Osmitisícovky Radka Jaroše: Makalu (8463 m)

Jako jediný Čech zdolal Radek Jaroš dvanáct osmitisícovek Už jen dvě mu zbývají, aby pokořil všech čtrnáct vrcholů. Na Annapurnu se chystá příští rok, na druhou největší horu světa K2 by chtěl vystoupit v roce 2013.

Zdroj: archiv

Kromě odvahy a všeho, co horolezci v extrémních podmínkách potřebují, si Radek Jaroš s sebou bere i fotoaparát, aby zachytil každou cestu do nebeských výšek. Zážitky pak každoročně zpracovává také v kalendářích, které jsou unikátním svědectvím extrémních výkonů všech členů výpravy. Přinášíme ukázky z expedice na Makalu, osmitisícovku, kterou spolu se Zdeňkem Hrubým zdolali v roce 2008.

TEXT A FOTO: RADEK JAROŠ

SPECIÁL: Osmitisícovky Radka Jaroše

Demonstrace, povolení, úsměv žen a 40 kilo na hlavu…

Západ slunce ve vesničce Lukla, odkud vyráží všechny expedice pod nepálskou stranu bájného Mt.  Everestu. Ten byl ale letos zavřený pro demonstraci čínské „olympijské myšlenky“. Tady začínalo naše další dobrodružství. Přistání na horském letišti je nezapomenutelný zážitek.

Kathmandů se svým neopakovatelným kouzlem, kam jsme se vrátili po měsíci v zajetí ledu, sněhu a skal. Čekalo nás složité vyjednávání povolení na další vrchol.  Annapurnu zavalovaly příděly sněhu, laviny donutily většinu expedic odejít a tak naše volba padla na Makalu.

Ženy, živící se jako nosičky expedic, nejsou žádná zvláštnost. Výdělek, který jim tato těžká práce přináší, tvoří výraznou část jejich rozpočtu v jedné z nejchudších zemí světa. Úsměv z tváří jim však nemizí v žádné situaci .

Modré sudy nejsou naše. Veškerou výbavu jsme museli zredukovat na pouhých 40 kg na osobu. Jinak by nás malý vrtulník nebyl schopen vysadit v základním táboře. Tam nás čekalo memento v podobě trosek dalšího stroje, který nezvládl přistávací manévr.

 

Ranní kochání, Zdeněk silák, chvilka nostalgie a skála místo ledu…

Ráno nad předsunutým základním táborem. Jeho stany se ještě koupou v mlze, ale my jsme neměli čas vyspávat. Kocháme se ve výšce 6 000 m fascinujícím okolím, ležícím severozápadně od našeho druhého snu.

Zdeněk s neskutečnou „krysou“ na zádech. Ještě před dvěma dny jsme hráli v baru U Toma a Jerryho kulečník a během 48 hodin jsme nastoupali o 4500 m! To je dávka, která by neaklimatizovaného člověka spolehlivě zabila.

Lhotce a Mt. Everest! Když se vynořily za hradbou jiných hor, vyhrkly mi slzy do očí . Tady se začaly psát první kapitoly mého výškového horolezectví. Pokus na severní stěně Everestu v roce 1994 a úspěch na severním pilíři v roce 1998.

Zatímco na Dhaulagiri se většina lezení odehrávala na ledu a sněhu, Makalu nás překvapila množstvím lezení ve skále. Staré fixy nás vedly, ale zatím jsem nedospěl k tomu, abych s sebou na expedice vozil blokanty a kopec na nich „vyjel“. Ovšem malý tiblock na sebejištění mám!

V těchto dnech vychází knížka o Radku Jarošovi Hory, má panenko, kterou s ním formou rozhovorů napsala dcera Andrea, studentka scenáristiky na FAMU. Proto se dotýká nejen samotného horolezectví, ale také vzájemných osobních a rodinných vztahů. Přečtěte si ukázku třeba o tom, co dělat s těly mrtvých horolezců, která leží dlouhá léta rozeseta pod himalájskými vrcholy.

 

Dávka štěstí, omrzliny, majestátná vzpomínka a kousek pod vrcholem…

Zdeněk na hraně sedla Makalu, slunce zapadá za Everest. Okamžiky, kdy se na horách přes všechnu únavu a utrpení cítíte opravdu šťastni. To jsou ty chvíle, kvůli kterým se sem neustále vracíme a které dávají člověku něco, co bohužel nejde předat dál.

Idylicky vyhlížející tábor v 7 300 metrech. Vichřice, která odešla stejně nenadále jako přišla, nás tady zavřela o den déle a horolezce, kteří byli na cestě k vrcholu, přinutila sestoupit s řadou těžkých omrzlin. Nám ale nečekaně přinesla změnu počasí a otevřela cestu k vrcholu!

Na obzoru jihovýchodně od nás majestátná Kangchengjunga, třetí nejvyšší hora světa. Po neúspěšném pokusu na podzim r. 2000 mě pustila v r. 2002 na svůj vrchol. Byla to pro mě i jinak zlomová expedice - poprvé jsme vyrazili jenom ve třech lidech.

Vrcholová pasáž Makalu se koupe ve večerním slunci a vábí nás k výstupu. Další den nás čekalo budování posledního výškového tábora a v noci cesta k vrcholu. V tento okamžik nás od něj dělí ještě 1 200 výškových metrů. Makalu je obrovská hora!

 

Tam, kde zemřel horolezec, mínus 30, všechno je jen jednou a první Češi…

Ledovcové seraky v 7 700 m. Tady někde zmizel před dvěma lety jeden z nejlepších lezců světa Jean Christopher Lafaille. Já tady v noci bloudil a hledal trhlinu, kde bych přespal. Měl jsem jenom tyčky od stanu a Zdeněk, kterej nesl jeho druhou část, zcela vyčerpán.

Dvojice horolezců upravuje večer plošinu pro stan. Bylo štěstí, že když jsem šel potom sám kolem jejich tábora směrem k vrcholu, byli ve stanu a spali. Jinak bych vlezl do jejich spacáků a dál asi nepokračoval. Bylo –30°C, myslel jsem, že zmrznu.

Vítr, sníh a mraky dokáží během několika okamžiků změnit tvář krajiny. Nezbývá než fascinovaně hledět na divadlo, které nemá žádnou reprízu. Všechno je jen jednou a příště zase úplně jinak…

Makalu byla první osmitisícová hora, kterou Češi zdolali. Šubrt, který stál v r. 76 na vrcholu, se bohužel už dolů nevrátil. I přesto, že na horu dodnes leze spousta lidí s podporou umělého kyslíku, stejně svůj výstup na Makalu často zaplatí životem.

 

Trocha mystiky, nejsem vlk samotář, Tour de France a Rafaelův pád…

Napravo od nejvyšší hory světa se rozprostírá nekonečná náhorní plošina Tibetu. Mystická místa. která dala světu buddhismus. Nejen náboženství, ale také styl a smysl života. Také pravlast národa Šerpů, elity výškových nosičů, vynikajících horolezců.

Pod skalní pasáží s dvojicí lezců, se kterýma jsme společně dál stoupali k vrcholu. Počkal jsem na ně ve výšce 8 000m, v pásu trhlin, kam se mě samotnému nechtělo. Ne, že bychom se zrovna jistili, ale prostě nejsem vlk samotář.

Vzácný okamžik odpočinku. Chuť na jídlo moc není, ale člověk do sebe musí dostat nějakou energii, jinak skončí. Připadal jsem si jako na Tour de France, protože jsem celou expedici do sebe ládoval, stejně jako cyklisti, tablety, gely a iontové nápoje Enervit. Celodenní strava, na kterou jsem vydržel jet mnoho hodin…

I několik desítek metrů pod vrcholem byl terén neustálé střídání ledu a skal. Cítil jsem, že jdu za hranicí své výkonnosti, ale vzpomínka na Rafaelův pád na Dhaulagiri mě neustále držela v maximálním střehu. Snažil jsem se hlídat každý krok.

 

Everest v dáli, nahoru v mikině, konečně NAHOŘE a jen tak ležet…

Pohled z vrcholu! Mt. Everest, v dáli na obzoru Shisha Pangma, za zády Kangchengjunga. Osmitisícovky které mě dovolily stát na svých vrcholech. Umožní mě to i nejbližší soused třetího pólu světa, Lhoce?

Třeskutý mráz, který mě těsně po půlnoci prostupoval až do morku kostí, vystřídalo doslova vražedné vedro ve vrcholových partiích. Výška téměř 8 500 m, a já lezl jen v triku a mikině. Až na vrchol!

Pouhých dvacet dnů po zdolání nejzápadnější nepálské osmitisícovky Dhaulagiri stojím na druhé straně Nepálu na páté nejvyšší hoře světa Makalu! Díky…

Na Makalu jsem stál, vlasně ležel, protože vrcholek je tak ostrej, že stát se ani nedá, jen já sám. Ale v duchu jsem se vracel o pouhých dvacet dnů zpět, na Dhaulagiri, kterou jsme se Zdeňkem zdolali společně. Jeho štěstí na vrcholu.

 

Makalu je pátá nejvyšší hora světa, která se nachází 22 km východně od Mount Everestu na hranicích Číny a Nepálu. Hlavní vrchol měří 8 462 metrů. Makalu je považována za jednu z nejobtížněji dosažitelných osmitisícovek na světě. Hora je známá svými strmými stěnami a ostrými hřebeny. Finální výstup na vrcholovou pyramidu v sobě kombinuje technické skalní lezení a velkou výšku. Makalu byla poprvé zdolána 15. června 1955 Lionelem Terrayem a Jeanem Couzym, členy francouzské expedice vedené Jeanem Franco. (Zdroj: Wikipedie)

 

Výstupy českých horolezců na Makalu:

  • 1976 - Karel Schubert - J pilířem (s M.Kriššákem a J.Camprubim). Schubert zemřel při sestupu.
  • 1993 - Leopold Sulovský - Kukuczkova cesta alpským stylem
  • 1998 - Josef Šimůnek - klasickou cestou bez kyslíku
  • 1998 - Soňa Boštíková - klasickou cestou bez kyslíku (1.žena na Makalu bez kyslíku)
  • 2008 - Radek Jaroš - klasickou cestou bez kyslíku

 

O VÝSTUPU RADKA JAROŠE NA DHAULAGIRI (8167 m) SI PŘEČTĚTĚ:  ZDE

 

MOHLO VY VÁS ZAJÍMAT:

Související články