Netouží po majetku, penězích ani sexu. Svatí muži ke spokojenému životu nepotřebují téměř nic

Rádživ odešel z domu beze slova rozloučení, s vědomím, že už se nikdy nevrátí. Odešel, jako tisíce jemu podobných. Zcela dobrovolně a vědomě opustil všechno co měl. Vzdal se veškerého majetku a stal se z něj svatý muž – sádhu.

Zdroj: Juraj Kaman

Asketických svatých mužů, kteří se zříkají materiálních statků a světského života, aby je vyměnili za klid a mír v duši, lze v Nepálu a Indii potkat bezpočet. Nejčastěji na ně narazíte v blízkosti hinduistických chrámů, kde čekají na almužnu. Často se pohybují u posvátných řek, kde setrvávají v meditacích, nebo v místech konání náboženských svátků, festivalů a shromáždění.

U těch nejmasovějších, jako je například Kumba Melá, jich můžete vidět pohromadě i několik desítek tisíc. Jejich oblečení bývá stejně prosté jako životní dráha, na kterou se vydali. Obvykle jsou oděni v jednoduché jednobarevné roucho sahající pod kolena. Někteří svatí muži chodí polonazí, či dokonce úplně nazí, tak, jak je stvořila příroda. Jejich uvažování a filozofie jsou naprosto odlišné od hodnot, ke kterým se hlásí lidé ze Západu. Snaží se být živoucím příkladem toho, že člověk ke spokojenému životu nepotřebuje téměř nic.

Trochu jiní bezdomovci

Čela některých z nich bývají zdobena symbolem božstva, ke kterému se vyznavači hlásí. Trojice horizontálních pruhů značí příslušnost k Šivovi, vertikálními se pyšní vyznavači Višnua. Prvně jmenovaní často svírají v ruce kovový trojzubec, podobný tomu, jenž zdobí plastiky jejich uctívaného idolu. Vlasy těchto divoce vyhlížejících chlapů jsou často zcuchané, nemyté a nestříhané, samozřejmostí je plnovous.

Jsou to vlastně bezdomovci, ale zcela jiní než ti, kteří se potulují po nádražích a ulicích evropských velkoměst.

Jejich ego není rozloženo trpkostí beznaděje, nýbrž živeno vizí naděje. Jejich zrak není zakalen levnou výčepní lihovinou ani smutkem. Naopak. Zahledíte-li se do jejich tmavých očí, uvidíte v nich něco jako moudrost a vyrovnanost. Je to pohled rozvážných mužů, kteří vědí co dělají. 

Osvícené ženy jsou vzácností

Mezi těmi, kteří se v průběhu života rozhodli zříci veškerého hmotného majetku a obrátit se k askezi, jsou výjimečně i ženy. V porovnání se silnějším pohlavím je jich jen nepatrný zlomek. Úloha a postavení ženy v indické společnosti jsou přece jen trochu jiné.

Zatímco muži nesou hlavní odpovědnost za své skutky před bohy, manželky se v podobných záležitostech zodpovídají především manželům.  A taky – kdo by se staral o rodinu, když tatík odejde z domu a už se do něj nikdy nevrátí?  Zcela výjimečně lze narazit i na spřízněnou dvojici opačného pohlaví – „pana sádhu s paní sádhuovou“. Sex bývá u podobných párů tabu, je totiž považován za překážku na spirituální cestě.  

Hašiš pomáhá

Stát se svatým mužem je na první pohled jednoduché. Lépe řečeno, formálně jednoduché. Stačí se rozhodnout. Rozhodnout, že se dobrovolně vzdáte veškerého majetku, že opustíte dům, rodinu, přátele a vše, co jste desítky let pracně budovali. Odhodlání, které je pro občana z euroamerické civilizace, odchovaného materialismem, naprosto nemyslitelné, je pro duchovně založené Indy výzvou, kterou často přijímají. Vydávají se na stejnou pouť jako jejich předkové.

K dosažení svého cíle, který by se dal zjednodušeně definovat jako stav, při kterém bude duše vysvobozena z nekonečného koloběhu znovuzrození a navěky splyne s vesmírem, používají mnoho různých metod. Někteří volí tvrdou cestu askeze a sebetrýznění, jiní upřednostňují bizarní cvičení, praktikování jógy, meditace a mystických postupů. Jsou i tací, kteří se pokoušejí komunikovat s bohy prostřednictvím drog. Nejčastěji je spatříte rozjímat v hustých oblacích hašišového kouře.

Pozor na podvodníky

Jak už to v životě bývá, v řadách „svatých“ nejsou pouze poctivci stoprocentně oddaní duchovním ideálům, ale i darebáci a sofistikovaní žebráci, zneužívající image sádhuů k osobnímu obohacování. Někdy je rozeznáte podle dobře živených postav a naléhavého „tejk maj pikčr, tejk maj pikčr!“, kterým se vnucují před objektivy turistů. Pokud naléhání podlehnete a vyfotíte si je, nepustí vás, pokud jim nezaplatíte.

Obvyklá mince či dvě jim nestačí, jejich požadavky jsou mnohem vyšší. Trvají na výplatě v bankovkách, a pokud ji nedostanou, ztropí křik. Tito podvodníčci, vyskytující se zejména v turistických centrech, nemají s pravou spiritualitou sádhuů nic společného. Jsou to falešní herci, kteří po několika hodinách pózování přijdou domů, rozvalí se v křesle, zapnou televizi a otevřou pivo. Hra na sádhua je pro ně výnosnou živností.

Související články