Kde se spěch nevyplácí
Byl to polozapomenutý kout Rakouska. Země, která v první světové válce ztratila velkou část území a svou hospodářskou sílu. Ale doutnal tady nápad zpřístupnit návštěvníkům oblast Tauerských Alp s nejvyšší rakouskou horou Grossglockner technicky dokonalou silnicí.
Paradoxně všechno urychlila světová hospodářská krize, když její výstavba (1930-1935) zajistila obživu stovkám dělníků a inženýrů. Grossglockner Hochalpenstrasse, jak zní její celý název, je dnes dlouhá 47,8 km má 1748 metrů převýšení a nejvyšší místo, kam se na ní můžete autem dostat je Edelweißspitze ve výšce 2 571 m n. m..
„Ano, silnice tady všechno úplně změnila a možná tak dokonale, že si to ani její projektant Franz Wallack nepředstavoval“, krčí rameny Helga, slečna z pokladny, neboli výběrčí mýtného. „Davy lidí toužící se po ní projet by ho dnes překvapily. Na jednu stranu jsem ráda, práci mám zajištěnou, ale chvíle odpočinku na cigaretu se během směny hlesají opravdu těžko.“
Cesta vzhůru do nebe je pak neskutečným zážitkem. Nevyplatí se spěchat. Na každém odpočívadle, za každou serpentinou, najdete údaj o výšce ve které se nacházíte a orientační tabuli s názvy vrcholů které vidíte. A hlavně, čekají vás neskutečné výhledy. Tady nemusíte být biolog a stejně si všimnete, jak se s přibývající výškou rychle mění vegetační pásma. Stačí vám necelá hodina a z hlediska typů vegetace jste na tom stejně jako byste urazili před 4 000 kilometrů. Od Salzburku až k severnímu pólu.
Dole vrcholí léto a nahoře, na nejvyšším úseku silnice, se pohybuje průměrná roční teplota kolem -3. Jako byste byli v Grónsku. Průměrná sněhová pokrývka v zimních měsících zde činí přes 5 metrů. I srážky jsou tady nejčastěji sněhové a tak tu potkáte sněhové pluhy i uprostřed léta.
Bruno, číšník z restaurace na Edelweißspitze návštěvníkům odpovídá nejčastěji na otázku jaké bude počasí. „Hlavně se nebavme o tom, kolik za den obsloužím hostů. Teď bylo několik hezkých dnů v kuse a máme pořád plno. Už se skoro modlím za den špatného počasí“ směje se. „A jak poznám zdejšího štamgasta? To je ten, co se každoročně vrací. Nejvíce jich znova a znova přijíždí na podzim. Lesy hluboko pod námi se krásně vybarví a takovým pohledům se jen těžko něco vyrovná“.
Ročně se po Grossglockner Hochalpenstrasse projede v průměru přes milión turistů. Větší návštěvnost má v Rakousku už jen jediná atrakce - vídeňský císařský zámek Schönbrunn.
Malé tipy pro velké zážitky:
- Vyplatí se sledovat na internetu předpověď počasí pro tuto oblast a vyrazit až bude příznivá.
- Vyjeďte na trasu co nejdřív ráno, bude tam málo lidí a navíc se ještě nebudou tvořit mraky.
- Zkoušíte vyjet až nahoru na kole? Můžete si nechat změřit čas.Stojí to jen 2 Eura. Dole ve Ferletiten (1145 m.n.m.) vhodíte minci do přístroje. Získáte lístek, který nahoře v Fuscher Törl vhodíte do skříňky a vyjede vám další lístek s časem. Dejte pozor ať vám nezvlhne. Nepůjde vložit do automatu.
Naše cesta k začátku Großglocknerské vysokohorské silnice trvala i se zastávkami 6 hodin a 30 minut. 600 km dlouhou trasu jsme absolvovali Volkswagenem Golf 1,6 TDI a z nádrže zmizelo celkem 28 litrů nafty.
