Kojí kudlanky své potomky?
Nespletli jste se – skutečně čtete o světě hmyzu a nikoli savců. K výživě potomků totiž nemusí nutně sloužit jen mateřské mléko.
Podle mnoha výzkumů zastanou stejnou službu i tělesné tkáně samečků. Obzvlášť, když se dostanou do smrtícího objetí a ostrých kusadel hladové partnerky.
Pomoc in memoriam
Ačkoli se to na první pohled vůbec nezdá, může být mučednická smrt užitečná nejen pro samičku, ale i pro nebohého samečka. Vědci našli příklad u tvorů s podobně krvelačnými choutkami, které projevují i kudlanky: u pavouků snovaček Hasseltových z Austrálie. Sameček snovačky se při páření doslova vrhá do klepítek mnohem větší samičky a dvěma třetinám nápadníků už se nikdy nepodaří vyváznout ven.
Proč tedy někteří ze samečků patrně trpí sebevražednými sklony? Pro odpověď se vydáme opět ke kudlankám. Jestliže se totiž samička během aktu nasytí tkáněmi samečka, zvýší svou reprodukční schopnost a naklade více vajíček. Těch vajíček, která její partner při své labutí písni oplodnil. Mrtvý milenec si tím posmrtně zvyšuje vlastní úspěšnost, protože se v další generaci objeví více jeho potomků. Potvrzují to studie odborníků z univerzity v anglickém Sheffieldu i další experimenty.
U kudlanek má smrtonosný akt ještě jednu přidanou hodnotu: samička si většinou začíná na svém partnerovi pochutnávat pěkně od hlavy. Brzy tím vyřadí z provozu podjícnovou mozkovou uzlinu, která tlumí aktivitu nervového centra pro páření. To se nalézá v posledním článku samečkova zadečku, a jakmile se octne z dohledu hlavové uzliny, začne doslova řádit jako smyslů zbavené. Zbytek samečkova těla se s partnerkou páří jako o závod a oplodní ji tedy s větší úspěšností.
Zbytečná oběť?
Toto vysvětlení však má i svá velká ale. Stejně jako všechny přírodní pochody může mít i smutný konec kudlančích samečků úplně jiný důvod. Možná je kanibalistická hostina výhodná jenom pro samičku, která si osudem partnera hlavu neláme a nenuceně loví vše, na co svýma loupeživýma nohama dosáhne. V jejím okolí je často partnerů víc, a i když některý z nich náhodou zemře dřív, než splní své otcovské povinnosti, může přijít na řadu jiný.
Právě to je jedním z největších háčků teorie o sebeobětování. Samičky kudlanek i pavouků se s oblibou páří s více partnery. Žádný si tedy nemůže být jistý, že jeho tělesné tkáně poslouží právě jeho potomkům. Samička už může být oplodněná z dřívějších záletů a vajíčka naklade dříve, než tělo posledního nápadníka stráví.
Sameček proto musí pečlivě počítat – vyplatí se mu investovat vlastní život do většího počtu potomků, nebo se spíš snažit okouzlit více partnerek? Podle nejrůznějších výzkumů se skutečně zdá, že se samci kudlanek snaží neslavnému konci spíše vyhnout. Přibližují se k partnerkám opatrně, o to rychleji však dějiště milostného aktu opouštějí.
Nejraději si také vybírají velké samičky, které jsou dobře živené. Takové partnerky totiž nejen nakladou více vajíček, ale také útočí na své partnery mnohem méně než jejich hladové rivalky. Ve světě kudlančích nápadníků přece jen asi platí spíš heslo: „Radši pár románků s rozumem, než jednou ztratit hlavu.“
Samečkům některých květomilných kudlanek se po úspěšném aktu vůbec nechce opustit hřbet samičky. Zaprvé se snaží zůstat z dosahu jejích nebezpečných nohou a zadruhé brání ostatním sokům, aby se s ní spářili po nich.
Samečkové kudlanek mají delší křídla než jejich partnerky. Samičky některých druhů ani létat nedovedou – nechají na samcích, ať si je vyhledají sami.
Dlouhými tykadly samec vnímá feromon – vůni lásky, kterou samička vylučuje do vzduchu. Chemické lákadlo ho dovede k nebezpečnému, ale žádoucímu cíli jeho cesty.
Sameček má o dva zadečkové články více než samička, aby mohl bez obtíží splnit své otcovské povinnosti.
Po hodině opatrného přibližování zaznamenal sameček konečně úspěch. Jeho partnerka si však začíná čistit lapací zařízení. Samec má asi poloviční šanci, že případnému záludnému útoku unikne (sdružený popisek pro tři fotografie výše).
Samička kudlanky ukládá vajíčka do pěnové schránky zvané ootéka, která na vzduchu rychle tuhne. Čím je lépe živená, tím více vajíček do pěny uloží. K výživě matky přitom může snadno posloužit i tělo samce.
Ve spárech hladové kudlanky nemusí skončit pouze její partner, ale také slabší sourozenec. Jednostrannou výhodou skončilo i toto setkání dvou nymf kudlanek rodu Sphodromantis (sdružený popisek pro tři fotografie výše).
