V dramatech odehrávajících se v nočních zahradách jsou hlavními postavami opojně vonící květiny, které se rozvíjejí za tmy, jako je jasmín, tuberóza nebo gardénie, dále pak martináči měsíčití s křídly v barvě šedozeleného porcelánu a skarabové hrající duhovými barvami jako opál. Celou scenerii osvětluje měsíc, který si vypůjčil světlo od slunce. Jeho popelavý svit je jen odrazem, jak věděli už dávní řečtí filozofové.

Noční zahrada nás nutí k reflexím. Na rozdíl od slunce měsíc přitahuje náš pohled. Hlavou nám možná poběží lyrické verše, možná na nás padne melancholická nálada - někdo bude mít třeba i chuť výt na měsíc. Nemůžeme než obdivovat zázrak druhé strany světa, kde se rostliny nenatahují za slunečními paprsky, nýbrž za mdlým svitem, který na Zemi vysílají diadémy hvězd.

Barvy noci

V noční zahradě většinou barvy nehrají roli. Naše oko je stavěno tak, že se v něm ve skomírajícím měsíčním svitu i ty nejžhavější rudé a oranžové odstíny mění v jednobarevnou stříbrnou a šedou barvu. Citlivou vnitřní vrstvu oka, sítnici, pokrývají buňky schopné reagovat na dopad světla, kterým se říká tyčinky a čípky. Tyčinky rozeznávají intenzitu světla a reagují i na slabé osvětlení. Čípky, jejichž úkolem je rozlišovat barvy, potřebují však určité minimální kvantum světla, silnější než z bledého měsíce. Při nedostatečném osvětlení barvy mizejí. (Barvy na těchto fotografiích můžete vidět díky dlouhé expozici a citlivosti digitálního snímání: technika prostě zvládla to, co sítnice nedokáže.)

Co ztrácíme na bohatosti barev, můžeme dohnat vnímáním podmanivých vůní linoucích se z noční zahrady. Bohatství květinových vůní je vlastně jen obyčejná lest. „Zahrady jsou v noci voňavější než ve dne proto, že většina nočních opylovačů má slabý zrak, a tak se musí při hledání květů spolehnout na čich,“ říká John Kress, kurátor botanických sbírek z muzea přírodní historie při Smithsonian Institution.

Svět květin rozvíjejících se v noci a jejich opylovačů je alternativním vesmírem, který je výsledkem biologické evoluce trvající věky. Denní opylovači jako motýli, ptáci nebo včely se mohou řídit vizuálními vjemy, které jsou vyvolávány pestrými barvami. Dělníci nočních směn jako brouci nebo martináči jsou závislí na podmanivých vůních, světélkování bílých okvětních lístků nebo - jako v případě netopýrů vybavených echolokátory - na nejasných obrysech tvarů.

Fantazie v černočerné noci

Obraťme teď list. Popusťme uzdu fantazii, vydejme se do šerosvitu snového světa představivosti a vstupme do pavilonu Setkání měsíce s větrem v zahradě Mistra rybářských sítí v čínském Su-čou (Suzhou). Nebo se projděme Bílou zahradou britské spisovatelky a zahradnice Vity Sackwille-Westové u Sissinghurtského zámku v Anglii: tamní zdánlivě ledovou krásu vytvářejí bílé tulipány, lilie, sasanky, krémově zbarvené pryskyřníky, šedobílé zvonky a růže Iceberg a White Wings. Jak Sackwille-Westová napsala, „byly vysázeny v naději, že bledou zahradou bude za soumraku tiše létat nádherně strašidelná sova pálená“. Můžeme se také ponořit ještě hlouběji do minulosti a představit si zahrady vybudované mughalskými vládci: vidíme, jak je osvěžují perličky vody stříkající z mramorových kašen, jak je stíní koruny stromů prohýbajících se pod vahou granátových jablek a pomerančů, jak je dokresluje měsíční svit. Takové byly například Šalimarovy zahrady poblíž Kašmíru.

Na další fotografie a zajímavosti z nočních zahrad se můžete podívat v březnovém časopise National Geographic. Vychází 8. března.

TEXT Cathy Newmanová
FOTOGRAFIE Diane Cooková a Len Jenshel

ÚVODNÍ FOTO: Na jaře je v Japonsku opravdovou událostí noční pozorování rozkvetlých sakur, například u
šintoistické svatyně Hirano v Kjótu. „Jejich jedinou chybou jsou davy, které přitahují, když kvetou,“ napsal básník z 12. století Saigjó.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

• Rostliny umí nezištně pomáhat svým příbuzným druhům. Jejich projevy altruismu potvrzují vědci
• Dinosauři nepřežili, kapradiny ano. Jak se rostlinám podařilo obrovské plazy porazit?
• Největší živé organismy na světě začaly vymírat. Nejstarší a největší stromy mizí, tvrdí nová studie