Zvířata v armádě: ani dnes to bez nich nejde. Vždyť i Usámu pomohl uhnat pes

Doba, kdy měly armády dvakrát víc zvířat než lidí, už jsou dávno pryč. Moderní vojska už nepotřebují koně, úplně se zvířat zbavit ale nemohou.

Zvířata v armádě: ani dnes to bez nich nejde. Vždyť i Usámu pomohl uhnat pes
Zvířata v armádě: ani dnes to bez nich nejde. Vždyť i Usámu pomohl uhnat pes
Zdroj: archiv

Operace Neptunovo kopí je nejslavnější vojenskou akcí roku 2011. Skupina amerických příslušníků zvláštních jednotek při ní zlikvidovala teroristu číslo jedna – Usámu bin Ládina. Armáda pak prozradila, že v akci nasadila i psího bojovníka. 

Jak zabít Usámu. Bez psa není šance

Psi plní v armádách spoustu úloh, nezastupitelnými je činí především jejich výtečný čich. Při operaci, která měla za úkol zabít Usámu, měl pes jemnými smysly odhalit kohokoliv, kdo by se pokusil opustit pozemek a pak na to upozornit vojáky. Současně měl varovat, kdyby se k elitní protiteroristické jednotce blížily nějaké nepřátelské síly. A se psem se počítalo jako s trumfem i v případě, že by se Usáma pokusil ukrýt v nějaké skrýši – pes by neměl problém ho odhalit i v situaci, kdy by i ta nejlepší technika nic nenašla. 

Američané použili psa jménem Cairo, bohužel pár týdnů po slavné akci zemřel. Jednalo se o belgického ovčáka Malinois, plemeno, které je oblíbené i u dalších (polo)vojenských organizací. Právě tyto psy totiž využívá třeba Tajná služba (Secret Service), bezpečnostní agentura zodpovědná za ochranu amerického prezidenta. Tajná služba jich „zaměstnává“ celkem 75, za výcvik každého zaplatí v přepočtu skoro 100 000 korun. Mají za úkol zlikvidovat útočníky, kteří se pokoušejí překonat plot před Bílým domem, ale také doprovázejí prezidenty na zahraničních cestách. Jejich dokonalý čich spojený s tréninkem zaručí, že odhalí nejrůznější druhy výbušnin na velkou vzdálenost.

Zvířata v divných akcích: kočičí agentky

Poslední vojenské použití koček skončilo velmi neslavně. V době vrcholící studené války vymyslely nápadité mozky v tajné službě CIA operaci Acoustic Kitty. Nápad nebyl úplně marný: Chirurgové měli kočkám implantovat mikrofony, na které se měla nahrávat konverzace na sovětské ambasádě. Stálo to 15 milionů dolarů a pět let práce. Když kočku vypustili, po pěti metrech ji přejelo taxi…

Bez psů to nejde ani v Afghánistánu. V současnosti tam Američané využívají asi 600 psů, především u speciálních jednotek. Vyhledávají nepřítele, pomáhají s odhalováním výbušnin a také střeží letiště a základny. Vlastní psy má i americké letectvo a loďstvo – to především jako maskoty lodí a jednotek. 

Koně se vrací do armády

Řeklo by se, že koně mají v armádách s příchodem automobilů odzvoněno. Omyl, po roce 2000 jich naopak výrazně přibylo. Ne že by velké moderní armády přezbrojily z tanků a džípů na hřebce a klisny, ale přibylo konfliktů, ve kterých bojují vojáci, kteří se na jiný dopravní prostředek nevzmůžou – a koně jim navíc slouží lépe než auta. 

Nejvíc se vojenským využitím jízdních zvířat proslavili neblaze proslulí Džandžavídové. Jde o súdánské milice složené z arabských kočovníků, kteří už od 90. let 20. století bojují v provincii Dárfúr. Jejich oblíbenou taktikou jsou útoky ne velbloudech – vypadá to sice jako z hollywoodských filmů s Omarem Šarifem, ale ukázalo se, že v súdánských podmínkách je to překvapivě účinná taktika. Bojovníci se pomocí koní a také velbloudů dokáží bleskurychle přesunovat pouští i skalnatou krajinou, nejsou závislí na dodávkách ropy a mohou se pohybovat i v kopcích, kam se ani ta nejvýkonnější auta nedostanou. 

Na svých odolných zvířatech jsou také hůře rozeznatelní radary i termokamerami, na jejich hřbetech s sebou nesou obrovské množství nákladu. Kromě oblíbených kalašnikovů na svá zvířata naloží i těžké kulomety nebo raketomety a několikrát byli pozorováni i s rychlopalnými děly. Džandžavídové si oblíbili zejména rychlé arabské koně, kteří vynikají rychlostí, a pro jiné vlastnosti jednohrbé velbloudy. Ti vynikají v odolnosti drsným přírodním podmínkám, oblíbené jsou zejména jejich samice. Protože, jak říkají beduíni: „Džíp vám mléko nedá…“

Zvířata v divných akcích: Supí špioni

Kromě koní, psů, velbloudů a mul už žádné armády zvířata nepoužívají. Až na několik nepodstatných, ale o to zajímavějších výjimek. Tak třeba Izrael podle několika arabských zdrojů cvičil špionážní supy. Podle iráckých bezpečnostních služeb měli plachtit s kamerami na pařátech u irácké hranice a nahrávat tam tajná vojenská zařízení.

Podle některých informací si koně oblíbily i speciální jednotky americké armády v Afghánistánu. Příslušníci SEALs a DELTA na koních oceňují hlavně jejich tichost – pro utajené přesuny není nic lepšího. Ještě raději než koně mají vojáci rádi muly; jsou odolné, překvapivě poslušné a hlavně levné. A to je zase silný argument pro velení, které šetří, kde jen může. 

Dokonce existuje jedna pravidelná armádní jednotka, která dodnes koně prakticky využívá. Zatímco v mnoha státech existují vojáci na koních, kteří vyrážejí jen na přehlídky, 61. jízdní regiment indické armády na koních vyjíždí i do bojů. Podle indického tisku však i tato slavná jednotka v posledních letech slouží jako místo, kde trénují budoucí členové indického národního týmu v pólu.

Zvířata v divných akcích: netopýří bombardéry

Za II. světové války přišlo americké letectvo s podivným plánem. Když hledalo inovativní způsob, jak bombardovat japonská města, poohlédlo se po nápadu zubaře Lytle S. Adamse. Ten navrhoval, aby armáda vyrobila mrňavé bomby, připevnila je na netopýry a ty pak naložila do bombardérů. Létavé savce by letadla vypustila co nejblíže japonských ostrovů – a netopýři by překonali zbytek vzdálenosti sami. V zemi vycházejícího slunce by pak vyhledali úkryty v temných koutech továren a muniček a bomby by pak explodovaly. Námořnictvo dokonce provedlo roku 1944 cvičný nálet, ale nakonec se po roce zkoušek a dvou milionech dolarů od tohoto plánu upustilo.

 

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Související články