Když se prvně začaly ze dna Severního moře vynořovat stopy po ztraceném světě, nikdo jim nechtěl věřit. První svědectví se objevila už někdy před jedním a půl stoletím, když rybáři začali u břehů Nizozemska hromadně lovit s takzvanou tralovou sítí. Za loďmi vlekli po mořském dně zatížené sítě ve tvaru dlouhého pytle a pak je vytahovali plné platýsů, mořských jazyků a dalších ryb, které žijí u dna.

Kosti vyhynulých zvířat v rybářské síti

Někdy se ovšem stalo, že se z vody vynořil a pak hlučně dopadl na palubu i obrovský kel nebo pozůstatky pratura, nosorožce srstnatého či jiného vyhynulého zvířete. Rybáře připomínky něčeho, co si nedokázali nijak vysvětlit, vyváděly z míry, a tak je raději hned házeli zpět do moře.

O několik generací později bystrý paleontolog-amatér Dick Mol rybáře přesvědčil, aby mu vylovené kosti nosili, a zaznamenával si souřadnice míst, kde je nalezli. V roce 1985 mu kapitán jedné lodi přinesl skvěle dochovanou lidskou čelistní kost, v níž nechyběly dokonce ani obroušené stoličky. Spolu s přítelem Janem Glimmerveenem, který měl stejného koníčka, dal Mol určit stáří čelisti radiokarbonovou metodou. Ukázalo se, že kost je stará 9 500 let. Dotyčný člověk tedy žil v mezolitu, střední době kamenné, která začala v severní Evropě na konci poslední doby ledové zhruba před 12 000 lety a skončila v době počátků obdělávání půdy o 6 000 let později. „Domníváme se, že čelist pochází z hrobu,“ říká Glimmerveen. „Ten člověk v něm odpočíval opravdu v pokoji, neboť jeho svět zmizel zhruba před osmi tisíci let pod mořskými vlnami.“

Pohádka o zmizelém světě

Příběh této zmizelé země začal s ustupováním ledu. Před 18 000 let byla hladina moře kolem severní Evropy o 122 metrů níže než nyní. Británie nebyla ostrovem, nýbrž neobývanou severozápadní výspou Evropy, a mezi ní a zbytkem světadílu se rozkládala zmrzlá tundra. S postupným oteplováním a táním ledu zamířili jeleni, zubři a divoká prasata na sever a na západ. V jejich stopách šli lovci. Jakmile sešli z vyvýšenin v místech, kde je dnes kontinentální Evropa, ocitli se na rozlehlé, nízko položené rovině.

Archeologové nazývají tuto zmizelou planinu Doggerland - podle písčin Dogger v Severním moři, které někdy dokážou přichystat lodím nepříjemné nástrahy. Doggerland byl dlouho považován za rozlehlou neobydlenou zem, která kdysi vytvářela jakýsi most mezi dnešní kontinentální Evropou a Británií, za místo, kudy lidé jen procházeli a nikdy se tu nezdržovali. Dnes však převládá jiný názor.

Podle nových teorií se zde v mezolitu usídlili lidé, a to dokonce ve velkém počtu, a žili zde do doby, než je o tisíce let později neúprosně stoupající moře donutilo k odchodu. Následovalo období klimatických zvratů a sociálních otřesů, až na konci střední doby kamenné přišla Evropa o značnou část své pevniny a vypadala už skoro jako dnes.

Jak tajemný Doggerland vypadal? Co ještě archeologové našli? Čtěte celý text v prosincovém čísle časopisu National Geographic 

TEXT LAURA SPINNEYOVÁ
FOTOGRAFIE ROBERT CLARK

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

• Objev aztéckého rituálního pohřbu: 1789 kostí obětí
• Nejpodivnější kostely světa: živý, z lebek i na tanku
• Proměny české lebky: jak jsme se změnili z kulohlavých pivařů na krátkolebé