Tajuplné postavy se plíží přískoky vpřed zšeřelým lesem. Umění, jak splynout s okolím, vychází z nejpečlivějšího výcviku členů speciálních jednotek. Každý z vojáků věnuje přípravám na misi v přestrojení obrovskou péči. Uvážlivě si vybere maskovací oblek podle místa výsadku a dokonce si na něj vlastnoručně přišije větvičky, lístečky a jiné přírodniny. Jen tak se dokáže vynořit přímo před nepřítelem jako pravý duch lesa.

Vrcholné umění „snajperů“ však ve skutečnosti není nic zvláštního ve srovnání s triky, které předvádějí tvorové od motýlů po tygry. Připravte se, právě teď nahlédneme s fotoaparátem pod plachetku jejich přestrojení.

Pruhy bezpečí

Postavte doprostřed africké savany černobíle pruhovanou zebru, a každý ji hned uvidí na sto honů. Pro lví smečku učiněný ideál. Přižeňte k ní však deset dalších a hladové šelmy budou mít smůlu. Jediné, co v tetelícím se vzduchu uvidí, bude nepřehledná změť kontrastních pruhů.

ZebraZdroj: null

Lví oko zkrátka nepozná, kde jedno zvíře začíná a druhé končí. Lovec se tak nemůže zaměřit na konkrétní oběť a jeho šance klesají. Zebří pruhy však koně v pyžamu chrání i před dalším smrtelným nebezpečím – před strašlivou naganou, která je zvířecí obdobou obávané spavé nemoci.

Bodavky tse-tse, které ji přenášení, totiž podle zjištění vědců nerady přistávají na kontrastní „ranveji“. Sají tedy krev hnědavým antilopám či gazelám a zebry nechávají na pokoji. Kontrastní maskování se hodí i tam, kde se v prostředí střídají skvrny světla a stínu.

Dobře to vědí třeba tygři z pralesů nebo třeba evropské kočky divoké či selata prasat divokých.

Slušivá uniforma

Rozbít opticky obrys vlastního těla – to se vždycky hodí. Mohly by o tom vyprávět i ropuchy zelené, které jsou v naší přírodě překvapivě hojné. Žijí v sušších oblastech luk a řídkých křovin. Jejich maskáče tvořené slušivými zelenými vzory na šedavém podkladu jsou do takového prostředí jako dělané.

Ropucha zelenáZdroj: null

Není divu, že je okopírovali i tvůrci vojenských uniforem. S kůrou pralesních stromů zase skvěle splývá vzácný jamajský leguánek anolis.

Chodící zahrádky

Převlečte se za kousek mořského korálu a na útesu vás nikdo ani nezahlédne. Vezměte na sebe podobu kamene porostlého řasou a splynete dokonale s podmořskou skálou.

Má to však jeden háček – jakmile se zatouláte jen kousek dál od svého domova, je po maskování veta. Kdo kdy viděl kámen na korálu nebo korál třeba na písku?

KrabZdroj: null

Řešení je jednoduché – prostě převlékněte kabát. Přesně tak to dělají někteří krabi, kteří si pečlivě sázejí na svou vnější kostru řasy, lastury nebo kamínky ze svého okolí. Připomínají tak chodící zahrady a své aranžmá můžou upravovat podle toho, kde zrovna odpočívají.

krabZdroj: null

 

Jak srůst s okolím

Tělo živočichů má jednu obrovskou nevýhodu. Jeho obrysy ho většinou ostře oddělují od okolí. A tím ho taky prozrazují všem zvědavým očím. I na tohle však existuje finta. Prostě si nechte narůst kolem těla nejrůznější výrůstky, třásně nebo výběžky.

Přesně takhle to dělají gekoni třásnití z Madagaskaru, prudce jedovaté mořské ryby odranci nebo bizarní ryby zploštělci, kteří se skrývají na mořském dně. Rozvětvené výrůstky lemují dokonce i jejich vystouplé oči.

Zdroj: null

 

gekoniZdroj: null

 

 

OdranciZdroj: null ZploštělciZdroj: null

 

 

Zavři oči, brouku…

Když se pestrobarevná listovnice červenooká ukládá k spánku, pečlivě přitiskne k tělu žlutomodré končetiny. Nenápadná víčka překryjí jasně červené oči, aby se žába v mžiku proměnila v zelenavý hrbolek na listu.

listovnice červenookáZdroj: null

Jiní tvorové své oči naopak vystavují celému světu na odiv. Jenomže pozor – není všechno zlato, co se třpytí. Výrazná skvrna na ploutvi klipky hrotcovité není oko, ale jen jeho napodobenina. Vychytralá rybka tak svádí pozornost dravců na méně důležitou část těla, zatímco skutečné oči na hlavě jsou maskované svislým tmavým proužkem.

Zdroj: null

Stejný trik předvádějí i mnozí motýli s falešnýma očima na křídlech.

Motýli odvádějí pozornostZdroj: null

 

Maskování má zelenou

V jednoduchosti se skrývá genialita. Někteří tvorové nedělají z maskování žádnou zvláštní vědu. Třeba taková krajta zelená, je prostě – zelená. A křižák zelený jakbysmet.

Zdroj: null

Stromový had však žije v pralesích Nové Guineje a vychytralý pavouk mezi stébly trávy na evropských loukách. Obě tato prostředí mají jednu věc společnou. Záplavu rostlin. Zelených rostlin. Stejně zbarvená těla živočichů se v tom smaragdovém moři ztratí doslova – jako kapky v moři.

Dvoufázová obrana

Každý armádní taktik by vám rychle vysvětlil, že je třeba mít v záloze ústupovou strategii. Neboli „Plán B“, jak se tomu s oblibou říká ve špionážních filmech.

kuňka východníZdroj: null

Asijská žabka kuňka východní spoléhá na dvoufázovou obranu, která by vojenské stratégy jistě přímo nadchla. Když se blíží nebezpečí, strne bez pohybu a spoléhá se na maskovací zbarvení svého hřbetu. Jestliže její úskok nevyjde, obrátí se na záda a ukáže útočníkovi jasně zbarvené břicho. Oranžovočerná kombinace mu jasně signalizuje: „pozor, moje kůže je jedovatá!“