V himálajských výšinách neroste dostatek stromů, aby se jimi mohlo plýtvat na kremaci, a země je natolik promrzlá a kamenitá, že do ní lze pohřbívat jen těžko. Tibeťané proto přistoupili na vzdušné pohřby. Těla podle nich po smrti nemají žádnou hodnotu, a tak je naporcují a předhodí supům. Když zvířata očistí kosti, mniši je nadrtí, smíchají s campou (tradiční potravinou) a tu opět dají supům. Z mrtvého tak nezůstane vůbec nic. Můžeme se na zvyk dívat s odporem anebo pochopit, že pozemský život a věci, stejně jako tělo, nemají žádnou hodnotu…

2. Pití jačí krve

Urostlí jaci s dlouhými chlupy nejsou jen zdrojem mléka a masa. Nepálci věří, že tato zvířata mají navíc nesmírně zdravou krev, a tak se občas sejdou vysoko v horách a jačí krev společně popíjejí. Nejzkušenější naříznou krční žílu dospělým zvířatům a natočí kalíšky krve dalším účastníkům obřadu. Nesmí se jí vypít mnoho, protože se těžce tráví. Díky zdravé stravě jaků tvořené himálajskými bylinkami je ale tak zdravá, že vyléčí ledajaké neduhy. Utěšením nám může být, že zvířata při procesu neumřou a je jim odebráno jen tolik krve, aby jim to neublížilo.

3. Jiný šperk surmských žen

V jižní Etiopii narazíte na Surmy. Jejich ženy jsou ony hrdé krasavice s vytahanými rty z dokumentů o Africe. Obvykle s první menstruací se dívkám do spodního rtu vrazí dřevěný kůl, který je pak vyměněn za první malý hliněný či dřevěný talířek. S nadcházejícími léty se vkládá větší a větší talířek, aby dívka byla podle místních poměrů co nejkrásnější.

A když jí tato ozdoba nestačí a chce být ještě hezčí, přistoupí na skarifikaci, zdobení těla sérií malých jizviček. V podstatě by se tento zvyk dal snadno přirovnat k tetování.

4. Ženy s ladně dlouhými krky

Na hranici Thajska a Barmy žijí ženy, které se také zdobí velmi netradičním způsobem. Prodlužují si své krky díky lesklým kovovým obručím. Karenské ženy už dnes samy neví, jak tento zvyk vznikl, nicméně jej udržují už spousty generací, i když si kvůli těžkým náhrdelníkům deformují hrudní koš.

5. Přehnané důkazy víry filipínských katolíků

Velikonoce berou Filipínci jako největší svátek. Většina z nich jsou katolíci a v těchto dnech chtějí následovat Krista. Táhnou těžké dřevěné kříže a dobrovolně si své tělo drásají bičem. Někteří se rozhodli svou oběť dohnat až k samotnému ukřižování. Prý chtějí vykoupit hříchy sebe a své rodiny a obětovat se stejně jako Ježíš. Tradice se zrodila už před padesáti lety a od té doby každý rok tento zvláštní zvyk přitahuje spousty zvědavých místních i turistů. Dřívější snaha o duchovní rozměr se zcela vytrácí.

6. Kavadi

V indickém Tamil Nadu probíhá festival zvaný Thaipusam, který oslavuje den, kdy bohyně Parvátí dala Muruganovi oštěp, aby díky němu mohl porazit démona Soorapadama. Festival je proslaven zejména tzv. Kavadi, tanec, kterým lidé projevuji oddanost bohu Muruganovi. Po dlouhé duchovní přípravě si muži v den festivalu oholí hlavu a ze své oddanosti začnou konat specifické fyzické oběti. Vedle prostého nesení hrnce mléka nebo nošení zdobeného baldachýnu na hlavě si muži nechávají propichovat kůži, tváře nebo klidně i jazyk. Sošky bohů tahají i za háčky zapíchané do svých zad.

7. A závěrem jeden divný evropský zvyk

I v Evropě vznikly divné tradice, jednou z nich je španělský San Fermin. V jinak poklidném historickém městečku Pamplona se v červenci vytyčí dráha pro úprk mladých chlapců před rozzuřeným býkem. Muži se přihlašují zcela dobrovolně, i když jde během divného závodu někdy i o život. Kořeny celého festivalu sahají opravdu hluboko do minulosti. Fiesta se prý koná na počest mladého hocha, jenž odešel ve 3. st. n. l. do Francie šířit křesťanství, ale byl v tehdy nekřesťanské zemi sťat. Poprvé se oslavy konaly až v roce 1591.

A na jaké podivné zvyky a tradice si vzpomenete vy?

AUTOR: Katka Smolová
ÚVODNÍ FOTO (kavadi v Malajsii): ČTK/AP/Thian Vincent