Cesty s dítětem: Začalo to adopcí

Zuzana Tornikidis adoptovala v USA holčičku, ve dvou dnech jejího života. Od té doby toho spolu spoustu procestovaly. Její zážitky mohou odpovědět na časté dilema, jestli dítě nebo batoh. Zvládnout se dá obojí a stojí to za to!

Cesty s dítětem: Začalo to adopcí
Cesty s dítětem: Začalo to adopcí
Zdroj: archiv

DÍL PRVNÍ: ADOPCE

Uznávám, že je zvláštní začínat seriál o cestování s dítětem vyprávěním o adopcích, českých úřadech a právních procesech.  Pokud ale dočtete až do konce, pochopíte, že bez tohoto úvodu by mé povídání nedávalo vůbec smysl.

Tak začala naše první společná cesta – nejdříve po státě Georgia a poté po východním pobřeží USA až do Washingtonu D.C.

O tom, že bych chtěla k  „vlastním“ dětem vychovávat jednou i dítě/děti adoptované, jsem měla jasno již od dětství.  Člověk ovšem míní (a snaží se o něco, co považuje za dobrou věc) a české úřady měni:  často dělají všechno pro to, aby ho od jeho záměru odradily, či mu ho prostě znemožnily. V takové situaci jsem se ocitla i já. Dovolila jsem si totiž uvažovat o adopci dítěte v době, kdy jsem pracovala na velvyslanectví České republiky v USA. Nesplňovala jsem tudíž podmínku minimálního ročního pobytu v zemi. Nic nepomohlo ani mé ujišťování, že přiletím do Česka kdykoliv, kdy mě sociální pracovnice budou potřebovat. A dokonce ani to, že jim budu plně k dispozici.

Poraďte si sama

Druhou možnou variantou (jak jsem si tehdy alespoň myslela), byla mezinárodní adopce prostřednictvím ústavu pro mezinárodněprávní ochranu dětí v Brně. To je instituce, která by se v České republice mezinárodními adopcemi měla ze zákona zabývat. Tam mi ovšem vysvětlili, že adopce ze zahraničí do České republiky nedoporučují a rozhodně je ani nepodporují. A pokud chci, ať si poradím sama a jim o tom, pokud možno, raději neříkám.

Malá Georgia

A tak jsem si poradila. Nejdříve jsem se snažila adoptovat dítě z Afriky či Latinské Ameriky. Nepřekonatelným problémem se ale ukázalo být vyřízení imigračních povolení pro dítě adoptované zahraničním diplomatem žijícím na území Spojených států.

Den po narození byla moje

Nakonec jsem našla adopční agenturu, která mi pomohla adoptovat opuštěné dítě přímo ve Státech. A tak jsem se po devíti měsících vyřizování dokumentů, jejich přeposílání z Evropy do USA a zpět, shánění apostil a výpisů z nejrůznějších rejstříků a vůbec všech nezbytných testech, prověřování a jiných formalit stala maminkou nádherné holčičky - v řeči politicky korektních diplomatů Afroameričanky.

Narodila se v Atlantě, ve státě Georgia, a tam jsem si ji taky hned druhý den jejího života vyzvedla v porodnici.

A tam také začala naše první společná cesta – nejdříve po státě Georgia a poté po východním pobřeží USA až do Washingtonu D.C.  Od té doby jsme toho spolu procestovaly docela dost. Ale ta první cesta s právě narozeným miminkem patří rozhodně mezi ty nedobrodružnější. Samozřejmě ne díky samotnému státu, ve kterém jsme cestovaly, ale rozhodně díky situaci, ve které se ocitnete, pokud se zničehonic stanete rodičem dvouapůlkilového miminka.

To už je dobrodružství samo o sobě….

To be continued….

 

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

 

Související články