Na osmitisícovkách mozek umírá. Na výzkumu se podílí i Radek Jaroš
Horolezci překonávající obrovské výškové rozdíly mohou trpět halucinacemi nebo třeba poruchami soustředění. Co když ale pobyt v extrémních podmínkách může nadobro poškodit jejich mozek? Tato oblast je dosud neprozkoumaná…
To, že při himálajských expedicích horolezci někdy trpí halucinacemi, bludy, zmateností, poruchou soustředění nebo i upadají do bezvědomí, je celkem dobře známo. Je ale možné, že by se horolezci z expedice vrátili třeba s trvalou poruchou paměti? Nebo že by po pobytu ve výšce nad 7 000 m n.m. nebyli schopni soustředit se a reagovat stejně jako předtím?
Ve dvou posledních desetiletích, kdy se značně zvýšil počet těch, kteří každoročně odjíždějí na výpravy do vysokých hor s cílem dosáhnout sedmi- a osmitisícových vrcholů, se začali vědci účinkem vysokohorského prostředí na mozek zabývat.
Příčinou odumírání mozku je především nedostatek kyslíku
![](https://g.denik.cz/s/ng/2012/04/IS41307376-320x213.jpg)
Nejlepší zobrazovací metodou, jak rozlišit jednotlivé struktury mozku, je magnetická rezonance, neboli MRI (z angl. magnetic resonance imaging). Ukázalo se, že pokud zobrazíme mozek horolezce před a po pobytu v nadmořské výšce nad 7 000 m n.m., téměř vždy nacházíme na mozku změny – a to jak úbytek šedé hmoty, tak změny na bílém podkoří.
Vzhledem k tomu, že lokalizace těchto změn se velmi různí, dosud se spekuluje, co činí tu či onu část mozku tak náchylnou k poškození. Zajímavé je, že u lidí, kteří prodělali vysokohorský otok mozku, jsou často vidět drobná krvácivá poškození corpus callosum spojující obě hemisféry v centru mozku.
Tento poznatek je ale zpestřen faktem, že vedoucí příznak otoku mozku – trupová ataxie („motání opilého námořníka“), s funkcí corpus callosum vůbec nesouvisí.
Dále se předpokládá, že na odúmrti mozkových buněk ve vysokých nadmořských výškách se nepodílí jen samotná hypoxie, tedy nedostatek kyslíku ve vdechovaném vzduchu, ale i lokální nedokrvení. To je zase způsobeno tím, že člověk při nedostatku kyslíku ve vzduchu dýchá rychleji, a tímto více vydýchává kysličník uhličitý. Nízká hladina kysličníku uhličitého v krvi pak působí spasmus (neboli stah) mozkových cév.
Další hypotéza komentuje kvantitativní defekt mozkové tkáně v oblasti motoriky. Protože horolezci jsou v hypoxickém prostředí (tj. v prostředí s nízkou koncentrací kyslíku ve vdechovaném vzduchu; pozn. red.) vždy v pohybu, zapojují právě toto motorické centrum, a to má proto vyšší nároky na kyslík, který buňkám chybí. Proto jako by se snáze vyčerpaly a odumírají.
Ačkoliv všechny tyto poznatky zní velmi pesimisticky, realita je naštěstí pro horolezce příznivější. Potvrzuje se, že navzdory tak jasně prokazatelnému úbytku mozkové tkáně v souvislosti s pobytem ve vysokých nadmořských výškách jsou trvalé neurologické poruchy mnohem nižší. Jedná se nejčastěji o poruchu koncentrace, krátkodobé paměti a vyhodnocovacích funkcí. Mnohé z těchto poruch se navíc často upraví během několika týdnů až měsíců.
Horolezec Radek Jaroš součástí výzkumu
![](https://g.denik.cz/s/ng/2012/04/Radek_Jaros_ng-list-article-p.jpg)
My jsme letos využili možnosti přispět k těmto dosud zveřejněným studiím, a sice díky spolupráci s horolezcem Radkem Jarošem. Radek Jaroš stál za posledních čtrnáct let na dvanácti osmitisícových vrcholech a ve výšce nad 7 000 m n. m. se pohybuje de facto každoročně.
Letos se chystá vylézt na Annapurnu, která měří 8 091 m n. m. Chceme srovnat obraz magnetické rezonance jeho mozku před a po expedici a toto srovnání doplnit o několik neuropsychologických testů.
Jen není jisté, nakolik bude tento vzorek reprezentativní, protože jedinec, který bez úhony trávívá každoročně několik dní v zóně smrti, bude mít pravděpodobně adaptabilní schopnosti, které se těžko dají srovnávat s průměrnou populací.
O výsledcích výzkumu vás budeme na stránkách National Geographic ještě informovat.
AUTOR: Kristina Höschlová
KRISTINA HÖSCHLOVÁ(*1979 v Praze) vystudovala 3. Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Praze a specializuje se na anesteziologii a resuscitaci a urgentní medicínu. Pracovala u záchranné služby, na klinice anesteziologie a resuscitace traumacentra nebo u letecké záchranné služby. V zimních sezónách pracovala na urgentním příjmu nemocnice a u letecké záchranné služby (Mont Blanc Heliopteres) ve Francii nebo v lyžařském středisku ve Švýcarsku.
Pracuje jako lektorka na 3. LFUK a je odborným garantem a primářem záchranné služby ASČR Praha-Západ. Iniciovala a organizovala výuku oboru urgentní medicína na 3.LFUK. Je členkou Společnosti horské medicíny a byla lektorkou kurzu první pomoci v Tanzánii. V roce 2005 se jako lékařka zúčastnila expedice na Mt. Everest a o rok dříve na Khan Tengri v Kyrgyzstánu. Kristina Höschlová přednáší na kongresech v ČR i zahraničí. Pravidelně publikuje v časopise Lidé a hory v rubrice horské medicíny. |
Úvodní foto: Thinkstock