Savannah. Jižanská bad girl, kde najdete i lavičku Forresta Gumpa
Savannah je místem, kam stojí za to jet. A najdete tam nejen Forrestovu lavičku…
Ve Spojených státech mi během těch let, co jsem tam žila, doporučovali mnoho míst, která stojí za to vidět, ale minimálně v jednou tipu se vždy všichni shodovali: “Jeď na prodloužený víkend do Savannah ve státě Georgia, to je to nejlepší, co tu je.“
Náš člověk na Havaji: Jak jsem přišla do ráje
A dodávali, že tam jezdí studenti na “breaky” mezi studiem, budoucí manželé a manželky na rozlučkové bachelors party, rozvedené ženy spravit si náladu… jsou tam skvělé guy a lesbian kluby… prostě taková “jižanská bad girl” – na rozdíl od spořádaného a politicky korektního Richmondu.
Takže když jsem se díky adopci své dcery ocitla ve státě Georgia, byla Savannah zcela logicky na prvním místě mého cestovního plánu.
![](https://g.denik.cz/s/ng/2012/05/antiques-savannah-369x493.jpg)
Noční River Street
Pamatovala jsem si, že kamarádi zdůrazňovali především nespoutaný noční život (pochopitelně), ti starší z mých známých naopak básnili o klidném, až skoro líném prostředí plném nádherných zákoutí a malebných uliček a o restauracích se skvělou domácí kuchyní.
Musím přiznat, že vzhledem ke stáří dcery (když jsem byla v Savannah, ještě jí nebyl ani týden), jsem poznala Savannah jen jako hodnou, milou, lehce unavenou holku… její rebelská část mi zůstala utajena.
I když nemohu říct, že by mi nenaznačila, jak to po západu slunce umí roztočit. I přesto, že motorest Blue Bird, ve kterém jsme spaly, rozhodně nebyl v přímém sousedství proslulé River Street – kolonády na břehu řeky plné obchůdků a nočních podniků – hudba a ruch k nám doléhaly až hluboko do noci. Ale nebyl to takový ten nechutný opilecký křik, který vám na některých místech Ameriky (a světa) až nahání strach. Byl to v podstatě příjemný rachot, který dával tušit, že se na River Street lidé skutečně dobře baví.
![](https://g.denik.cz/s/ng/2012/05/oaks-and-Jeep-180x240.jpg)
Každopádně River Street stojí za to navštívit i ve dne. Je fajn jen tak okukovat obchůdky s cetkami i necetkami, umělce na ulici, i ospalce, kteří dospávají po noční “tour de pub” (což příště rozhodně zkusím). Jeden takový se mi pokoušel namluvit, že mě moje adoptovaná čokoládová dcera rozhodně nezapře: “Víte, m’dam, to se hned pozná, že je vaše – ty oči, tváře a tvar pusy, to je jak vaše kopie.“ No, nevím…
Tip pro maminky: Pokud nemusíte, neberte si na procházku po River Street kočárek, ale raději strčte dítě do nosítka či šátku. Pokud už s kočárkem skutečně vyrazit potřebujete, vezměte si k němu silného chlapa.
Na River Street totiž musíte “slanit” po velkém množství starých schodů a to stejné, ale směrem vzhůru, vás pochopitelně čeká i na zpáteční cestě. A doufejte, že vaše dítě je z těch, které cesta pro dlážděných kočičích hlavách uspí, a nikoliv rozdráždí do plačtivého amoku.
A kde že je ta lavička Forresta Gumpa?
Pokud přemýšlíte, odkud vám je scenérie Savannah povědomá, pak to bude nejspíše z filmu Forrest Gump. Slavná lavička na autobusové zastávce, kde Forrest celý svůj příběh vypráví, stojí totiž právě tam. Respektive: stála tam v době natáčení, a to konkrétně na Chippewa Square.
Dnes tam najdete nejspíš bezdomovce a pochybné existence noční Savannah, lavičku ale ne. Sednout si můžete na lavičce o pár metrů dále, to ale nebude ta Forrestova. Za tou se totiž musíte vypravit do Savannah History Museum, kde ji ale za odměnu uvidíte i s kufrem, který má ve filmu Forrest neustále vedle sebe. Posedět si na ní ale – jako na muzejním exponátu – pochopitelně nemůžete.
Ameriku zasáhne vlna 25 milionů tun odpadků. Jsou to zbytky cunami
Co mě ovšem v Savannah skutečně dostalo, nebyla ani River Street, ani lavička Forresta Gumpa, ani jižanská architektura – ale absolutně nádherné, majestátní, staleté stromy s bizarně zkroucenými větvemi. Nikdy jsem nic podobného neviděla. Tyhle stromy vám prostě musí učarovat, i když nejste botanik či nadšený obdivovatel přírody. Určitě nejsou největší ani nejstarší na světě, ale jsou rozhodně jedny z nejromantičtějších. Nevím přesně proč – možná stylem, jak se jejich kroucené větve prolínají a dotýkají, možná tím, jaký budí respekt. Nebudu se ani pouštět do pokusů o jejich pojmenování. V angličtině jím říkají majestic oaks, ale zda je to skutečně dub, to opravdu netuším. Rozhodně si s našimi českými duby moc podobné nejsou…. Ale na názvu skutečně nezáleží. I kdyby vás celá Savannah nudila a přišla vám přes den až příliš klidná, zákoutí s těmito stromy vás minimálně donutí zvednout hlavu a jen s úžasem zírat….