Urzon kanadský se často plete s dikobrazem - vzdáleně ho totiž připomíná. Ve skutečnosti ale patří každý do jiné čeledi a v mnohém se liší. Způsob sebeobrany pomocí ostnů (a to mají s dikobrazy podobné) je skutečně unikátní - na zádech si nesou až 30 000 ostnů. Každý měří 10 až 15 centimetrů.

Bizarní trpasličí dinosaurus měl upíří zuby, zobák a ostny jako dikobraz

Urzoní ostny jsou neskutečně ostré - velmi snadno projdou kůží do těla nepřátel - to by ještě nebylo tak výjimečné -, ale jejich hlavní "předností" je to, že nejdou vytáhnout. Mohou za to mikroskopické háčky, zjistili nyní vědci. Tyto zpětné výrůstky brání vytažení celého ostnu z rány, ale nikoli vstupu do tkáně. Při vytahování působí háčky jako miniaturní kotvy.

Setká-li se urzon s nepřítelem, obrátí se k němu zády, vztyčí ocasní ostny a začne couvat. Když tato první fáze na nepřítele nezapůsobí, nastává fáze 2. 

Ta je velmi bolestivá - zasáhne totiž protivníka svým ocasem, který je plný ostrých ostnů. Ty se snadno uvolní a zůstanou v ráně vězet - a to je začátek nepřítelova konce… V Americe bývají oběťmi psi, kteří urzona podceňují.

Tělo urzonů je pokryto dlouhými chlupy - hnědými s bílými konci. Svoji výzbroj nosí urzoni na svrchní části ocasu a také na hřbetě. Ostny jsou silné 1–5 milimetrů a s délkou 10 až 15 centimetrů vypadají impozantně - zvláště když je vystrašený urzon vztyčí -, ale dikobrazi, vzdálení afričtí příbuzní, je mají až třikrát delší. Ostny jsou duté. V minulosti tyto "jehly" používaly indiánské ženy jako materiál na zdobení oděvů a dalších předmětů, zejména na výšivky. 

Úvodní foto: Thinkstock