Neviditelné mikroorganismy jsou všude. A ovládají nás. EXKLUZIVNĚ PRO NG
Jsou neviditelní. Jsou všude. A vládnou. Podívejte se na ně pěkně zblízka.
Nadechněte se. Vnímejte, jak vám vzduch vstupuje do nosních dírek a proudí do nosu. Bránice se smršťuje a vtahuje vzduch hluboko do hrudníku. Kyslík proudí do maličkých dutinek v plicích a putuje do vlásečnic, připraven pohánět každou buňku vašeho těla. Jste naživu.
Stejně tak živý je nádech, který jste právě provedli. Jakmile se nadechneme, naše nozdry zachytí miliony neviditelných částic: prach, pyl, vodní tříšť, sopečný popel, rostlinné spory. Tato drobounká smítka se jen hemží společenstvím bakterií a virů. Některé z nich mohou vyvolat alergie nebo astma. Mnohem vzácnější jsou vdechnuté patogeny, které jsou samy o sobě nositeli chorob, jako je SARS, tuberkulóza či chřipka.
Nutnost i nepřítel zároveň
V uplynulých patnácti letech jsem strávil hodně času strkáním vatových tamponů do lidských nosů, prasečích rypáků, ptačích zobáků i opičích čenichů. Chtěl jsem najít původce chorob dříve, než způsobí smrtící pandemii. Vlivem toho jsem přestal považovat vzduch za substanci, která udržuje život - začal jsem jej vnímat spíše jako nositele příští pandemie. Nadechněte se však bez obav: většina mikroorganismů nám škodí jen málo nebo vůbec ne, a některé jsou dokonce užitečné. Pravda je taková, že o nich dosud víme jen velmi málo.
O bakteriích víme teprve od té doby, kdy Antoni van Leeuwenhoek asi před 350 lety začal pod svým mikroskopem zkoumat sliny a vzorky vody z rybníka. Viry, které jsou mnohem menší než bakterie, avšak mnohem početnější než všechny ostatní formy života dohromady, byly objeveny teprve zhruba před sto lety, tedy v době, kdy lidé již používali automobily.
Teprve v několika posledních desetiletích jsme si začali uvědomovat, jak jsou mikroorganismy všudypřítomné: daří se jim vysoko v oblacích i kilometry pod zemským povrchem. Teprve nyní začínáme chápat, jak jsou důležité pro naše zdraví a pro zdraví celé planety. Pyšníme se tím, že jsme prozkoumali téměř každý kout naší planety, avšak za naším světem je stínový svět mikroorganismů – a často jsou to právě ony, kdo určuje pravidla.
Naše dřívější nevědomost o obrovském množství mikrobů na naší planetě vycházela částečně z neschopnosti vypěstovat většinu mikrooganismů v laboratoři. Metody sekvencování DNA však v poslední době umožnily studovat celé populace v určitém prostředí, aniž bychom museli kterékoli z nich kultivovat na Petriho miskách.
Například v roce 2006 oznámili vědci z Lawrence Berkeley National Laboratory, že vzorky vzduchu odebrané v San Antoniu a Austinu v Texasu obsahovaly nejméně 1 800 různých druhů bakterií. Tímto zjištěním se vzduch, pokud se týká hojnosti mikrobiálního života, dostal do stejné kategorie jako půda. Mezi zjištěnými mikroorganismy byly bakterie z luk, čistíren odpadních vod, horkých pramenů i lidských dásní a také bakterie z rozkládajících se barev, které se ve vzduchu vyskytují kupodivu zcela běžně.
Napsal Nathan Wolfe
