Kondenzační stopy nad oceánem ukazují, kdo vládne planetě
Člověk je jasným vládcem Země. Kondenzační stopy po stovkách letadel jsou vidět i z vesmíru – a pomáhají zjistit, jak ovlivňujeme počasí i podnebí planety.
NASA zveřejnila fotografie kondenzačních stop nad oceánem. Na záběrech pořízených z družice Terra je vidět, jak výrazně tyto stopy po přeletech letadel ovlivňují vzhled oblohy. Fotografie zachycují oblast u pobřeží Kanady:
Na fotografii jsou vidět nové kondenzační stopy; na koncích už se rozplývají do cirrů.
Po dalších několika hodinách už se stopy rozmazávají a začínají více připomínat normální oblaka…
Vznikly 26. května 2012 a naprostou většinu jich způsobily komerční letadla na cestě z Evropy do Severní Ameriky. Při pohledu shora, ze satelitu, vypadají kondenzační stopy velmi podobně jako zespoda. Mají tvar písmene X a kolem nich jsou vidět cirry. Satelity pořídily dvě fotografie – na té starší jsou okraje stop ještě dobře vidět, na té pořízené později je však už vítr rozhání směrem na jih a východ.
Bude teplo a sucho a na sníh zapomeňte. Do konce století se klima v Česku změní
Kondenzační stopy mohou ve vzduchu vydržet i velmi dlouhou dobu; některé snímky ze satelitů ukazují, že rekordní doba jejich existence se blíží až 14 hodinám. Podle NASA je však průměrná době existence kondenzační stopy asi 5 hodin.
Stopy letadel se v posledních letech staly oblíbeným předmětem zkoumání klimatologů. Odrážejí totiž sluneční světlo a pohlcují infračervené záření. Obecně se dá říci, že kondenzační stopy vedou ke vzniku cirrů, ale jejich přesný vliv na klima se zatím nepodařilo popsat.
Cirrus (Ci) (lat. kštice, hříva) je oblak, který tvoří jasně bílá jemná vlákna, skoro vždy průsvitná a bez vlastního stínu. Vlákna mohou tvořit i chomáčky nebo jiné útvary.Cirrus je typický oblak vysokého patra (8 až 13 km). Cirry jsou složené výhradně z ledových krystalků. I když pokrývají velkou část oblohy, slunce skrz ně snadno prosvítá a člověku se může zdát den jako slunečný a pěkný, přestože přitom může být skoro zataženo. Z cirrů nikdy nepadají atmosférické srážky. Pokud se zhušťují a kombinují s cirrostraty, bývá to předzvěst pohybující se teplé fronty. Při tomto typu oblaku vznikají také hálové jevy. Hálové jevy vznikají odrazem slunečního světla od krystalků a tyto krystalky právě obsahují mraky cirrus. (Wikipedie)
Podle studií z poslední doby mírně zvyšují teplotu ve svém okolí. Zatím nejdetailněji se tomuto problému věnoval fyzik Patrick Minnis ve studii z roku 2004. Výsledky jeho pozorování naznačují, že od roku 1971 do roku 1995 přibyla asi 3 procenta cirrů. Jde však o nesmírně komplexní problém, který se zřejmě bude zkoumat ještě desítky let.
Co je kondenzační stopa
Kondenzační stopa je přirozeným jevem, důsledkem spalování leteckého paliva dopravními letadly ve výškách kolem 8 až 12 kilometrů nad zemským povrchem. Při spalování leteckého benzínu se do okolní atmosféry uvolňuje velké množství vodní páry a velmi drobných, mikroskopických pevných částeček. Tyto drobné částečky slouží jako tzv. kondenzační jádra, na nichž kondenzuje vodní pára, produkovaná motory letadla. Ke kondenzaci dochází až v určité vzdálenosti za motory letadla, po poklesu teploty spalovacích plynů na teplotu okolního prostředí (proto nevidíme kondenzační stopu ihned za letadlem, ale až kousek za ním). Záleží však především na relativní vlhkosti okolního vzduch (v hladině letu letadla), zda ke kondenzaci vůbec dojde, či nikoliv – proto někdy kondenzační stopy vůbec nevzniknou.
Největší boeingy vznikají v největší budově světa. Má vlastní ulice
Pokud dojde ke kondenzaci, záleží další osud (a tedy vzhled) vzniklé kondenzační stopy na více meteorologických faktorech – relativní vlhkosti okolního vzduchu, turbulenci a vertikálních pohybech okolní atmosféry. Pokud je okolní atmosféra relativně suchá, mohou se vzniklé kapičky velmi rychle vypařit, a kondenzační stopa tak zaniká poměrně krátce po průletu letadla. Při vyšší relativní vlhkosti však k výparu kapiček nedojde a vzhledem k velmi nízkým teplotám okolního vzduchu (kolem –40 °C až –60 °C) velmi rychle promrzají, vytvářejí drobné ledové krystalky. Ty mohou dále sloužit jako krystalizační jádra, na nichž dále krystalizuje vodní pára z jejich okolí. Tím pádem vznikají krystalky blízké svým vzhledem krystalkům „normálních“ cirrů, od nichž je prostým okem již nelze odlišit.
Plná velikost fotografie ukazuje, jak výraznou část oblohy kondenzační stopy zasahují. Tak kvalitní záběry vznikly díky přístroji MODIS (Moderate Resolution Imaging Spectroradiometer) umístěnému na palubě družice Terra.
V takovýchto případech pak kondenzační stopa může přežívat po výrazně delší dobu, přičemž s rostoucí vzdáleností za letadlem (resp. dobou od průletu letadla) se postupně rozšiřuje a deformuje, v závislosti na okolním proudění. V extrémních případech se pak zcela „rozteče“ do okolí, až je nakonec obtížné odlišit oblačnost kondenzační stopy od přirozených cirrů, nebo se takto vzniklá oblačnost kondenzačních stop postupně spojí do víceméně souvislého závoje uměle vzniklých cirrů. (zdroj: web ČHMU)
Spiklenecké teorie
V současné době se šíří především internetem teorie o „chemtrails“. Jejich autoři tvrdí, že některá letadla vypouštějí do vzduchu místo klasických kondenzačních stop jedovaté látky. A to s účelem otrávit lidstvo – snížit počet obyvatel Země. Má to prý vyhovovat některým skupinám toužícím po světovládě. Teorií spojených s chemtrails je celá řada – jejich příznivci je dokáží dostat i do mainstreamových médií. Důkazem budiž reportáž TV PRIMA:
FOTO: NASA image courtesy Jeff Schmaltz, LANCE MODIS Rapid Response Team, Goddard Space Flight Center (Adam Voiland).
