Největší úspěch? No přece, že žiju…

Úzká silnice, sotva pro jedno auto, se šplhá z údolí stále vzhůru pastvinami a vinicemi, až vysoko vzhůru k blankytným oblakům, kde se tyčí monumentální hrad. Jakoby vyrůstal ze skály nad úzkou propastí Schnalstalu. I když jsme jako Češi zvyklí na spoustu historických objektů a pevností z domova, a hned tak nás něco nepřekvapí, tady se nám tají dech. Mohutné opevnění zrekonstruovaného středověkého hradu je imposantní. Vysoko v oblacích plachtí dravec s velkým rozpětím křídel, nadarmo se to zde nepřezdívá Messnerovým orlím hnízdem. Bereme za masivní klepadlo na železem okovaných vratech brány. Za moment nás vítá muž rovného držení těla, s ohromnou kšticí hustých vlasů i vousů, tak, jak ho známe z plakátů, fotografií i obálek jeho knížek. Celý svět hledá Yetiho, a on stojí před námi!

„Hovoříte německy, anglicky nebo dáváte přednost italštině?“ tiskne nám po řadě pravačku italský, německy mluvící horolezec. Jak víme, narodil se v Brixenu a vyrůstal ve Villnöss, v oblasti, kterou získala po první světové válce Itálie na úkor Rakouska, většina obyvatel včetně Messnera zde však dodnes hovoří německy. A on, považujíce se za kosmopolitního světoobčana, i anglicky. "Vítejte!“, gestem ruky nás zve dál. Vstupujeme na útulné nádvoří, kterému vévodí mohutný jehličňan odkudsi z Nepálu a zdobí ho řada tibetských artefaktů.

Horská muzea

„Všechno jsou originály. V Tibetu prakticky už nic původního nezůstalo. Obchodníci se starožitnostmi vše vybrakovali. Snažil jsem se zachránit to nejcennější a hodně věcí jsem odtamtud přivezl. Spoustu památek i vykupuji na světových aukcích. Zatím jsou vystaveny v mých muzeích. Až bude Tibet svobodný, vše jim vrátím zpět,“ říká jako mimochodem Messner, který se na čas, který je nám vymezen, změnil v kustoda po vlastním hradu.

„Nejdříve si vše prohlédnete, pak posedíme a popovídáme,“ rozhoduje a dodává, že se svému projektu horských muzeí věnuje od roku 2003. Juval je první z pětice. Messner původně koupil zříceninu hradu jako své letní útočiště a pracovnu. Přes deset let ho vlastnoručně rekonstruoval a naplňoval unikátními sbírkami ze svých cest. Rozhodnutím zpřístupnit část objektu veřejnosti se i zrodil nápad celého projektu „pěti em“.

Procházíme hradem a pečlivě si prohlížíme expozice s nejrůznějšími exponáty, dokumenty a trojrozměrnými předměty. Náš zájem Reinholda Messnera zřetelně těší. Hlavním tématem Juvalu jsou „Mýty a svaté hory“. Obdivujeme sbírky z Tibetu, Afriky, Indie i Nepálu. Trošku jako horští lezci se cítíme při výstupu na osmi plošní hradní věž, co patro to malá výstava. Při zdolávání strmého schodiště si uvědomujeme starou pravdu, že nic na světě není zadarmo, že i cesta za poznáním musí stát určité úsilí, pot a někdy i slzy. Na horním ochozu se nám námahou chvějí netrénované svaly stehen i lýtek. Oči se však nemohou nabažit pohledu z ptačí perspektivy na hory kolem a údolí se svahy, na kterých se pasou tibetské almy, nechybí ani mohutní jaci s hrozivými rohy. Reinhold Messner je sem dovezl k dokreslení atmosféry i hospodářským účelům. Zvířata se chovají na jeho farmě, která sousedí s vinicemi, které zásobují hradní sklep vynikajícím mokem, na kterém si za moment pochutnáme při besedě na hradním ochozu.

Kde najít patnáctou osmitisícovku

„Hlavním cílem mého muzejního projektu je zanechat veřejnosti poselství hor, tak jak ho sám cítím,“ vysvětluje nám po přípitku. „Považuji za nutné upozornit i na křehkou rovinu mezi životním prostředím, lidskou dobyvačností a každodenním životem.“ „To není zrovna lehký úkol, vzhledem ke kořistnictví, sobectví a konzumnímu stylu života, který v současnosti ve vyspělých zemích kraluje,“ konstatujeme.

„Jsem si toho velmi dobře vědom, „ usmívá se nejznámější a nejúspěšnější horolezec světa, který svého času zastupoval italskou stranu zelených v Evropském parlamentu. „A proto jsem ho nazval mou patnáctou osmitisícovkou…“

Velká pětice

Projekt Messner Mouintain Museums postupně zrealizoval ve svém rodišti v Jižním Tyrolsku a v Dolomitech. První byl Juval, následovala muzea Firiman a Ortles. Další je pod vrcholem Monte Rile. A do pětice všeho nejlepšího, poslední z muzeí bylo otevřeno začátkem turistické sezóny tohoto roku na hradě Ripa v Brunecku.

Každé je zaměřeno na odlišné téma, které je však spjato s horami a životem na nich. K vidění jsou obrazy, včetně pláten z historických polárních výprav, jako byla třeba rakousko-uherská expedice v 19. století, kterou vedl teplický rodák Julius Payer, dodnes považovaný za nejlepšího malíře Arktidy. Nechybí dobové horolezecké vybavení ani současná výstroj, umělecké a vzpomínkové předměty z expedic a cest, které většinou absolvoval sám a nepojištěn. Tato neuvěřitelná kuriozita je dána tím, že riziko Messnerova těžkého úrazu či smrti bylo tak vysoké, že ho nechtěla žádná pojišťovna riskovat. A každé z muzeí má svůj kinosál s dokumentárními snímky, vázajícími se k daným tématům.

Poslední, páté muzeum je věnováno poněkud odlišné tématice, a to lidem na horách. Jedná se o interaktivní zařízení, kterým Messner odstartoval dialog a výměnu zkušeností lidí, kteří žijí v odlišných horských oblastech. V bohatých expozicích zaujmou kupříkladu obydlí kočovníků nejrůznějších druhů, včetně plstěných jurt. Návštěvníci mají možnost nahlédnout nejenom do interiéru chalup alpského vesničana předminulého století, ale i do života současných Šerpů, Inků, Tibeťanů či Mongolů a dalších přírodních obyvatel planety.

Jak si vydělat na muzeum

Milovníky čísel jistě bude zajímat, že projekt přišel na 15 milionů euro. Nebyl státem ani EU nijak finančně podpořen. A dokonce jsou Messnerova muzea, jako jediná z osmi stovek dalších - státních i soukromích všeho druhu v Tyrolsku a Dolomitech - soběstačná! Vše hradil Reinhold Messner ze svých příjmů za honoráře z přednášek a seminářů, z příjmů za knihy a filmy a z reklamní činnosti. Dnes jeho muzea již žijí ze vstupného a doplňkových akcí.

„V Nepálu a jinde ale působím i s konkrétní finanční pomocí,“ svěřuje se legendární dobyvatel hor. „Máme nadaci, která kupříkladu staví školy v Africe, financujeme částečně i úklid odpadků po horolezcích v Nepálu, podporujeme sirotky po horských vůdcích, kteří zahynuli při výkonu služby,“ vypočítává na prstech. „Prostřednictvím Messner Mountian Fondu se snažím vytvářet sociální podmínky pro obyvatele v Himalájích, kteří nemají k dispozici ani základní služby.“

Podívejte se, jak to vypadá v jednom z Messnerových muzejích: 

Ruce jako horolezec

Náš čas vypršel. Na rozloučenou si opět tiskneme ruce. Messnerova dlaň je hrubá dlaň fyzicky pracujícího člověka se silnými prsty. Připomínají skoby, na kterých často záleží horolezcův život a na kterých on sám mnohokrát visel jen za konečky ukazováku, prostředníčku a prsteníku. Udržel se. Bylo to díky mimořádné fyzické síle, nebo silou vůle?

„Velehory, a příroda sama mne naučila, jak je člověk proti ní malý a bezbranný. Nepochybuji o tom, že je něco mezi nebem a zemí. Naprosto chápu přírodní lidi, modlící se ke slunci či větru a prosící živly o požehnání před výstupem. Ale také vím, že se člověk musí za mezních okolností spolehnout pouze sám na sebe. Žádná prosba k jakémukoliv božstvu nepomůže, když mu dojde dech, síla a hlavně vůle žít!" V této souvislosti se na teď již skutečně poslední položenou otázku, co považuje za největší úspěch své lezecké kariéry, rozesměje: „Největší úspěch? No přece, že žiju…“

Kdo je Reinhold Messner

Horolezec, spisovatel, fotograf a člen Evropského parlamentu v letech 1999 až 2004 se narodil 17. září 1944 v Brixenu a vyrůstal jihotyrolském údolí Vilnöss v Dolomitech. Tak jako všechny generace zdejších vesničanů i on byl od malička zvyklý namáhavé chůzi do nekonečných strmých vrchů domoviny, což je s největší pravděpodobností to nejlepší genové vybavení pro vysokohorské lezení, jak potvrzuje Reinholdův další vývoj. On s ním, po boku svého otce, začal již v pěti letech a po celých třicet pět let pak patřil k nejlepším horolezcům světa. Může se chlubit více než stovkou prvovýstupů po celém světě. Jako první muž na světě zdolal Reinhold Messner všech čtrnáct tzv. osmitisícovek světa (bez použití kyslíku).

Proslavil se i prvovýstupem na Mount Everest, rovněž bez použití kyslíku. Pěšky přešel Antarktidu, Grónsko, Tibet a pouště Gobi a Takla Makan. Mnohokrát se doslova díval smrti do tváře. Má amputováno šest prstů na nohou, velehory si vzaly jeho bratra, o čemž je i jedna z dlouhé řady pěti desítek knih (do češtiny bylo dosud přeloženo 30 jeho knih), ve kterých o svých téměř nadlidských výkonech, dobrodružstvích a zážitcích Messner napsal. V současné době se věnuje originálnímu muzejnímu projektu „tří em“, což je pět vzájemně souvisejících tematických muzeí, zaměřených na velehory. Věnují se historii i současnosti lezení, umění, kultuře, náboženství a zvláštnostem v horách po celém světě. V letních měsících přebývá s rodinou, která si ho jinak příliš neužije, na hradě Juval.

Text: Ivan Černý, šéfredaktor časopisu Krásy Česka, foto: Miroslav Feszanicz. 

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

• Uzbecká bavlna dala práci a zničila zdraví. A s ním i přírodu
• Návod zkušeného fotografa: Jak zachytit noční nebe
• Bátú – Mongol, který málem dobyl Evropu a udělal z Ruska velmoc