Mají mít velryby a delfíni lidská práva? Vědci to navrhují
Jsou inteligentní, jsou citliví, a dokonce občas pomáhají lidem. Čím dál více vědců požaduje, aby kytovci dostali práva podobná těm lidským.
Delfíni mají osobnost. A také inteligenci a cit.
Britský deník Guardian znovu zvířil vody veřejného mínění. Informoval o snaze desítek mořských biologů a dalších vědců, aby mořští savci získali lidská práva. Deník cituje Thomase Whitea, ředitele Centre for Ethics and Business na Loyola Marymount University v Los Angeles: „Tvrdíme, že věda dokázala, že individualita, vědomí a uvědomování si sama sebe už není jen lidskou vlastností." Podle tohoto týmu to ale znamená pro lidstvo velkou výzvu.
„Delfíni jsou osobnosti. Nejsou lidé, ale mají výrazné osobnosti. A každá osobnost musí být individuum," cituje Whitea list Guardian. Vědec uvažuje striktně logicky: „Jestli je pro nás individualita cenná vlastnost, pak úmyslné zabíjení jedinců s jedinečnou osobností je z etického hlediska srovnatelné se zabitím člověka.“ Stejně nepřijatelné je pro etika i to, že by tato zvířata žila v zajetí v podmínkách, které je nějak omezují. White tento záměr přednesl na každoroční konferenci American Association for the Advancement of Science ve Vancouveru.
Představil tam i desetibodovou deklaraci, která shrnuje rámec, jenž má ochránit životy, svobodu a kvalitu života kytovců. Obsahuje například práva na svobodný pohyb a život v přirozeném prostředí, ale také ochranu jejich kultury před člověkem. Tato deklarace navazuje na necelé dva roky starý dokument, který vznikl v Helsinkách. Celé desatero naleznete TADY. A co bude dál? Právní kroky prosazuje Whale and Dolphin Conservation Society. Podle ní se teď musí hledat pro deset bodů podpora napříč zeměmi, politickými stranami i náboženstvími.
O co se vědci opírají?
Výzkum mořských savců je jeden z nejvíce podporovaných směrů biologie; díky tomu se podařilo shromáždit mnoho faktů, které podporují přesvědčení o jedinečnosti a inteligenci velryb a delfínů. Jako jedni z mála tvorů na Zemi například chápou abstraktní pojmy, rozumí symbolům a jsou si vědomi vlastní osobnosti. Thomas White koncentroval většinu známých studií do knihy Na obranu delfínů.
Přelomová byla studie z roku 2001. Vznikla v Atlantě; mořští biologové v jejím průběhu označovali delfíní těla barvou. A delfíni na to reagovali – pozorovali si takto označená místa navzájem, ale i individuálně. Připlouvali k zrcadlům umístěným v bazénu a hleděli na místa, kde se jejich vzhled změnil. Podle biologů je to v živočišné říši ojedinělé chování, jiná zvířata na úpravy vzhledu nijak nereagují.
Podívejte se na video z tohoto experimentu:
Před několika lety zase vzrušilo vědce pozorování kosatek u pobřeží Jižní Ameriky. Během pozorování stáda se ukázalo, že mladší členové se dlouhodobě starají o starou nemocnou samici se zlomenou čelistí. Příliš slabá kosatka už nedokázala získávat potravu, takže jí zdravé kosatky opatřovaly potravu a donášely jí jídlo téměř až do čelistí… I to je v živočišné říši jedinečné a nenapodobované chování. Samice už ostatním k ničemu není, z čistě darwinistického hlediska pro ně nemá význam. Proč se o ni tedy zbytek smečky stará? Podle mořského biologa Chrise Hitlera-Strouda se to dá označit jediným výrazem – lidskou vlastností jménem soucit.
Jak chytří jsou delfíni?
![](https://g.denik.cz/s/ng/2012/02/101126954-320x212.jpg)
Inteligence delfínů je velkým tématem už řadu let. Velikost delfíního mozku je pozoruhodná – v poměru k velikosti těla je dokonce větší než ten lidský. Ale až v poslední době se ukazuje, jak inteligentně se delfíni dokáží chovat. BBC cituje příklad z jednoho delfinária v Mississippi. Delfínice Kelly tam dokázala přelstít své ošetřovatele, a navíc ty nejúčinnější triky naučila i své potomky.
Delfíni tam totiž měli sbírat ze dna odpadky; dostávali za to jako odměnu ryby. Kelly však našla v systému díru. Odpad si schovávala pod kameny a když šel kolem ošetřovatel, malý kousek odtrhla. S ním pak připlula a žádala odměnu. Dokázala tam jeden kus papíru proměnit až v desítku odměn. Jak by řekli ekonomové, uměla maximalizovat zisk. Jednou vytáhla Kelly extra velkou odměnu za mrtvého racka, kterého vytáhla z nádrže. Druhý den si schovala ryby, které dostala na snídani, a pak na ně nalákala další racky. A tohle všechno pak naučila svá mláďata – k velkému zármutku ošetřovatelů, kteří rázem v bazénu měli smečku zabijáků ptáků.
White ve své knize dokládá na desítkách případů, kdy kytovci prokázali neočekávanou inteligenci a také komunikační schopnosti srovnatelné s těmi lidskými. Uvádí třeba příběh z orlandského delfinária, kdy jeden z delfínů dokázal napodobit trik, který nemohl na vlastní oči nikdy vidět. Je jasné, že mu ho musel „vysvětlit“ jiný z delfínů v bazénu. Další z příběhů, na nichž White svou tezi staví, je vyprávění zkušeného potápěče Wayna Grovera. Tento muž pozoroval, jak dva dospělí delfíni úspěšně odstranili rybářský háček zaseknutý do těla mláděte.
Delfíni jsou jazykovědci
![](https://g.denik.cz/s/ng/2012/02/99022521-159x240.jpg)
Za 20 let výzkumů je už jasné, že delfíni velmi dobře rozumí lidské řeči. Podle mořského biologa Loua Hernana dokáží rozlišovat i některé gramatické jevy. Jako jediná zvířata na Zemi umí porozumět až pětislovné větě, které obsahuje několik významů a odkazů. A také rozlišují větný způsob – poznají, kdy je věta otázkou a kdy příkazem.
Tohle všechno vypadá izolovaně sice zajímavě, ale ještě to neznamená, že by delfíni měli být považování za něco jako lidi. Ale když se spojí poznatky o delfínech získané z různých studií dohromady, začne podle Whitea vznikat obraz vzácné bytosti. Bytosti, která je inteligentní, citlivá, přizpůsobivá a schopná abstraktních úvah. Rozhodně není rovná člověku, ale neměli bychom si takových tvorů vážit víc, než jen jako masa na pečínku? Anebo jako obdobu klaunů na trapných show v delfináriích?
White věří, že se mu podaří prosadit, aby zákon o právech kytovců byl schválen většinou parlamentů světa. „Když mi bude přát štěstí, mohlo by se to stát už za 10 let,“ říká vědec. „Důležité je, že jsme podnikli první krok…“