Tajemství řeči: Hledá se recept na univerzální prajazyk

Každý jsme se asi už zamysleli, jak to s naším jazykem vlastně je. Je vrozený, nebo je naučený? Jak je možné, že se malé děti tak rychle naučí jazyk? Proč nám učení cizích jazyků trvá o dost déle než zvládnutí rodného jazyka? Steven Pinker poodkryl část tohoto tajemství. Jazyk vidí jako biologickou adaptaci na sdělování informací.

Tajemství řeči: Hledá se recept na univerzální prajazyk
Tajemství řeči: Hledá se recept na univerzální prajazyk
Zdroj: archiv

Steven Pinker ve svém přístupu k jazyku vychází z darwinistické teorie. Ve své knize Jazykový instinkt tvrdí, že jazyk je „instinktem“ neboli biologickou adaptací ovládanou přirozeným výběrem. Tvrdí, že jazykové schopnosti jsou nám vrozené stejně jako pavoukům je vrozené spřádání pavučin. Kniha Jazykový instinkt vyšla v roce 1994 a v češtině před třemi roky. 

 

Ovládáme jazyk stejně instinktivně jako pavouk spřádá pavučiny

Spřádání pavučin také nebylo vynalezeno nějakým pavoučím géniem a nezávisí na správné výchově nebo na architektonickém nadání či na tom, jak jdou obchody se stavebním materiálem, tvrdí Pinker a nemyslí to v nadsázce. Pavouci sítě spřádají prostě proto, že je to jejich mozek nutí dělat. Ačkoli mezi pavučinami (stejně jako slovy) existují určité rozdíly, tak to plní svou funkci víc než dobře. 

Celá myšlenka se tak staví proti dosud přijímané představě, že jazyk vzniká vlivem kultury. Pinker však namítá, že malé dítě je sotva způsobilé vyznat se ve výtvarném umění nebo historii, natož třeba v chemii. Jazyk si však umí osvojit velmi brzo a skoro s rychlostí světla.

Jazyková schopnost je jedinečná pro lidský druh, ale zkoumání této schopnosti určitě nevyžaduje vyčlenění člověka z říše ostatních živočišných druhů. Člověk není mezi ostatními jedinci se svou specifickou schopností jediný. Například, jak uvádí Pinker, některé druhy tažných ptáků se navigují tisíce kilometrů pomocí kalibrace polohy souhvězdí v závislosti na denním a nočním období. Nejsme zkrátka v dovednosti sdělování co, kdo a kdy dělal, zase tak výjimeční, jak bychom si přáli. Zkrátka jenom umíme modelovat zvuky, které vytváříme při výdechu. 

V jednom rozhovouru Pinker mluvil o vizuální povaze myšlení: "Nemyslím si, že přemýšlíme v kategorii slov a jazyka. Přemýšlíme v obrazech, ve vizuálních kategoriích, abstraktních výrocích o pravdivosti či nepravdivosti. A jazyk je právě prostředkem, jak toto abstraktní myšlení "dostat z hlavy" a dát mu zvukovou podobu, a komunikovat tak s ostatními."

Mají všechny jazyky jednu univerzální gramatiku?

Chomského pojetí univerzální gramatiky, ze kterého Pinker vychází, je v jazykovědě i mezi odbornou veřejností poměrně dobře známé. Podle Chomského obsahuje mozek nějaký "recept" nebo "program", podle kterého můžeme vytvářet neomezený počet vět a jejich kombinací z daného (a víceméně konečného) seznamu slov. Univerzální gramatiku si lze představit jako prazáklad všech jazyků, který není "vidět", ale vychází z něj všechny jazyky.

To sice zní velmi jednoduše a geniálně, ale jak to dokázat? Dosud nebyly objeveny všechny jazyky, natož aby byly popsány, a navíc některé už stačily dávno zaniknout, ještě než se o nich nějaký lingvista vůbec dozvěděl. 

Jednotlivé jazyky jsou na první pohled (a poslech) diametrálně odlišné a kulturně podmíněné, a tak představa, že čeština, japonština a domorodý jazyk sango ve Středoafrické republice mají společnou pra-gramatiku chce opravdu velkou dávku představivosti. 

 

Jsou děti geniální posluchači, nebo je jim dáno shůry?

Pinker zkoumá mechanismy při osvojování rodného jazyka. Vychází z představy, že jazyk je jako nějaká vrozená schopnosti mozku. Pinker tuto myšlenku rozvíjí dál a tvrdí, že lidé jako živočišný druh vlastní pro tuto schopnost evoluční mentální model. Ten hraje velmi důležitou roli, když se děti učí rodnému jazyku. 

Pinker dokazuje na mnohých příkladech z výzkumů, jaké mají děti neuvěřitelné znalosti jazyka, které se nemohly naučit pouhým poslechem ostatních lidí. Děti, nebo ještě přesněji "gramatičtí géniové", musí být vybaveni jakousi společnou gramatikou, kterou sdílí všechny jazyky světa. Děti se rychle naučí, a navíc i pochopí velmi složité jazykové principy. Musí být vybaveny nějakým "programem", který jim pomáhá vyextrahovat opakující se jazykové vzory (na úrovni slov i vět), které slyší u svých rodičů, a nemusí se tak učit všechna pravidla. Ty si totiž odvodí pomocí těchto vrozených schopností.

Dříve se právě mělo za to, že se děti učí jazyk pouhou nápodobou a odposlechem ve svém okolí. To však nemohlo vysvětlit schopnost vytvářet neomezené množství vět, aniž by je bylo možné všechny v takovém množství odposlouchat. 

Pinker je autorem šesti populárně-naučných knih; v češtině vyšly 2 knihy: Jazykový instinkt (1994) a Slova a pravidla (2000).

Podívejte se na video se Stevenem Pinkerem, na kterém hovoří vztahu jazyka a myšlení:

 

FOTO: Wikipedia  

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Související články