Libye už od 50. let nacházela první rezervoáry "fosilní vody". Od 60. let se našly na pěti místech významné zvodně. Už od první poloviny 70. let pak začíná Libye plánovat projekt, který nemá ve světě obdoby - Velkou umělou řeku. Jde o síť podzemních potrubí, která bude zásobovat pitnou vodou pouštní oblasti Libye - zdrojem vody je núbijská pískovcová zvodeň. Do projektu se zapojilo i UNESCO - školilo inženýry a techniky, kteří na projektu pracovali.

Samotná stavba se rozjíždí až o 10 let později - v roce 1983. Gigantický projekt má 5 fází, ale jeho ukončení se dnes už neočekává. Stavbu se nepodaří dokončit v původním rozsahu a podobě. První fáze stavby byla dokončena už v roce 1991 (šlo hlavně o vyhrabání a odvezení 85 milionů m³ zeminy). Druhá fáze následovala v roce 1996. Projekt financovala Kadáfího vláda a jeho budoucí osud je zatím nejasný. V roce 2011 navíc částečně potrubí poškodil nálet NATO.

Největší svého druhu

Celkové náklady se odhadují na více než 25 miliard dolarů - její význam bude ale obrovský. Zemi bude zásobovat více než 3,6 miliony m³ vody každý den. Zásoba fosilní vody by při této spotřebě měla vydržet tisíce let a umožní hospodařit na deseti tisících hektarů jinak neúrodné půdy (více zde). Měla by totiž přivést vodu z jižních částí země (ze Sahary) do severního pásu, který zúrodní.

Jde o jeden z nejdelších zavlažovacích systémů na světě (téměř 3 000 kilometrů potrubí). Voda by měla proudít z více než 1 000 studní (hlubokých stovky metrů). Zásobuje vodou Tripolis, Benghází a další libyjská města.

Jakkoli tedy projekt nedostál své pověsti a jeho dokončení je ve hvězdách, nelze mu upřít to, že zásobuje kvalitní vodou města a zemědělskou půdu na severu země (i když ne v původním rozsahu). Dříve byly tyto oblasti závislé na drahém odsolování mořské vody. I takto drahý projekt se pořád proti odsolování vyplatí.

Vodní zásobárna pod Saharou

Hloubení příkopů pro potrubí bylo hlavním úkolem v první fázi projektu. Zdroj: Wikipedia

Voda pod jedním z nejsušších míst na zemi se nahromadila během poslední doby ledové. Její zásoby se nijak nedoplňují. Pokud by se její odčerpávání oproti původním plánům projektu nijak nezvýšilo, vydržela by tisíce let. Názory na to se však dosti liší. Nektěří odborníci tvrdí, že může zásobovat Libyi maximálně 60 až 100 let. Více si o obrovských vodních rezervoárech pod Saharou můžete přečíst zde.

Původně nadějný projekt je ale dnes spíše pod palbou kritiky. A to ze všech stran. Jednak stál neskutečné peníze, stavba stála kolem 30 miliard dolarů a její konec není v dohlednu. Kritika je také slyšet od odoborníků kvůli jejím rozsáhlým ekologickým následkům.

 

Úvodní foto (rezervoár Grand Omar Mukhtar nižně od Benghází): Wikipeida
zdroj: http://www.water-technology.net/projects/gmr/; Britannica, BBC

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

• V Africe postaví technologické město budoucnosti. U Nairobi vznikne africké Silicon Valley
• Gigantická pampeliška může ochránit tisíce lidí před nášlapnými minami
• Vzorky DNA pozemského života mají přečkat i konec světa na dně oceánu