Ve své knize Poslední mise francouzský spisovatel Pierre Kohler tvrdil, že NASA zadala studii sexuálních pozic ve vesmíru. Uvedl fiktivní dokument, široce dostupný on-line, který popisuje předměty použité při experimentu s 10 různými pozicemi, z nichž při šesti je potřebný gumový pás, další pomůckou je speciální vak, nebo alespoň trubky na přidržování se ve stavu beztíže.

Dokument byl usvědčen jako podvrh a NASA striktně tvrdí, že se nic takového nestalo, ale přesto se pravidelně množí dotazy, na které se pokusili kanadští vědci odpovědě:

Je sex ve vesmíru skutečně smrtelně nebezpečný?

Klidně si prozatím nechte letenky společnosti Virgin Galactic! Nebezpečí spojená s (lidským) sexem ve vesmíru nejsou větší než rizika vyplývající z jakékoli jiné aktivity při cestování vesmírem - pokud u sebe budete mít kondomy a pásy.

Proč pásy?

Z hlediska mechaniky by (lidský) sex nemusel být v kosmu triviální záležitostí. Největší hrozba je pravděpodobně spojena s potlučením hlavy během dovádění. Proto byste asi měli použít pásy, nechcete-li poletovat po kosmické lodi.

Fámy odvozené od rostlin?

Jak tedy vznikly zvěsti, že milování je v kosmu nebezpečné? Kombinací poutavých, ale logicky mylných fám. Tady jsou nejzjevnější nepochopení:

Ano, zkoumali jsme účinek nulové gravitace (tedy spíše jsme simulovali mikrogravitaci) na proces zahrnující pohlavní reprodukci - ovšem pohlavní reprodukci rostlin.

Ano, sex je vlastně vždy smrtelně nebezpečný, ať už ve vesmíru nebo jinde - ovšem jenom pokud jste pylová láčka. Pylové láčky (orgány zajišťující přenos samčích pohlavních buněk u rostlin) po předání samčích buněk odumírají.

Ano, buněčný proces, který jsme sledovali (mezibuněčná komunikace), probíhá i v lidských buňkách a mohl by být podobně ovlivněn nulovou gravitací (ale to nevíme).

Ne, speciální buňky, které by podle našeho názoru mohly být ovlivněny nulovou gravitací, nejsou ani spermie ani vajíčka, ale spíše nervové buňky, protože v tomto typu buněk probíhá velké množství mezibuněčné komunikace.

Ano, je známo, že mezibuněčná komunikace je postižena u nemocí, jako jsou Alzheimerova nebo Parkinsonova choroba.

Ne, to neznamená, že by údajně nulovou gravitací vyvolané účinky na mezibuněčnou komunikaci vedly k Alzheimerově nebo Parkinsonově chorobě! Tyto choroby byly jen zmíněny k ilustraci, jak důležitá je regulace mezibuněčné komunikace pro fungování lidských buněk.

Vědce zajímají buňky

Takže se z tohoto výzkumu nedozvíme vůbec nic o (lidském) sexu ve vesmíru? Ano i ne. Hlavní závěr pro lidské zdraví, který můžeme z tohoto projektu učinit, je, že by určitě stálo za to, podívat se na účinky nulové gravitace na růst a rozvoj buněk v lidském těle, jakož i na nervový systém. Například by bylo zajímavé prozkoumat, zda některé z účinků na poznávací schopnosti, pociťované lidmi pobývajícími v kosmu, by nemohly souviset s účinkem nulové gravitace na mezibuněčnou komunikaci v neuronech.

Jestliže nadále budeme vysílat lidi do vesmíru, a na mnohem delší mise, bylo by také zajímavé zkoumat, zda by nulovou gravitací byl ovlivněn i vývoj lidského plodu. Protože k růstu plodu je nutné, aby se buňky dělily, rostly a diferencovaly. Mezibuněčná komunikace je důležitá pro všechny tyto procesy. Proto, dříve než začneme dělat děti ve vesmíru (ne že by se to plánovalo v brzké budoucnosti), měli bychom se podívat na to, jak jsou tyto vývojové procesy ovlivňovány nulovou gravitací. Jen pro zdůraznění, nejde o sex, ale o možné následné formování a růst plodu, který by případně mohl být ovlivněn nulovou gravitací. (Mnohem vyšší nebezpečí pro těhotenství ve vesmírné lodi pravděpodobně znamená vystavení radiaci, ale to je jiná věc.)

Proč využít k tomuto výzkumu nejprve rostlinné buňky? Je pro to mnoho důvodů. Především rostliny budou hrát v budoucím cestování ve vesmíru významnou roli. Využívají se k recyklování vody a odpadu, ke generování čerstvého vzduchu a k získávání čerstvé potravy. Představte si, jak moc byste během výletu na Mars toužili po čerstvých rajčatech…

Dalším důvodem je, že ačkoli je mnoho rozdílů mezi lidmi a rostlinami, všechny živé organismy jsou složeny z buněk a mnohé buněčné procesy probíhají podobným způsobem. Studovat rostlinné buňky je technicky mnohem jednodušší a je s nimi spojeno méně etických obav. Takže výzkum s rostlinami má mnoho předností a je při něm hodně legrace.