Kdy přijde další obří zemětřesení? V Japonsku je ta pravděpodobnost vyšší než kdy dřív
Předvídat zemětřesení je nejen důležitá ale současně nebezpečná práce. Když to nevyjde, mohou přijít drsné důsledky…
Nedokážeme předpovídat zemětřesení. A ještě dlouho to nebudeme umět.
Roku 2009 nebyli italští seizmologové schopní předpovědět velké zemětřesení, které zasáhlo střední část země. O dva roky později se šest vědců kvůli tomu ocitlo před soudem – jejich omyl stál životy 300 lidí.
Když přijde zemětřesení, není možné ochránit majetky, ale životy ano. Problém je, že schopnost předpovídat zemětřesení je velmi omezená…Vědci se přitom pohybují na různých úrovních nejistoty. Zatímco lidé a novináři od seizmologů očekávají přesné údaje, vědci mají mnohem omezenější cíle. Jak jsou na tom v USA, shrnul Brian Atwater z U.S. Geological Survey: „V podstatě nevíme, kdy a kde přijde další velké zemětřesení; s tou nejistotou se musíme naučit žít.“
Podívejte se na mapu nejrizikovějších oblastí, v nichž nejvíc hrozí zemětřesení:
Kvalita přístrojů, pomocí nichž se měří příchozí otřesy se za posledních 100 let zlepšila až neuvěřitelně – současné širokopásmové seismometry mají až 18 000krát větší citlivost než přístroje ze 20. let 20. století. Ani to však nestačí. Vědci totiž musí s těmito údaji pracovat – a to tak, aby varováními nezpůsobili paniku a současně aby rizika nepodcenili. Většina seismologů se tedy shodne na tom, co řekl agentuře Reuters kalifornský geolog Ross Stein: "Je to ponižující. Ale my nedokážeme předpovídat zemětřesení. A ještě dlouho to nebudeme umět.“
Poučení je nejlepší obrana
Nejlépe pomáhá pohled do minulosti – vědci tak studují sedimenty z geologické minulosti naší planety a podle nich usuzují, jak aktivní je Země v této oblasti. S tím souvisí mapování frekvence a síly zemětřesení v dobách, kdy už se seismická aktivita monitorovala. Díky těmto dvěma přístupům vznikají mapy, které odhadují rizika dalších otřesů.
Vychází se přitom ze slabších otřesů a předpovídají se jen zemětřesení o síla nad 6. stupeň. Dokázali už zjistit, jak často dochází k supersilným zemětřesením, která se v některých oblastech periodicky opakují.
Většinou je od sebe dělí celá staletí – to je příklad zemětřesení na Aleutách, které se opakuje zřejmě v intervalech po 600 letech; to poslední se odehrálo roku 1964, takže pojišťovny i obyvatelé této oblasti mohou být relativně klidní. Dalších 500 let by tu mělo být bezpečno.
Tyto předpovědi se však v seismicky aktivnějších oblastech bohužel nedají použít; jediné, co tady seismologové dávají, jsou velmi hrubé odhady. Například pro Los Angeles se uvádí, že mu v průběhu letošního roku hrozí 25 procentní šance pro zemětřesení 6. magnitudy, zatímco v Japonsku se tato pravděpodobnost blíží jistotě. Pro magazín Live Science uvedl seismolog John Rundle, že „Pravděpodobnost něčeho velkého tam je letos nejvyšší v historii. Očekávám něco velmi brzo…“
Podle Rundla i dalších seismologů není pro snížení ztrát tak důležité správně příchod otřesů předpovědět, jako umět spíš na něj správně a rychle reagovat.
Podívejte se, jak to vypadá, když zemětřesení zasáhne metro:
Co hrozí Čechům a Slovákům
Pro Českou a Slovenskou republiku z toho nevyplývají příliš velká rizika. Zemětřesení u nás nebyla nikdy zásadním problémem. Vůbec nejničivější zemětřesení v dějinách bylo to z roku 1763. Tehdy 28. června zasáhly otřesy země slovenské Komárno – zemřelo při tom 63 lidí a dalších 102 bylo zraněno. Spadla i spousta budov, celkem 273 – mezi nimi i 7 kostelů a věž radnice. Více ZDE.
Největší rizika hrozí u nás na Kraslicku v západních Čechách – tady trvají série otřesů až několik týdnů. Jsou však velice slabé, slovy seismologů: „Jedná se o mikrootřesy.“ Nejsilnější otřesy dosahují síly 7 na dvanáctistupňové škále. To znamená riziko mírného poškození budov ve formě trhlin v omítce, opadávání střešní krytiny a podobných drobností.
Také předpovědi zemětřesení, stejně jako u jiných rizik, dokazují to, co nedávno shrnula Dana Drábová, když se vyjadřovala k tsunami v Japonsku: Druhá polovina 20. století nás příliš ukolébala. „Musíme se naučit znovu žít s riziky, uznat je za nezbytnou podmínku pozitivního vývoje. Nemusíme se po hlavě vrhat do šílených nebezpečí, jen uvážit, co představuje větší hrozbu: zda přijetí určité míry rizika, nebo požadavek absolutní bezrizikovosti, a v důsledku toho ustrnutí, úpadek a zaostání.“
