Mayové a vznik světa. Jak se předpovídá apokalypsa

V minulém díle seriálu o počátcích „fenoménu 2012“ jsme se stručně zabývali povahou mayského kalendáře, jeho dílčími cykly a také faktem, že z podstaty věci mayský kalendář žádný svůj přirozený konec nemá. Dnes se podíváme, o co se tedy opírají novodobé spekulace o tom, že Mayové očekávali na nějaké konkrétní datum konec světa.

Mayové a vznik světa. Jak se předpovídá apokalypsa
Mayové a vznik světa. Jak se předpovídá apokalypsa
Zdroj: archiv

Smrt a vzkříšení boha kukuřice

Mayové stejně jako ostatní mezoamerické kultury věřili, že tento svět byl stvořen už několikrát, zřejmě čtyřikrát. Každé toto stvoření bylo korunováno východem nového Slunce, na konci každého věku pak bylo Slunce opět zničeno a svět se ponořil do temného bezčasí. Během této tajuplné doby se po zemi pohybovali bohové a snažili se dát věci zase do pořádku.

Proč poslední kosmický věk skončil, to nevíme; víme však, že v šeru mytického času, který následoval po něm, se zlým a zákeřným bohům smrti podařilo lstí vylákat boha kukuřice do podsvětí a tam ho připravit o život. Jeho synové Hun Ajaw a Yax Balam, zvaní „hrdinská dvojčata“, se museli vypravit za ním, bohy smrti přemoci a svého otce oživit. Ten se poté oblékl do krásného roucha ze zelených jadeitů a nasedl do kánoe, která jej odvezla do mytického středu světa uprostřed noční oblohy.

Zde byly usazeny tři „ohništní kameny“ světa, které dodnes lze vidět na obloze v trojúhelníkové formaci jako hvězdy Saiph, Rigel a Alnitak v souhvězdí Orionu, a zde také bůh kukuřice vyklíčil ve svém finálním triumfu jako první kukuřičná rostlina.

Jeho hrdinští synové se pak proměnili ve Slunce a Měsíc – a tím také došlo k opětovnému stvoření světa, temné bezčasí skončilo a nové Slunce se dalo na pochod.

Tento závěrečný děj stvořitelského mýtu se podle Mayů odehrál na den 13.0.0.0.0. 4 Ajaw 8 Kumk’u (viz předchozí díl seriálu o mayském kalendáři), který v našem letopočtu odpovídá 13. srpnu 3114 př. n. l. Aby pak bohové odlišili předchozí mytické bezčasí a nový věk, kdy opět zářilo slunce, rozhodli se dlouhý počet vynulovat a vrátit jej zpět na den 0.0.0.0.0.

 

Jak věda zavrhla vlastní dítě

Podle Mayů tedy žijeme, dá se říci, v duplicitním čase – data, která počítáme dnes, už se jednou odehrála. 23. nebo 21. prosince 2012 se pak stane to, že mayský kalendář znovu dospěje ke dni 13.0.0.0.0. (kalendářní kolo tentokrát bude 4 Ajaw 3 K‘ank’in). Znamená to něco? Ve skutečnosti, jak uvidíme v příštím díle, máme jen malou nebo vůbec žádnou představu o tom, jak si Mayové toto „výročí“ stvoření světa vykládali.

 

Přesto se však našly podklady pro spekulace. V polovině dvacátého století, v době, kdy ještě neexistoval ani fenomén new age, natož očekávání apokalypsy spojené s rokem 2012, si popustili někteří vědci ve svých popularizačních publikacích uzdu fantazii a zaspekulovali na téma, co si tak Mayové asi o onom datu mohli myslet. Vycházeli přitom z obecného mayského fatalismu a pesimismu a dobře doložené mayské víry, že na stejná data se odehrávají stejné události (např. na katuny se stejným číslem; katun je jednotka mayského kalendáře trvající cca 20 let – pozn. red.). Na základě této analogie měli Mayové v roce 2012 očekávat, že svět bude buď zničen, nebo znovu stvořen. Tím se pak nechali volně inspirovat různí populární spisovatelé a osobnosti hnutí new age – a tato malá kulička pak vytvořila mileniální lavinu, která nám hrozí v prosinci letošního roku spadnout na hlavu.

Je přitom poměrně zajímavé pozorovat, že čím více se populární autoři začali pouštět do odvážných úvah o nastávající apokalypse, tím skeptičtější a rezervovanější byli vědci ke spekulacím, které přitom původně vznikly v hájemství seriózní vědy. V současné době, kdy „fenomén 2012“ zasahuje už do všech koutů světa, pak neexistuje v podstatě jediný významnější mayista, který by s někdejšími úvahami o „opakování stvoření“ souhlasil.

 

FOTO: Thinkstock

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Související články