Zvířecí rodiče se umí pro své potomky obětovat. Někdy až do posledního dechu
„Táhni a srůstej!“ poradil poněkud necitlivě náčelník cimrmanovské výpravy k severnímu pólu Frištenskému. Na opačné straně zeměkoule jsou na tom tučňáci císařští ještě hůř. Hladoví přes tři měsíce a pak je čeká dlouhá cesta zpět k moři.
Otužilí samci tučňáků mrznou téměř bez pohybu v teplotách pod minus dvacet stupňů a snaží se přežít antarktické sněhové bouře. Proč? Pro jediné vajíčko, které ukrývají na vlastních nohou přikryté teplým záhybem kůže.
Vědci 100 let cenzurovali studii o sexuálním chování tučňáků. Byla příliš šokující
Když se z něj vylíhne potomek, musejí v sobě najít dostatek zdrojů a sil na to, aby zvládli nakrmit hladový zobáček zvláštním výživným sekretem tvořeným v jícnu. Ztratí při tom přes polovinu své tělesné hmotnosti. Vyhublým tučňákům však trable zdaleka nekončí. Po návratu partnerek je čeká vysilující, často více než stokilometrová pouť k vlnám oceánu. Za vytouženou potravou.
Příroda je plná tvorů, kteří se pro blaho budoucí generace dřou doslova do posledního dechu a neváhají položit na oltář rodičovství obrovské oběti. Jiní živočichové vynalezli fascinující způsoby, jak svou drobotinu nasytit a napojit. Seznámíme se s nimi ve fotografickém přehledu:
Živoucí autobus – štír
Když posvítíte ve tmě na štíra ultrafialovým světlem, krásně se rozzáří jako neon. To však není jedinou zvláštností rodičů s klepety. Oddané štíří matky vozí svá mláďata na zádech ještě několik dnů po narození a zdá se, že jim nějakým záhadným způsobem předává přes svou tuhou vnější kostru vodu či chemické látky nutné k přežití. Dodnes nevíme, jako to dělá. Jedno je však jisté – mláďata, která z jejího hřbetu předčasně spadnou, většinou umírají.
SPECIÁL Michaela Fokta: Sex ve světě zvířat
Kojící ryby – terčovci
My savci zdaleka nejsme jedinými tvory, kteří vyživují své potomky látkou podobnou mateřskému mléku. Tropické sladkovodní ryby terčovci z povodí Amazonky zvládnou něco podobného. Vylučují pro hejnko svých mláďat kůží výživný sliz a je zajímavé, že jeho tvorbu stimuluje stejný hormon jako sekreci savčího mléka – prolaktin. Na rozdíl od savců však ve světě terčovců zvládnou „kojit“ oba rodiče – otec i matka.
Skvělá orientace – pralesnička drobná
Samička jihoamerické žabky pralesničky drobné má neuvěřitelné orientační schopnosti. Musí je mít. Roznáší totiž pulce do drobných nádržek v paždí stromových bromélií. Každý z nich musí mít svůj vlastní bazének, jinak by slabšího spolubydlícího bez okolků sežral. Hrdá matka se navíc musí ke všem svým potomkům několikrát vrátit, aby je nakrmila. Snáší jim do vody neoplozená vajíčka, kterými se pulci živí.
Holubí mléko – hrdlička šedoocasá
Holubí „mléko“ není výmysl lidové slovesnosti. Skutečně existuje. Tvoří se ve zduřelém voleti a jedná se o tvarohovitou kaši bohatou na bílkoviny, kterou starostliví rodiče vyvrhují svým mladým v prvních dnech jejich života.
Hladové léto – třesavka
Samička pavouka třesavky ukládá vajíčka do dekorativního kokonu z řídké pavučiny, Aby se jejího pokladu nezmocnili dravci, nosí ho neustále s sebou. Protože ho však přidržuje klepítky u ústního otvoru, nemůže během inkubace vajíček přijímat žádnou potravu. Musí ve svém drobném těle na dlouhých nohou najít dostatečné zásoby na celé období oddané strážní služby.
Do posledního dechu – chobotnice
Pro samičku chobotnice je první milostná zkušenost zároveň labutí písní. Po páření naklade vajíčka do úkrytu na mořském dně a zůstává s nimi. Nepřetržitě je hlídá před predátory a neúnavně na ně stříká proud na kyslík bohaté vody ze své „trysky“. Po celou dobu nepřijme ani sousto potravy. Nepřetržitá péče si však vybírá svou daň. V době, kdy se z vajíček líhnou malé chobotničky, vyčerpaná matka umírá.
