Exkluzivně pro National Geographic: Koalové jsou ohroženi. Dokáže je Austrálie zachránit?
Australské koaly ničí nejen likvidace jejich životního prostředí, ale také chlamýdie.
Roztomilý symbol Austrálie a jedno z nejoblíbenějších zvířat naší planety prožívá těžké časy. Než se v tomto světadíle před více než dvěma staletími usídlili Evropané, žilo na 2 500 kilometrů dlouhém pásu blahovičníkového lesa na východním pobřeží na 10 milionů koalů. Pro své luxusní kožešiny se pak stali terčem lovců, takže se v jižní polovině svého přirozeného teritoria ocitli na pokraji vyhubení. A v severní polovině, Queenslandu, jich jen v roce 1919 zabili zhruba milion. Po roce 1927, kdy byla v Queenslandu naposledy vyhlášena lovecká sezona, jich zůstaly jen desítky tisíc.
Během následujícího půlstoletí se počet koal opět pomalu zvedal, zčásti i díky úsilí o jejich přemísťování a usídlování v nových lokalitách. Pak si však začala vybírat svou daň urbanizace. Zvířata ztrácela svá teritoria a začaly se mezi nimi šířit nemoci. S urbanizací šla ruku v ruce hrozba psů a dálnic.
Od roku 1990, kdy žilo v Austrálii ještě zhruba 430 000 koalů, jejich množství prudce pokleslo. Přesně je sečíst je velice obtížné, a tak se odhady dost různí: skupiny bojující za ochranu koalů odhadují jejich počet na 44 000, zatímco odhad vládních agentur se šplhá k 300 000. Před více než deseti lety byl při průzkumu v oblasti v jihovýchodním Queenslandu o rozloze 37 500 hektarů, jíž se neoficiálně říká Koalí pobřeží, počet koalů odhadován na 6 200 jedinců, zatímco dnes jich je zde podle všeho jen něco kolem 2 000.
Koaly čeká smrt
„Koalové se chytají do plotů a umírají, zabíjejí je psi, srážejí je auta a někteří zahynou prostě jen proto, že někdo pokácel pár blahovičníků za svým domem,“ říká Deirdré de Villiersová, jedna z vedoucích pracovnic odboru životního prostředí a správy zdrojů queenslandské vlády. Osmatřicetiletá žena se už patnáct let věnuje výzkumu koalů, monitoruje jejich populace, studuje důvody jejich úbytku a vytváří návody, jak zajistit, aby se při rozvoji na ně nezapomínal brát ohled.
| Příběh australských zachránců koal najdete v květnovém čísle časopisu National Geographic. |
De Villiersová trvá na tom, že koalové mohou žít s lidmi v městském prostředí, „pokud s nimi budou developeři ve svých projektech počítat“. Měli by tak například citelněji omezit povolenou rychlost jízdy v ulicích, zajistit zelené koridory pro pohyb zvířat a – což se týká opravdu především koalů – zachovat každičký drahocenný blahovičník.
Koalové však mají bohužel ještě další problém. „Jsou to nemoci,“ říká dvaačtyřicetiletý veterinář Jon Hanger z queenslandské Královské společnosti pro prevenci krutého zacházení se zvířaty. Hanger přišel na to, že až polovina populace koalů v Queenslandu je zřejmě zasažena přenosnou chorobou chlamydiózou. V některých populacích divokých koalů je přes 50 procent pohlavně zralých samic neplodných. Geneze choroby je neznámá. Nemoc postihuje močové cesty, pohlavní orgány a oči a přenáší se při páření a porodech stejně jako při bojích mezi samci. U koalů je – na rozdíl od lidí – chlamydióza často smrtelná.
| Koalové jsou potomky obrovských příslušníků australské megafauny. Kdo do ní patřil? |
Mají šanci?
„Populace koalů bývaly tak životaschopné a dnes se blíží vyhubení,“ říká Hanger, který ze všeho viní místní vládu. „Queensland zoufale zklamal, proti vymírání zvířat se mu nepodařilo podniknout nic smysluplného. Do věci je třeba pořádně zapojit federální vládu, koala se prostě musí dostat do seznamu ohrožených druhů.“ Tato klasifikace by podle jeho názoru možná mohla zachránit poslední zbytky kriticky ohrožených teritorií těchto zvířat. Hanger patří také do týmu, který vyvíjí očkování proti chlamydiím.
