Mayská kultura (i celá Mezoamerika) si na vztah mezi jedinci stejného pohlaví příliš nepotrpěla. Platí to ostatně i pro veřejné zobrazování sexuálních scén, kterých je v této kultuře, co by člověk spočítal na prstech obou rukou. Hlavním námětem mayského umění byly především velké činy panovníka, honosné veřejné rituály a mytologické scény. O to větší šok vyvolala homosexuální scéna v hlubinách slavné guatemalské jeskyně Naj Tunich.

Slavná malovaná jeskyně

To nejodvážnější, co mayské umění po sexuální stránce obsahovalo, bylo několik scén, kde krásná polonahá bohyně měsíce laškuje se starým bohem podsvětí, a pár velkých kamenných penisů, které se našly v ruinách různých měst především na Yucatánu a jejichž funkci neznáme.

Nicméně explicitní vyobrazení sexuální scény by bylo raritou samo o sobě, natož když se jedná o scénu homosexuální. V mayské oblasti se našly dvě – a obě hluboko v šeru podzemních jeskyní. Druhá z nich je dnes nenávratně zničená, ale první ani po letech nepřestává plnit mysl vědců otázkami.

Naj Tunich je jednou z nejslavnějších mayských rituálních jeskyní a skalní umění, které se zde našlo, patří k nejkrásnějším exemplářům svého druhu v mayské oblasti. Jsou zde převážně hieroglyfické nápisy, ale rovněž i výjevy malované kodexovým stylem, jejichž autorem, na rozdíl od neumělé většiny maleb v jiných jeskyních, byl skutečný umělec.

Jeho rukou zde právě vznikla malba dvou mužů, kteří se drží v objetí, ztopořený úd jednoho z nich se dotýká slabin druhého. Máme zde snad ojedinělý důkaz homosexuálních praktik mezi starými Mayi – nebo doklady náboženské praktiky, která byla mimo jeskynní svět přísně zakázána?

Zakázané potěšení, nebo svět naruby?

Problémy s vyobrazeními v Naj Tunich se totiž netýkají jen homosexuální malby. Nápisy v této jeskyni totiž obsahují nemožná data – kombinaci kalendářů, která, jak bezpečně víme, v reálu nemohla nastat (můžeme to přirovnat např. k chybě „úterý 29. června 2012“ - přičemž ve skutečnosti by ten den byl pátek). Kdyby šlo o jeden případ, odmávli bychom to jako omyl písaře, nicméně tento typ „problémů“ se v jeskyni zřejmě záměrně opakuje – a tak jde možná o jinou příčinu.

Svět pod zemí byl totiž chápán jako protiklad světa na povrchu, místo, kde přestávala platit běžná pravidla a kde čas zřejmě ubíhal jinak a podle jiného klíče, než nahoře. Jinými slovy, svět mayských jeskyní byl podsvětím se vším všudy, světem sama pro sebe, kterému vládli bohové smrti. Pro umění i pro rituály zde platila zcela jiná pravidla. Můžeme tomu tedy rozumět tak, že homosexuální styk, který byl na povrchu zakázán, se zde mohl v tajnosti a tichu skrytě odehrávat? Nebo patřil styk mezi muži k formě uctívání děsivých božstev, která panovala nad černými dutinami?

FOTO: Wikimedia