Tato sluneční elektrárna dodává proud i v noci. 

Působivý projekt španělských solárních elektráren Andasol je prvním krokem k tomu, aby Evropa získávala čistou sluneční energii. Má to však háček. Spíš hák. 

Andasol je vlastně parní elektrárna. To znamená, že energii získává podobně jako třeba parní lokomotiva. Až na to, že nespaluje uhlí a nemá žádný kotel. Místo něj je vybavená tzv. solárním okruhem s parabolickými zrcadly. Ta odrážejí sluneční paprsky na trubice plné speciálního oleje. Ohřátá kapalina pak vtéká do parogenerátoru a tam teplo způsobuje vypařování vody, která tam je umístěná. Pára pak roztáčí turbínu a elektřina je na světě. 

Na první pohled není úplně jasné, čím je to tak výhodné. Zatím se sluneční elektrárny potýkají hlavně s tím, že elektřinu dodávají jen v době, kdy je jí vlastně potřeba nejméně – za teplých slunečních dní. Andasolská elektrárna má na rozdíl od ostatních evropských "ekologických" systémů jedno eso v rukávu: díky obřímu tepelnému výměníku, který udrží vodu teplou až 8 hodin, může dodávat elektřinu do sítě klidně i v noci. Elektrárna v Andasolu je schopná zásobovat proudem asi 200 000 lidí. 

A teď ten háček. Parní elektrárna má zákonitě monstrózní spotřebu vody. U Andasolu to odpovídá zhruba množství, které by potřebovalo obilí, kdyby se zde mělo pěstovat. Tato voda se nedá nijak vrátit do oběhu, mizí si v atmosféře a krajině pak chybí. Španělsko se s nedostatkem vody potýká už stovky let, takže představa, že vybuduje podobných elektráren víc, je spíš snem. Ze stejného důvodu vypadá spíš černě i další velký sen příznivců zelené energie. 

Sen o elektřině zdarma

Na stejném principu jako Andasol by měla pracovat i síť DESERTEC. Tento futuristický plán zatím nemá investora, ale jeho ambicióznost mu zaručuje časté zmínky v médiích. Jeho cílem je vybudovat na Sahaře obrovskou síť slunečních elektráren – tak velkou, že by mohla zásobovat Evropu 15-20 procenty elektřiny. Sahara na to má všechny předpoklady, především dostatek slunečního světla a tepla. Vědci, kteří by si její zrod přáli, už také řeší, jak by se měla obrovská plocha zrcadel čistit – mělo by se o to postarat povrchové napětí, které nečistoty odpudí samo. 

Bohužel, dostat na Saharu miliony litrů vody nutné pro chod elektrárny je projekt, na který nemá peníze nikdo. Sice se přemýšlí o náhradních řešeních, ale zatím jsou asi stejně daleko v budoucnosti, jako fúzní elektrárny. Tedy v nedohlednu…

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

• Průhledné letadlo budoucnosti. Lidé v něm vdechují vitamíny
• Kolem Země proletěl obří asteroid větší než Eiffelovka
• Kosmický odpad kolem Země má cenu bilionů. Armáda ví, jak ho využít