Modrá barva šetří žábám čas a pomáhá předejít trapným přehmatům

Pro volavky nebo jiné dravce to musí být učiněná pohádka – stovky šťavnatých soust viditelných na sto honů. Modrá uniforma tedy musí být samcům skokanů ostronosých velmi užitečná, když se riziku smrti vystavují dobrovolně a celý týden v kuse.

Modrá barva šetří žábám čas a pomáhá předejít trapným přehmatům
Modrá barva šetří žábám čas a pomáhá předejít trapným přehmatům
Zdroj: archiv

Během těch několika dní, které věnují skokani ostronosí (Rana arvalis) páření, počítají samci svůj čas doslova na minuty. Platidlem evoluce jsou geny předané do další generace, a protože každá ze samiček může naklást až tři tisíce vajíček, mají žabí nápadníci skutečně o co bojovat.

Na rozdíl od samců, kteří se do tůní stahují hromadně a může se jich tísnit až dvacet na jediném čtverečním metru, přicházejí samičky do vody postupně. Na každou z nich tedy připadají desítky horlivých nápadníků. Vyhrává přitom ten nejrychlejší. Samotné námluvy tedy připomínají spíš davové šílenství.

K páření (a zmodrání jinak hnědých) skokanů dochází během dubna v rybníce u Brna. Přesné místo necháme zahalené tajemstvím… 

Ve snaze být úspěšní se žabáci vrhají po všem, co se v jejich blízkosti pohne. Právě tady se ukazuje užitečnost jejich švestkového převleku. Zatímco samci v době páření modrají, samičky zůstávají hnědé. Nápadníci se proto snaží uchvátit vše hnědé, zatímco modré rivaly nevybíravě odkopávají či odtlačují z cesty.

Změnu zbarvení, která by se hodila spíš někam do tropů než do našich chladných rybníků, způsobuje lymfa, která se skokanům hromadí pod kůží. Intenzita modré barvy však pravděpodobně nerozhoduje o tom, kterého z žabáků si samička vyvolí. Většinou na nějaké posuzování kvalit ani nemá čas. Okamžitě po vstupu do vody se stává středem masy modrých zápasících těl, která se na její názor moc neptají.

Podle vědců však intenzita barvy přece jen o něčem vypovídat může. Modrý šat totiž ovlivňuje kromě jiného i hladina testosteronu, který žabákům koluje v krvi. V přítomnosti samiček či za příhodného teplého počasí jsou sytější, v přítomnosti dravců či v chladnu naopak vyblednou. Sytěji modrý samec tedy možná bude o své místo na hřbetě samičky bojovat usilovněji a bude tak mít větší šanci na úspěch. 

Cíl je splněn – vítězný samec se drží na hřbetě samičky, která se právě chystá do mělké vody naklást vajíčka. Snímek získal v soutěži Czech Press Photo cenu Academic za nejpůsobivější makrofotografii.

Pozici, při které se během páření drží samec na hřbetě samice, odborníci říkají amplexus. Samci vývojově původnějších žab se svých partnerek přidržují za zadníma nohama, zatímco skokani je uchopují blíž k hlavě – za předníma nohama.

Vítězný samec se snaží vmanévrovat celý pár do ústraní za stéblo rákosu. Sokové totiž bojují do posledního okamžiku a bez skrupulí se pokoušejí vtěsnat mezi kopulující dvojici.

Na jediném čtverečním metru může na svou příležitost čekat i dvacet samců. Partnerky k sobě lákají i kvákáním, které připomíná hlasité kapání vody do umyvadla.

Roztoužení samci plavou na hladině a vyhlížejí svou příležitost. Za příznivého počasí se takto vydrží snažit celé dny.

Jakmile se ve vodě pohne hnědý stín, vrhají se k němu všichni samci z okolí. Předvádějí zápas ve volném stylu, jehož výhrou je nenápadně zbarvená samička.

Chyba! Samce skokana ostronosého ošálily jeho oči. Ty vnímají především pohyblivé předměty, a žabák se tedy vrhá na cokoli hnědého v okolí, co se hýbá. Tentokrát však mezi modré nápadníky zabloudil samec ropuchy obecné. Ropuchy se totiž páří ve stejné tůni i době. Pro případ takových omylů mají žáby v repertoáru takzvaný osvobozovací hlas. Samec ropuchy jím skokanovi říká: „Okamžitě mě pusť, já nejsem ten, koho hledáš.“

Druhý pokus dopadl mnohem lépe – samec skokana získal samičku vlastního druhu. 

Ačkoli jsou skokani ve vodě jako doma a dokážou absorbovat kyslík z vody kůží, musejí se občas nadechnout nad hladinou. Během zápasu se však samci někdy hromadně vrhají na samičku tak divoce, že ji k hladině nepustí. Mohou ji tak doslova utopit.

Pár skokanů ostronosých se ponořil pod hladinu, aby unikl pozornosti ostatních samců. Jeden ze soků se však nehodlá vzdát ani v tuto chvíli a snaží se mezi dvojici vklínit. Všichni tři se zarazili o shluk vajíček, který pod vodu nakladla jiná samice.

Samec nepolevuje v ostražitosti a snaze najít partnerku ani ve chvíli, kdy se skryl pod hladinou před nebezpečím. Dokonce dokáže pod vodou i skřehotat.

Snůšky vajíček skokanů se vznášejí u hladiny a jejich tmavá svrchní strana funguje jako kolektor vstřebávající teplo slunečních paprsků. Díky tomu může být uvnitř snůšky teplota až o pět stupňů vyšší než v okolní vodě a zárodky mají lepší podmínky k vývinu.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Související články