Jazyk a řeč jsou optimisté. Mozek mu to pesimismem spíš kazí, ukázal výzkum
Řeč je to, co nás oddělilo od zvířat. Není úplně jasné, jak vznikla, ani proč vlastně, ale jisté je, že pro člověka je to zásadní věc. Ještě před pár desítkami let se zdálo, že o řeči víme úplně všechno – ale ukazuje se, že nás jazyk stále něčím překvapuje.
Nejhorším slovem byl "terorista", nejlepším "smát se"
I když mluvíme o sebesmutnějších tématech, používáme k tomu pozitivní slova.
Nejnovější výzkum lingvistů dokázal, že jazyk je na rozdíl od člověka optimistický. Důkaz o tom máme zatím pouze z jediného jazyka – z angličtiny. Lingvisté z univerzity ve Vermontu analyzovali pomocí nové metody čtyři významné prameny: komunikaci na Twitteru, historické knihy naskenované v rámci projektu Google Books, americký deník New York Times a texty populárních písniček. Z tohoto základu si vytáhli 10 222 nejpoužívanějších výrazů a nechali známkovat desítkami dobrovolníků. Každé slovo se mělo označit čísly od jedničky po devítku, kdy jednička znamená nejhorší význam a devítka naopak ten nejlepší.
Některá slova, jako třeba předložky nebo slovní členy, měla v průměru zcela neutrální skóre (5) – znamená to tedy, že jim lidé podle očekávání nepřisuzovaly žádnou emocionální hodnotu. Naopak jiné výrazy vzbudily vysoce kladnou nebo zápornou reakci. Vůbec nejpozitivnějším anglickým slovem se v tomto výzkumu ukázal výraz „smát se“ – měl průměrné skóre 8,5, zato nejhorším slovem se pro anglicky mluvící stal výraz „terorista“ s hodnocením 1,3. Velice zajímavě se chovala kontroverzní slova jako třeba „alkohol, tabák, náboženství, kapitalismus, zombie nebo iPhone“ – hodnotící na ně měli natolik rozporuplné názory, že tato slova skončila ve stejně šedém průměru jako předložky.
Jsme optimisté. Ale proč?
Vědci pak do různých textů dosadili za slova čísla, která jim předtím vyšla. Zjistili, že u většiny textů je výrazná převaha kladných slov. A to jak co se týká jejich počtu, tak frekvence jejich použití. Týkalo se textů ze všech čtyř zdrojů – od moderních článků o ekonomické krizi v Timesech, až po anglické náboženské knihy ze 17. století. Lingvisty to zaskočilo – tak pozitivní vliv řeči nepředpokládali.
Z jejich zjištění vyplývá, že jazyk je sám o sobě pozitivní, a to přesto, že ho používáme pro komunikaci o negativních tématech. Přestože se snažíme sdělit někomu velmi smutnou a špatnou myšlenku, náš mozek pro to volí hezká a vlídná slova. Naše jazyková zásoba nás formuje tak, abychom pomocí jazyka dokázali zvládnout problematické stavy své mysli – která zdaleka tak pozitivní není.
Mluvit, mluvit a zase mluvit
Současně tato teorie ukazuje, že jazyk není tak jednoduchý a ovladatelný nástroj, jak jsme si mysleli. Není zdaleka tak jednoduché používat ho k účelům, k jakých bychom rádi. A ještě jedna věc z toho vyplývá: zřejmě je pravda, že pokud se stane něco špatného, není nad to, promluvit si o tom.
