Japonci počítat? Japonci počítat museli; a udělali velkou chybu, že se na to nepřipravili. V oblasti, kde Fukušima stojí, přicházejí podobně vysoké vlny jednou za 30 let. Je nepochopitelné, že protipovodňový val byl vysoký jen šest metrů. A je stejně absurdní, že na to nikdo za dlouhá léta neupozornil… 

Černobyl a Fukušima: v čem je rozdíl?

Když srovnáte havárie Fukušimy a Černobylu může zdánilvě působit, že jsou velmi podobné. Omyl. Japonská technologie byla výrazně vyspělejší než zastaralý sovětský reaktor, u něhož se na bezpečnost vůbec nehledělo. Fukušima měla bariéry, které brání radioaktivním látkám v úniku. Černobyl nic takového neměl, chyběl mu i „containment“ – tedy jakýsi obal, který zvnějšku chrání reaktor před porušením. 

Mohou za paniku média?

Panika, kterou kvůli hrozbě radiace mohou vyvolat média i politici, představuje větší nebezpečí, než skutečné ohrožení radioaktivním spadem. Nepřiměřené reakce vedou k neadekvátním a hodnocením ještě nepodloženým rozhodnutím o budoucnosti jaderné energetiky. Zatímco na statisíce mrtvých v důsledku zemětřesení a cunami v posledních letech si veřejnost již zvykla, podobně jako si už nepamatuje oběti z chemických havárií (1984 Bhopál, Indie – bezprostředně 2500 obětí, 100 tisíc zasažených osob) – u „záření“ je to jiné. Lidé měli uvědomit několik faktů: 

  • Při výrobě megawatthodiny elektrické energie z uhlí zemře o řád více lidí, než při výrobě téže megawatthodiny z energie jaderné – při započítání Číny dokonce o dva řády víc. 
  • Rizika radioaktivity se výrazně přeceňují. Pokud někdo podnikl po havárii ve Fukušimě let z Evropy do Tokia, absorboval dávku záření v důsledku výškového letu větší, než za samotného pobytu v Tokiu. 
  • Informování o zemětřesení v Japonsku se velice rychle zúžilo na informace o jaderné elektrárně Fukušima. Navzdory desítkám tisíc mrtvých v důsledku zemětřesení a cunami, navzdory potřebám organizovat mezinárodní pomoc přeživším, a navzdory relativnímu omezení ohrožené zóny okolo fukušimské jaderné elektrárny.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Související články